„Frankova hudební řeč se nepouští do nutných disonancí, charakterizujících soudobou hudební tvorbu.“

„Zaznělo kompaktní dílo plné nápadů.“

„Dílo nastudoval a diriguje šéf opery plzeňského divadla Jiří Petrdlík.“

Současní skladatelé se věnují opernímu dílu jen zřídka. Mladí autoři ještě řidčeji. Když ale autor je v operním domě zároveň dramaturgem a sejde se s vynikajícím libretistou a režisérem, jejich společné dílo má zelenou. A může hýřit nápady. Tak tomu bylo v sobotu na Malé scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni. Světová premiéra opery Faraonova kletba aneb „vykradené opery o vykradené hrobce“ Vojtěcha Franka na libreto Jakuba Hojky, v režii uznávaného Slovince jménem Rocc, k slzám smíchu dovedla nejednoho posluchače.

Ano, možná se někomu mohl zdát nápad, zpracování nebo hudba nově vzniklého díla jako jednotvárné nebo prvoplánové, já jsem patřil k těm posluchačům, kteří si nově vzniklé dílo užili. V době, kdy je třeba poněkud konzervativní model opery oživit a vznikají třeba různé kreace režisérů zasadit určité dílo do jiné doby a minimálně o několik set let jej aktualizovat, musíme vzdát hold těm umělcům, kteří se pustí do díla na čistý papír. S hudbou Vojtěcha Franka jsem měl příležitost se setkat již dříve a o tom, že své řemeslo ovládá, jsem věděl. Jeho hudbu by někdo mohl nazvat jako neoromantickou, s častými modulacemi, se stejnými harmonickými postupy, s důrazem na durový akord šestého stupně tóniny, nepouštějící se do nutných disonancí, charakterizujících soudobou hudební tvorbu… Nicméně dát do kupy poměrně velmi dobře prokomponované dílo o dvou dějstvích, které není jen seznamem jednotlivých čísel, není jednoduché. Ve spolupráci s nápaditým libretem Jakuba Hojky, které reflektuje děj, odehrávající se při objevení nevykradené faraonovy hrobky v Egyptě před sto lety, zasazený střídavě do Egypta a do Londýna, reflektuje současné finanční praktiky, boj o slávu a běžný život. Vzniklo tak kompaktní dílo plné nápadů. Hudba často cituje témata z oper, ale i muzikálů jiných autorů, Frank si s nimi dovede i pohrát. Na přetřes tedy přijde nejčastěji Giuseppe Verdi, ale i Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, zaslechl jsem Karla Svobodu, Hanse Zimmera, podle údajů v programu byl citován (vykraden?) i Michal David a autor znovu použil i svá témata z muzikálu Otřást vesmírem, který měl premiéru na stejné scéně v roce 2021. Jako „orchestr“ použil Frank smyčcový kvintet obohacený o trubku, tubu, klarinet, hoboj, bicí, klavír (postačilo pianino) a zvuky varhan a cembala dosažené odběhnutím si klavíristy k e-pianu.

Celé dílo nastudoval a diriguje (vzhledem k malému obsazení vsedě) dirigent a šéf opery DJKT Jiří Petrdlík. V jednu chvíli dokonce zároveň diriguje a bere do ruky nástroj Reinstick, navozující atmosféru deště. Bezprostřední atmosféra režie dovolí zpěvákům, ale i dirigentovi promluvit běžným hlasem, a tak se dirigent rozpovídá i o (ne)výhodách při svém dřívějším působení jako šéfdirigenta Káhirského symfonického orchestru, Laila čili cestování milující Radka Sehnoutková se podělí o osobní zkušenost se škrtícím hadem ze Zoologické zahrady v Austrálii a třeba nápověda a sfinga Viktorie Šimůnková zase občas vtipně napovídá nahlas.

Jednoduchou scénu ovládá několik protagonistů, oblečených do kostýmů, jejichž autorem je Rocc a Borjan Litovski. Herci své kostýmy navíc mění a zastanou tak v jedné osobě zároveň více rolí. Přestože byla dirigentem na začátku představení ohlášena indispozice Jakuba Hliněnského jako představitele Howarda Cartera, bylo dobře, že na scénu nastoupil a představení nemuselo být zrušeno – v nastudování opery alternují totiž pouze hráči orchestru, nikoli představitelé pěveckých rolí. Jeho ochraptělý hlas zazlobil pouze v úvodu, pak již zněl přesvědčivě stejně jako jeho herecký um. Nejvíce hereckých etud sehrál pravděpodobně Jevhen Šokalo jako představitel dědka. Jeho kletby i žádosti o bakšiš zanechaly nezapomenutelný dojem. Velmi dobrý dojem zanechal i nadějný student jeho pěvecké třídy na Konzervatoři Plzeň David Cizner alias lord George Carnarvon, který se představil již jako řádný člen souboru opery Divadla J. K. Tyla. Naprosto svrchovaně představuje Helgu Golden a další role Jana Piorecká, oblečená do zlatých šatů. Vynikající pěvecké a herecké výkony podaly i Jana Foff Tetourová jako Lady Carnarvon a Ivana Klimentová jako Tutanchamon, kopáč a další. Mimořádnou pozornost na sebe upoutala Ivana Šaková jako Anchesenamon. Narážky na její osobu typu „Pojď ty naše Libuše“ byly trefné a vtipné. Nezapomenutelným zpívajícím detektivem byl Miro Bartoš.

Respekt si soubor plzeňské opery zasluhuje tím, že dal příležitost výhradně „svým“ umělcům, kteří si své role maximálně užili a dali do nich své osobní kouzlo. Ostatně, dle slov autora opery, jednotlivé role vznikly pro konkrétní členy souboru. Kdo by cítil, že operu musí zhlédnout, myslím, že představením nové opery nebude zklamaný. Autoři doporučují v rámci lepšího pochopení se doma „připravit“ a naposlouchat si některá operní díla Verdiho a Smetany a třeba muzikál Lví král nebo Spamalot. Představení si lépe vychutnají dospělí posluchači, disponující právě těmito zkušenostmi, ale při premiéře bylo v hledišti i několik dětí, které si i díky všudypřítomnému humoru také přišly na své.

Foto: ze zkoušky - Irena Štěrbová / DJKT Plzeň