„Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů.“

„V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace.“

„Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí.“

V úterý 19. prosince večer patřila Dvořákova síň Rudolfina duchovním kompozicím dvou barokních velikánů. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedl mši Missa Corporis Domini Jana Dismase Zelenky a Magnificat in D Johanna Sebastiana Bacha. Dvě díla komponovaná pravděpodobně v rozmezí několika málo let, dvě díla rozdílné stavební sevřenosti sblížená interpretací.

Missa Corporis Domini, ZWV 3 Jana Dismase Zelenky se dochovala neúplná, jak uvádí textová příloha programu, a na místo chybějící části Gloria se zpívalo Gloria náhradní. Pochází ze mše Francesca Bartolomea Contiho Missa Sancti Pauli, kterou si Zelenka za studijního pobytu ve Vídni pro sebe opsal. A v roce 1715 ji ve vlastní úpravě provedl v Drážďanech. Tolik jenom pro doplnění informací, které brožura čerpala v práci paní Janice B. Stokigt známé v badatelské obci.

Václav Luks ale uvedl už dříve zmíněnou mši bez Gloria. Na koncertě v Rudolfinu šlo snad o mimořádné a reprezentativní provedení, neboť koncert se konal od záštitou velvyslance Spolkové republiky Německo, kterým je Andreas Künne, a za finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo. A dalších přispěvatelů – Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Česko-německého fondu budoucnosti.

V provedení na podiu Dvořákovy síně byla výměna Glorií neznatelná. Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů. V úvodním Kyrie, kde jsou psány sóla pro soprán alt, tenor a bas, vystoupily před orchestr Tereza Zimková a Aneta Petrasová, mužské hlasy doplnili Ondřej Holub a Tomáš Šelc. V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace. Bez sólistických ambicí a s odevzdáním. Ve vypůjčeném Gloria se vystřídaly soprány, přišla Helena Hozová a za Tomáše Šelce přišel do popředí barytonista Tadeáš Hoza. Credo přineslo kontrastnější, rychlejší tempo s vypracovanou technikou zpěvu, s níž sbor pěkně korespondoval s instrumentálním ansámblem. Po tempovém zvolnění v Et incarnatus est přišla opět strukturálně žádoucí pěvecká sóla v chmurně zabarvené části Crucifixus. Zpívalo mužské kvarteto Tomáš Šelc, Tadeáš Hoza, bas Michal Dembiński a baryton Martin Vacula. Hudba další části mše o zmrtvýchvstání vyjadřovala povzbuzení, nejen textem sboru. Pěkné sólo ve vyznání měl Tadeáš Hoza a za jeho důstojný přednes zrychlil Luks tempo sborového běhu, přesného v detailech a v souběhu s instrumentalisty. Sanctus zdobila velebnost, Hosana akcenty a basové sólo v Benedictus mělo klid. Zpíval Tomáš Šelc. V Agnus dei zazněla poutavá pasáž techniky volání hlasu z hlubin a finale Dona nobis pacem mělo náležitou atmosféru.

Po přestávce bylo na programu Magnificat in D, BWV 243 Johanna Sebastiana Bacha. Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí. Nástup Magnificat byl grandiózní a první sólo v části Ex exultavit, které zpívala sopranistka Pavla Radostová, znělo s puncem koncertní árie. V té další, Quia respexit, ji na podiu vystřídala Tereza Zimková. Jejímu sólu předcházelo hobojové extempore snivého rozpoložení. Jasný rozvrh Magnificat dosahoval působivého účinku zejména kontrastem mezi plénem a áriemi, které byly povětšinou doprovázeny continuem. Takto Bach vytvořil – a účinkující pod vedením Václava Lukse realizovali – intimní komorní mezihry pro hlas, varhanní portativ, theorbu, jedno či dvě violoncella a kontrabas. Druhou polohu realizoval zvuk sboru a orchestru, v němž specifickou úlohu tvořily tympány a trubky. V části Quia fecit měl basové sólo Tomáš Šelc s continuem, duo v Et misericordia zpívali altistka Aneta Petrasová a tenorista Ondřej Holub za doprovodu smyčců. Týž Holub zpíval dále v Deposuit potentes opět se smyčcovou sekcí, altistce Kamile Mazalové „předzpěvovaly“ v Esurientes dvě flétny a doprovázelo ji vlídné continuo s nenápadně překvapivým pizzicatem smyčců. V Suscepit Israel měly svou chvilku slávy tři ženské hlasy – sopranistky Tereza Zimková a Pavla Radostová s altistkou Anetou Petrasovou. Následující tři části Magnificat patřily už jen sboru a orchestru, to vše uzavřeno velkým finále.

Tady máme před sebou celý rozvrh partitury, který byl navíc „rozdýchán“ pauzami pro přechody sólistů, neboť ti nezpívali ze svých míst ve sboru, ale přicházeli zpívat před orchestr. Koncert, rozdělený na dvě části jak přestávkou, tak dvěma podobami chrámové hudby, měl následkem velikého aplausu pokračování formou přídavků – první byl úryvek z mešního Creda, druhý z finale Magnificat.

******

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp