PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve středu je na programu záznam pondělního přímého přenosu koncertu SOČRu, krásný český program diriguje Petr Altrichter.“

„1. května poslouchejte melodram na Máchův Máj od Zdeňka Zahradníka.“

„Nedělní operní podvečer bude patřit Mozartově opeře Idomeneo z nabídky Evropské vysílací unie. Pod taktovkou sira Simona Rattla účinkuje mimo jiné Magdalena Kožená.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 29. dubna do 5. května?

„Orchestr hradecké filharmonie, vedený jasným gestem Petra Vronského, si tato ‚Weinbergerova šibalství‘ očividně užíval.“

„Ostrčilova hudba, v podstatě krátká symfonická báseň, by si vlastně vystačila i bez textu, přičemž její sdělení by bylo stejně přesvědčivé.“

„Ze všech tří uvedených melodramů je ten Jeremiášův nejvíce hudebně popisné, někdy až ke škodě věci.“

Je dobře, že Rok české hudby není připomínán pouze prostřednictvím našich světově nejproslulejších skladatelů, ale občas se dramaturgie zaměří i na ty méně známé, jejichž tvorba ovšem zaslouží pozornost. Když se k tomu připojí i neotřelý výběr zřídka uváděného hudebního oboru, jakým je melodram, výsledkem je doslova objevný a netradiční hudební zážitek – a takový připravila posluchačům Filharmonie Hradec Králové na svém předposledním koncertě velké abonentní řady 25. dubna 2024, tentokrát pod vedením Petra Vronského.

„Posluchač si může podpořit vlastní prožitek z opravdovosti modliteb, které měly v době komunismu, nesvobody a beznaděje ještě závažnější podtext než dnes.“

„Můžeme se opájet krásou, můžeme slastně naslouchat nádherně vyklenutým pověstným kantilénám a nahoru skvěle otevřenému hlasovému rozsahu tehdy pětatřicetiletého Ivana Kusnjera.“

„Česká rapsodie je stylově nevyhraněná, avšak působivá kantáta, zajímavý doklad doby.“

V odkazu Bohuslava Martinů figuruje slovo rapsodie v názvech skladeb nejméně třikrát. Rhapsody-concerto pro violu a orchestr z padesátých let je třetí v pořadí. Před ní však existují hned dvě díla nazvaná Česká rapsodie. Ta pro housle a klavír, virtuózní a jednovětá, je z roku 1945. Nás ale zajímá skladba s tímto titulem nejstarší, premiérovaná v lednu 1919 – vlastenecká půlhodinová kantáta, která na klasických hudebních nosičích existuje jen v jedné nahrávce. Pořídil ji roku 1986 Jiří Bělohlávek.

„Každá spolupráce s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem ve mně vyvolává podobné pocity – nadšení, radost, vděčnost a pokoru.“

„Sestavit dobře kvarteto sólistů je taková dramaturgická ‘vyšší dívčí’.“

„Kromě ročního angažmá ve sboru Státní opery pracuji jako umělec na volné noze celý svůj profesní život. Miluji tu svobodu, repertoárovou různorodost i možnost vybírat si z nabídek.“

Mezzosopranistka Lucie Hilscherová je na českém klasickohudebním „rybníčku“ již dobře zavedenou osobností a s končící – v jejím případě velmi náročnou a hektickou – sezonou zase o něco známější. Pěvkyně hostovala prakticky ve všech operních divadlech v České republice, nápadný je však také její vklad do koncertního provozu symfonických těles. A právě s prvním českým orchestrem vystoupí při slavnostní produkci „evropské hymny“ z hudebního pera Beethovenova.

„Půlhodinový příval hudby první věty byl vystavěn na zřetelné architektuře a bohatě naplněn strhující interpretací.“

„Postupné narůstání zvuku zde nebylo pouhou atraktivní kulisou, ale autor stvořil přidaným harmonickým napětím naléhavou výpověď o reálném obrazu hudební inspirace.“

„Provedení druhé části mělo obrovitý účinek.“

Česká filharmonie připravila pod vedením Semjona Byčkova pro šestý program své koncertní řady A tři provedení Šostakovičovy Sedmé symfonie „Leningradské“. Byla zařazeny na závěrečné večery měsíce dubna ve třech dnech za sebou. Druhé provedení se konalo ve čtvrtek 25. dubna a jako jediný ze třech koncertů nebyl jakýmsi zázrakem ještě předchozího dne vyprodán. Přesto byla Dvořákova síň Rudolfina plná, kromě empory, kterou obsadily tři skupiny žesťových nástrojů. 

„Koncert dirigoval japonský dirigent Takeshi Moriuchi, jehož mentorem je Dennis Russell Davies.“

„Pěvkyně dokázala navázat intimní kontakt s obecenstvem a písně naplnit vroucnou opravdovostí.“

„Z Mozartovy hudby se stal malý hudební klenot.“

Filharmonie Brno realizovala další projekt, jímž potěšila své abonenty. 25. a 26. dubna se v domácím Besedním domě odehrál koncert, který přímo přetékal výborně interpretovanou hudbou. Dirigoval Takeshi Moriuchi, jenž se ujal i interpretace klavírního koncertu Johna Adamse, ale přednesem písňového cyklu Láska a život ženy Roberta Schumanna večeru dominovala mezzosopranistka Markéta Cukrová. Závěrečná Mozartova Symfonie č. 29 byla sladkou tečkou.

„S úsměvem bychom prohlídku prádelny mohli doporučit jako koncertní preludium.“

„Akademici hrají se zájmem a se zápalem. Necítíte u nich ani stopu únavy.“

„Někteří z posluchačů tu docenili, ba ‚nalezli‘ vážnou hudbu.“

Koncert barokní a klasicistní hudby se v neděli 21. dubna konal ve Vlašimi v poněkud kuriózním prostředí: v provozní hale Prádelny Kyselý. Pokud by někdo takovou akci přijímal s nedůvěrou, měla by ho zarazit jména účinkujících: dirigent Václav Luks, violoncellista Tomáš Jamník. Jednoznačně šlo o pěkný zážitek.

„Hudby by bylo určitě na dva nebo tři disky.“

„Polyfémos není jenom nějaká obluda. Je zamilovaný. Není to kdovíjak dobrý chlapík, ale zkouším být k němu spravedlivý…“

„Snadnější je publikum rozplakat než rozesmát. Dělám, co umím, abych dokázal obojí.“

Italský basbarytonista Luigi De Donato už poněkolikáté spolupracoval s pražským barokním orchestrem Collegium 1704 a jeho uměleckým vedoucím Václavem Luksem. Naposledy letos v dubnu při koncertním provedení árií bájného kyklopa Polyféma z různých děl zkomponovaných na italská libreta. Stejný projekt už společně natočili na CD s názvem Polifemo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz De Donato popisuje přístup k různým operám, serenádám a kantátám, v nichž je tato postava pokaždé jiná, uvažuje nad svým hlasem a vyzdvihuje, co mu imponuje na spolupráci s Václavem Luksem.

„Tom Stoppard, který se narodil ve Zlíně, se na akci objevil ve formě videonahrávky. V angličtině pozdravil obecenstvo.“

„Záhadný název EGBDF je v angličtině označení pro pořadí not na notové osnově.“

„Orchestr nemůže hrát bez pravidel a bez řádu, proto zde hraje klíčovou roli; je metaforou společnosti.“

Společný projekt Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů vzbudil společenskou senzaci. Hru Toma Stopparda s názvem EGBDF uvedly oba soubory společně na pódiu v sále Kongresového centra 24. dubna pod taktovkou Jakuba Kleckera a v režii Patrika Lančariče. Hra padesát let stará je stále více aktuální.

„Skvěle hrající Prague Philharmonia souzněla s dirigentovým pojetím.“

„Následující árii Vodníka ztvárnil Pavel Švingr příjemně znělým a barevným basem a pěknou výslovností.“

„Moderátor Marek Eben byl excelentní v hlasovém projevu i obsahové stránce elegantně vtipného a odlehčeného textu.“

Pražský filharmonický sbor s podporou orchestru Prague Philharmonia uzavřel svou 89. sezónu velkolepým koncertem ve Španělském sále Pražského hradu. Dirigentem a sbormistrem v jedné osobě byl Lukáš Vasilek, který se zároveň zhostil i dramaturgie večera. Koncert se konal v neděli 21. dubna a byl přenášen přímým přenosem na stanci ČT art. Večerem prováděl Marek Eben. Exkluzívní galavečer, který byl v Roce české hudby 2024 sestaven z oper Martinů, Janáčka a Dvořáka a Smetany, ozdobili sólovými kreacemi sopranistka Veronika Rovná a basista Pavel Švingr.

„Skloubit oba požadavky – hrát, co chtějí lidé slyšet, ale zároveň je také něčím překvapovat – je občas trochu oříšek, ale věřím, že ve spolupráci s umělci se nám ho daří správně rozlousknout.“

„Letošní ročník přináší speciální koncert odkazující na slávu příbramských hornických a vojenských kapel.“

„Přivést v rámci jednoho dne klasickou hudbu blíž k lidem.“

Příbramsko obohatí od 25. dubna do 4. června šestnáct koncertů a dvě operní představení Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Jejich pořadatel připravuje i kompoziční soutěž, interpretační seminář nebo výtvarnou soutěž pro děti a k tomu open-air Den s Antonínem Dvořákem. Ředitelka festivalu Albína Dědičík Houšková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz podrobně komentuje letošní program, přibližuje místa konání koncertů a dává nahlédnout i do úvah o budoucích ročnících.

„Komorní orchestr hrál svou hudbu s výrazovou i tempovou bravurou a ustáleným ohledem ke stylovému vročení díla.“

„Ze hry Julie Fischer čišela energie zřejmá zejména v akcentech a následně uvolněných smycích.“

„Vedle pulzující dynamiky, která činila Sukovu serenádu vitální záležitostí, dotvářela dílo svébytná agogika a tempo provedení.“

Dvořákova síň Rudolfina přivítala v letošní sezóně Českého komorního spolku pražskému publiku známou a blízkou houslovou virtuosku Julii Fischer už potřetí, tentokrát představila svého mladého kolegu a žáka Jeremiase Pestalozziho. V pondělí 22. dubna vystoupila dvojice houslistů s Komorním orchestrem České filharmonie s hudbou Bacha, Mozarta a Suka. Množství návštěvníků snad mělo koncertní síň přeplnit; takový zájem jméno Fischer vybudilo a publikum zjevně potěšilo.