Festival Harmonia Moraviae zahájil koncertem ve čtvrtek 24. září a jako vždy tímto zahájila další sezónu, už jednaosmdesátou, i Filharmonie Bohuslava Martinů. Orchestr dirigoval jeho šéf Robert Kružík a pozval si ke spolupráci amerického klavíristu. Jonathan Biss hrál Beethovenův Koncert č. 4 G dur pro klavír a orchestr, op. 58 a po přestávce zazněla Dvořákova Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“. Repertoár zaručoval hudební lahůdky a obsazení zase špičkové provedení.

Zahájení sezóny Filharmonie Bohuslava Martinů a současně i festivalu Harmonia Moraviae s sebou nese vždy pečeť výjimečnosti a velkých očekávání. I proto jistě nahrávala koncert Česká televize a redaktor Luboš Dostál uvedl čestné hosty, kteří nešetřili zdravicemi a podporou. Hejtman Radim Holiš, primátor Jiří Korec i mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký, filharmonii vyjádřili podporu. „Co se ze srdce zrodilo, ať k srdci zase přijde,“ vyjádřil arcibiskup.

Na pódium spolu s šéfdirigentem filharmonie Robertem Kružíkem přišel vysoký, štíhlý, charismatický muž středních let a usedl ke klavíru. Jonathan Biss, nositel mnoha prestižních cen za koncertování i nahrávání s mnoha světovými orchestry, je oceňován mimo jiné i za osobitou interpretaci děl Ludwiga van Beethovena. I proto byl jeho výkon očekáván s napětím. 

Koncert č. 4 D dur pro klavír a orchestr, op. 58 komponoval Ludwig van Beethoven jako svůj čtvrtý koncert a premiéroval ho v prosinci 1808 v Theater an der Wien. Zlínské publikum mělo možnost koncert slyšet v podání Ivo Kahánka v roce 2016 ve spolupráci s Tomášem Hanusem. Po deseti letech už možnost srovnání u publika poněkud vyhasla, přesto byla interpretace amerického klavíristy očekávána s napětím.

1. Allegro moderato zahájil klavír rozvážnými akordy a orchestr ho následoval vylehčeně. Klavír pokračoval zpěvně a zaujímal zářivým úhozem a perlivými běhy a trylky. Orchestr vedl dialog s klavírem střídáním jednotlivých nástrojových skupin, které klavíru postupně odpovídaly. Po krátkém zvolnění vplynul klavír do vážnější nálady, lesní rohy zavelely krátkou fanfárou a orchestr navázal ve forte, aby mu následně klavír opět odpovídal něžně, v melodickém sólu, které přešlo do efektní kadence a do širokého závěru spolu s orchestrem. 2. Andante con moto zahájila kontrastní zatěžkaná melodie orchestru ve fortissimu, které oponoval následně klavír, v pianu, ale nekompromisně. Tajuplná pianissima, perlivé trylky i arpeggia kontrastovala s orchestrem, ale do závěru dospěli společně v mystické náladě. 3. Rondo: Vivace přineslo nejprve radostný dialog klavíru s orchestrem, klavír opět zářivě perlil s obdivuhodnou lehkostí a zářivým tónem, aby ve fortissimu kontroval orchestru v široké melodii v efektním závěru. Sólistovo pojetí Beethovena bylo překvapivě specifické, akcentoval zářivou lehkost a obdivuhodná byla jeho schopnost spolupráce s orchestrem, se kterým byl dokonale výrazově spjatý díky citlivému a preciznímu vedení dirigenta Roberta Kružíka. Za svoji osobitou a efektní interpretaci sklidil obrovské ovace publika, kterému se poděkoval přídavkem. Zahrál ještě závěrečnou část Básník vypráví č. 13 z cyklu Roberta Schumanna Kinderszenen, op.15. Tím potvrdil svoji výsostnou tónovou kulturu a přednost introvertního výrazu. 

Po přestávce orchestr spolu s dirigentem Robertem Kružíkem připravili publiku zcela jinou atmosféru. Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka je dílo efektní a slavnostní, prostoupené ryzím muzikantstvím, které nechal dirigent naplno zaznít a dále je rozvíjel. Hudebníci vděčně přijímali příležitost nechat tryskat hudební emoce a plnili všechny agogické i dynamické nuance, které dirigent žádal. 1. Adagio – Allegro molto přineslo kontrasty a napětí, které vyústilo v rychlé fortissimo. Následná melodie se v něžných rubatech se rozvinula do bouřící síly. 2. Largo oproti tomu naplnilo očekávání krásné melancholické melodie v podání Naděždy Křupkové, která pokračovala i dále v široké orchestrální sazbě, přes vzepjatý vrchol ve fortissimu, až do závěrečného, něžného pianissima. 3. Molto vivace bylo jak náleží energické, úderné i zpěvné, 4. Allegro con fuoco vrcholilo v maximu hudební emoce. Všichni hudebníci dávali srdce do svých sólových vstupů a užívali si melodické hudby. Flétnová sóla podávala bravurně Kristina Vaculová, hobojové party se výborně dařily Janě Lapkové. Klarinetová sóla hrál bravurně Matej Veselka, fagot se prosazoval díky Michalu Kubáčovi a sóla lesního rohu zněla pevně Jiřímu Hammerovi i celé hornové skupině. Svoje chvíle slávy si užívaly trombony pod vedením Víta Pospíšila. Celý orchestr zněl kompaktně a vyrovnaně i díky smyčcům, housle zářily pod vedením koncertního mistra Pavla Mikesky a violoncella zněla pevně a barevně pod vedením Martina Bzirského. Dirigent Robert Kružík dal do výkonu preciznost přípravy i ryzí muzikantství, díky kterému skladbu vycizeloval a dal jí výjimečnost zvuku i provedení.

Byl to koncert, kde hudba probouzela vrcholné emoce a zvedala nadšené posluchače ze sedadel. Lepší zahájení sezóny i festivalu Harmonie Moraviae si snad ani nebylo možné přát.

Foto: Dominik Bachůrek

Facebook X E-mail WhatsApp