PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mou vlast jsem již dříve dirigoval, ale když jsme hráli klavírní verzi skladby, tak jsem v ní cítil určitou speciální intimitu.“

„Uazní také Šostakovičova Čtvrtá symfonie, takříkajíc má srdcová záležitost.“

„Mimochodem v České republice máte velmi dobré baseballové týmy.“

V neděli 15. září začíná slavnostním zahajovacím koncertem nazvaným Smetana 200 & Bruckner 200 již 69. sezóna Filharmonie Brno. V Janáčkově divadle orchestr představí symfonické básně Hakon Jarl a Richard III. Bedřicha Smetany a Symfonii č. 7 E dur Antona Brucknera. Nedlouho před koncertem jsme se v brněnském Besedním domě setkali k rozhovoru se šéfdirigentem filharmonie Dennisem Russellem Daviesem.

„Kateřině Kněžíkové se daří přesně a působivě vyjádřit usmířenou, zklidněnou náladu textů.“

„Jakub Hrůša se skvěle jemně hrajícím orchestrem ve skladatelově pozdní ´labutí písni´ sólistku podporuje, doplňuje a doprovází mimořádně pozorně.“

„Komorní písně objemem hlasu nezastírají, že jde o operní pěvkyni, ale zároveň jasně prokazují, že tato pěvkyně patří k těm, které jsou schopny je adekvátně uchopit.“

Kateřina Kněžíková přidává do svého portfolia hudbu Richarda Strausse. Na festivalu Dvořákova Praha v roce 2021 uvedla a živě natočila jeho Čtyři poslední písně. Na jaře roku 2024 se ve studiu věnovala písním komorním. Součtem vzniklo CD nazvané v duchu autorova pozdního romantismu Tag und Nacht, Den a noc. Svorníkem obou nahrávek je Jakub Hrůša. V případě orchestrálního titulu za dirigentským pultem Bamberských symfoniků, v případě třinácti drobnějších písní bezprecedentně u klavíru.

„Člověk studuje muziku, která má svá jasně daná pravidla. To, co vás ale udělá výjimečným, je ona pravidla čas od času porušit.“

„Někdy vymýšlím vtípky přímo na koncertě.“

„Dvořák vykouzlí úsměv na rtech. Ale není jenom o půvabných melodiích.“

Jana Mráčka vídáme pravidelně na první židli České filharmonie a mezinárodně rozjetou má i sólovou kariéru. Letos na podzim ho v této roli máme možnost potkat také v Čechách, mimo jiné 17. září na Svatováclavském hudebním festivalu a 15. listopadu na bienále Janáček Brno. Jak pozvedá jeho sólovou dráhu funkce koncertního mistra, jakým způsobem může interpretovi pomoci vyzkoušet si dirigovat orchestr a co je podle něj esencí světové hvězdy, prozradil v salónku Rudolfina při rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Po devatenácti letech končí inscenace opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka v Národním divadle.“

„Svou postavu nepodává jednoznačně jako fúrii, která ovládá vesnický mikrosvět a před níž mají všichni respekt a především se jí bojí. Nikoli. Z projevu Karity Mattily vyzařuje širší rozměr.“

„Představení pod cizelérskou a zároveň emotivní taktovkou hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry se vydařilo skvěle.“

Posledními dvěma představeními končí po devatenácti letech na jevišti pražského Národního divadla inscenace opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa, pod níž byli podepsáni režisér Jiří Nekvasil a autor scény a kostýmů Daniel Dvořák. A pro oba večery (11. září a derniéra 16. září) pozvala dramaturgie významného hosta, finskou sopranistku Karitu Mattilu.

„V Te Deum se člověk nesmí ani náznakem trápit.“

„Obecně si myslím, že role vyšší tessitury s koloraturou jsou můj ‚fach‘ a že bych je nyní měla co nejvíce dělat.“

„Divadlo mi funguje trochu jako terapie – když si plně prožiju příběh své postavy.“

Sopranistka Veronika Rovná je oporou a stálicí operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Klíčovou roli zastala v minulé sezóně, kdy během Smetanovského operního cyklu například ztvárnila čtyři různé role v šesti dnech. Nyní se mimo jiné připravuje na vystoupení v rámci Svatováclavského hudebního festivalu, kde zastane sólový part v Dvořákově Te Deum. KlasikaPlus.cz v této souvislosti přináší aktuální portrét umělkyně formou rozhovoru.

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„Korngoldův záměr zaujmout od první noty vyšel opravdu báječně.“

„Roberto Saccà si v převážně expresivním nasazení bezpečně podržel hlasovou kvalitu po celou operu.“

„Hvězdou opery Mrtvé město byla samozřejmě litevská sopranistka Vida Miknevičiūtė, která rozzářila scénu od prvního vstupu se samozřejmostí primadony.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha uvedl pátý den svého program mimořádné dílo světové operní tvorby. Mrtvé město, op. 12 od Ericha Wolfganga Korngolda jsme ve Dvořákově síni Rudolfina slyšeli v úterý 10. září v koncertním provedení. Vedle vynikajících zahraničních sólistů a domácí pěvecké ekipy spoluúčinkoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK za řízení Tomáše Braunera, Pražský filharmonický sbor, připravený sbormistrem Lukášem Kozubíkem, a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, jehož sbormistryní je Věra Hrdinková. A třebaže se nedostávalo kouzla operní scény, bylo koncertní provedení velkým zážitkem.

„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

„Už úvodní takty první věty s názvem Vzpomínky dokázaly v prostoru kostela vytvořit působivou, až filmovou atmosféru.“

„Plný a jasný tón lesního rohu se se zvukem orchestru velmi dobře pojil, aniž by ztrácel na čitelnosti.“

„Zvláště v rytmicky výraznějších nebo dynamicky kontrastních pasážích vynikla souhra celého orchestru.“

Poslední srpnovou sobotu se v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově konal patnáctý a závěrečný koncert festivalu Za poklady Broumovska. Pod taktovkou dirigenta Vojtěcha Spurného se ve vynikající formě představil orchestr Jihočeské filharmonie a jako sólistka vystoupila hornistka Zuzana Rzounková. Program sestavený v duchu letošního Roku české hudby nabídl posluchačům díla našich klasiků, ale také současných skladatelů. Podtextem koncertu bylo také sympatické gesto fair-play a smíření.

„Porpora jako proslulý pedagog a představitel tzv. neapolské školy nikdy neslevil z požadavků na pěveckou virtuozitu.“

„V inscenaci se opět objevili zpěváci známí již z předešlých festivalových ročníků.“

„Pravou oporou strhujících pěveckých výkonu byl letošní rezidenční orchestr festivalu Les Talens Lyriques řízený Christophem Roussetem.“

Pěvec, režisér a organizátor hudebního života Max Emanuel Cenčić se jako nepostradatelný „spiritus agens“ bayreutského festivalu barokní opery letos opět obrátil k jednomu z děl tzv. neapolské školy. Je jím Ifigenia in Aulide Nicoly Antonia Porpory, poprvé uvedená v Londýně roku 1735. Z archivních materiálů ji zpřístupnil a pro novodobé uvedení na festivalu připravil muzikolog Dragan Karolic. Svého vzkříšení se tak dočkala další Porporova opera.

„Wagner se dostal hudebně i psychologicky na samu dřeň postav, které nejsou nijak jednoduché; upřímně řečeno jsou i trochu divné.“

„Do Verdiho je možné se ponořit tak, že se hudbou stanete vy. Na jevišti je to pak konfrontace toho, co máte v hrdle a co se hraje v orchestřišti. Dvě hudby splynou v jednu.“

„Don Giovanni sváděl celý svůj život, v každém věku jinak. A hudebně je ta role stavěná stejně: dá se zpívat v každém věku, protože pokaždé ji lze uchopit jinak.“

Ludovic Tézier je uznáván jako nejlepší verdiovský barytonista. Studoval na Centre National d’Artistes Lyriques v Marseille a na École d’Art lyrique při Pařížské opeře a v roce 1998 vyhrál Operalii Plácida Dominga. Kariéru zahájil v operních domech v Lucernu a Lyonu, kde se věnoval především mozartovskému a belcantovému repertoáru, od roku 2010 postupně buduje pověst vynikajícího verdiovského pěvce. Jako Rigoletto, Simon Boccanegra, Macbeth, Don Carlo di Vargas, Amonasro, Posa či Luna hostuje ve všech světových operních domech a 30. zaří debutuje v Praze. Koncert bude průřezem jeho dosavadní kariérou a vystoupí na něm se svou uměleckou i životní partnerkou, sopranistkou Cassandre Berthon.

„Ředitelka Ivana Leidlová vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: ‚Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.‘“

„Pro velké pódium zámecké stodoly bylo připraveno scénické provedení árií, duetů i ansámblových výstupů z Mozartových oper.“

„Pavla Hubáčková byla pravou mozartovskou pěvkyní v každém výstupu, Eva Hartová připomněla oduševnělostí prodchnutým hlasem Jarmilu Novotnou.“

Festival Jarmily Novotné pokračoval na zámku v Litni u Berouna v sobotu 7. září Závěrečným koncertem již jedenáctého ročníku Pěveckých a interpretačních kurzů, které vedli opět vynikající lektoři rozvíjející talenty českých i zahraničních adeptů. Ředitelka Zámku Liteň Ivana Leidlová, pořádající masterclass od počátku, vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: „Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.“