PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Škampovo kvarteto předneslo dva smyčcové kvartety, které oba přinesly vedle silné hudby i silné příběhy.“

„Steve Reich vytvořil v roce 1988 skladbu s názvem Different Trains. Inspirací mu byly vzpomínky na holokaust, útržky vět deportovaných lidí ve vlacích.“

„Vytvořil zvukový pás, zachycující zvuky jedoucích vlaků. Do tohoto pásu museli živě vstupovat hráči Škampova kvarteta.“

Multižánrový mezinárodní festival židovské kultury Štetl fest se loni konal poprvé a letos má za sebou druhý úspěšně ukončený ročník. Od čtvrtka 31. srpna do neděle 3. září se v Brně odvíjel program, který byl nabitý událostmi od rána do večera. Základním tématem byly vlaky, ve kterých Židé buď prchali z rodného Brna, aby zachránili holý život, nebo ty, které je vezly na smrt do „koncentráků“. Na pátém nástupišti brněnského nádraží se začalo a v Besedním domě na koncertě skladby Steva Reicha s názvem Vlaky, v podání Škampova kvarteta, akce skončila. Vše pod hlavičkou Židovské obce Brno za vydatné spolupráce mnoha brněnských kulturních institucí.

„Pražská koncertní sezóna dospěla k vrcholnému nezapomenutelnému okamžiku ještě dřív, než doopravdy začala.“

„Dílo vyznělo závažně, vroucně a naléhavě.“

„Vyústění do ztišeného durového projasnění na slovu Amen je dechberoucí i osvobozující.“

Na Pražském hradě zaznělo na mimořádném koncertě ve Vladislavském sále první zářijovou neděli Brittenovo Válečné rekviem. Ve zřetelném účastném kontextu agresivní války vedené Ruskem proti Ukrajině i v souvislosti s oběťmi dvou světových válek zaznělo jako memento i modlitba, výzva i tichá vzpomínka, tedy nadčasově. Nádhernému, jednoznačně protiválečně vyznívajícímu dílu se dostalo vynikajícího provedení. Právě takto se v myslích publika proměňuje moderní hudba v klasiku.

„Soutěžení v jakýchkoli uměleckých disciplínách mi přijde zbytečné a na hlavu postavené.“

„Mám osobní vnitřní obdiv k národu, který dokázal přežít z toho mála, co mu bylo nabídnuto.“

„Vrzání skleničky pro spoustu lidí není hudba.“

Téměř dvacet let trvající spolupráce skladatelky a pedagožky Jany Vöröšové s orchestrem Berg, který se specializuje zejména na uvádění soudobých skladeb, vykrystalizovala v další jejich společný počin. Stále stejný příběh je název nového hudebně-tanečního či zvukově-pohybového představení v divadle pro tanec Ponec, ke kterému Vöröšová napsala hudbu, choreografka Mirka Eliášová je pak autorkou taneční složky…

„K nejen mému potěšení nabrala inscenace spolehlivě vzestupnou tendenci.“

„Aleš Briscein se definitivně rozezpíval v pátém výstupu druhého dějství a dále už jen zářil. Nakonec znamenité, byť o intonaci se u něj stále tak nějak bojím.“

„Kdyby Prodanou nevěstu neměli všichni dávno spolehlivě zažitou, těžko by za daných omezených časových možností příprav vznikla v provedené solidní kvalitě.“

Obnovená tradice Opery v Šárce v neděli 3. září oslavila 110. narozeniny první produkce v tomto přírodním amfiteátru. Volba takřka v předvečer smetanovské výroční sezony padla vcelku přirozeně po pěti letech znovu na operu Prodaná nevěsta, vždyť právě ta zněla v daných místech historicky poprvé.

„Dirigentka bravurně ovládla dynamicky velice jemné, ale i naléhavé a emotivní pasáže, a dílo tak posluchače dovedlo k hlubokým úvahám nad tématem utrpení a víry.“

„Po chorálním úvodu se sálem rozezněl nádherný, barevný a silný hlas Součkové, jejíž klenutý tón i v těch nejvyšších pasážích a celkově vynikající technika jasně demonstrují fakt, že patří ke špičce našich operních pěvkyň.“

„Událost byla nejen hudebním zážitkem, ale také jakousi duševní očistou.“

V duchu tradiční festivalové ouvertury se festival Dvořákova Praha letos 2. září ocitl v Olomouci. Metropoli Hané, známou uměleckými skvosty a bohatou historií, Antonín Dvořák v minulosti mnohokrát navštívil. Jeho vztah k městu nebyl jen náhodným setkáním, nýbrž byl pevně spjat s kanovníkem olomoucké kapituly Jindřichem Geislerem, vášnivým hudebním organizátorem a dlouholetým předsedou hudebního spolku Žerotín v Olomouci. Právě díky této spolupráci se tam v minulosti konaly koncerty, které zaujaly pozici vrcholných kulturních událostí města.

„K jednomu z vrcholů večera dozajista patřila Čajkovského Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, jehož hlavní hvězdou byl violoncellista Moravské filharmonie Nikita Ruzhavinskii.“

„Oba zvolili spíše umírněnější přístup k dirigování s úspornějšími, avšak o nic méně efektivními gesty, a správně vycítili, že ačkoliv se jedná o přehlídku dirigentů, středobodem této skladby je sólista. Tím vznikla dokonalá symbióza mezi dvěma submisivnějšími dirigenty a dominantním sólistou.“

„Ač o Britech panuje představa konzervativních lidí bez větší životní energie, Hoganův výkon se řadil k těm nejvýraznějším z celého večera a rozhodně nebyl suchopárný.“

Závěrečný koncert Mezinárodních dirigentských kurzů, tentokrát pod pedagogickým vedením Tomáše Netopila, nabídl jako vždy bohatý a pestrý program. Do posledního místa obsazený sál olomoucké Reduty byl svědkem interpretací děl klasiků, jako jsou Ludwig van Beethoven, Petr Iljič Čajkovskij, Antonín Dvořák, ale také francouzského impresionisty Clauda Debussyho v rukou celkem deseti dirigentů z celého světa.

„Výkon sopranistky Donatienne Michel-Dansac je skutečnou senzací. Koloruje operu nejen vizuálně, ale hlavně charismatem své osobnosti.“

„Lang se nezdráhal využít rafinované postupy v melodice, harmonii a rytmu. Zejména po kinetické stránce je hudba neobyčejně vrstevnatá.“

„Spolehlivé vedení Kalitzkeho a výkony všech instrumentalistů byly značnou oporou. Lang využil pouze několika nástrojů, ale jejich party jsou minuciózně prokomponované, takže mají až sólové vyznění.“

Ostravské dny uvedly operu Bernharda Langa Hrátky s Trumpem. Inscenace v režii Jiřího Nekvasila se konala v Divadle Antonína Dvořáka. Scénu připravil David Bazika a kostýmy Marta Roszkopfová. Langovo dílo je obrovskou výzvou pro jediného pěveckého protagonistu. Extrémně obtížnou roli ztvárnila sopranistka Donatienne Michel-Dansac. V dalších nezpívaných úlohách se představili Roberta Battistini, Barbara Kurzoková a Valentýna Wojtovičová za doprovodu instrumentalistů a samplů. Provedení vedl dirigent Johannes Kalitzke.

„Hlavní změnou se stala výměna rejstříku Akustik, který tvořil zdání 64´ rejstříku, za reálný rejstřík Untersatz 64´, který je pod hranicí slyšitelnosti lidského ucha a také jediný svého druhu v Evropě. Jen tento rejstřík váží úctyhodných 6,5 tuny.“

„Vzhledem k jeho častému využití spojkového aparátu bylo patrné, že mechanické ovládání není jen staromilským bazírováním na co nejpurističtější původnosti, ale opravdu použitelnou variantou.“

„Interpret použil jen v druhé části koncertu téměř 250 barevných kombinací a tak držel posluchače v napětí i v každém momentu Lisztovy půlhodinové kompozice.“

Olomoucký chrám svatého Mořice zažil první zářijový den slavnost, na kterou odborná veřejnost i mnoho olomouckých občanů a příznivců varhanní hudby dychtivě čekalo. Žehnání největších varhan naší republiky se neodehrává často, a tak svatomořická fara přichystala zvláštní celovečerní program. Ten se završil koncertem renomovaného amerického varhaníka Nathana J. Laubeho.

„Vondráček hraje tohoto autora nekompromisně, náruživě.“

„Brauner s Vondráčkem byli na sebe slyšitelně i očividně velmi podrobně a s naprostou samozřejmostí napojeni.“

„Dojem ze současných špičkových orchestrů z významné části spoluvytvářejí sály.“

Koncertem pro Liberecký kraj začal v pátek dvaadvacátý ročník respektovaného severočeského hudebního festivalu Lípa Musica. V historické divadelní budově v Liberci vystoupili Pražští symfonikové s pianistou Lukášem Vondráčkem a s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Večer měl dvě rozdílné poloviny. Vzrušujícím způsobem zahraného Rachmaninova a idylicky vyznívajícího Dvořáka.

„Prostor chrámu ovládl silný, rozsahem fascinující a výrazem i barvou nezaměnitelný, především však naléhavou pokorou naplněný hlas interpreta, který velmi dobře ví, o čem zpívá a jaké poselství předává.“

„Mohutnost i intimita Dvořákova díla zpívaného perfektní češtinou bez jakéhokoli ‚cizího‘ akcentu posluchače doslova uhranula.“

„Už ve svých šestadvaceti letech je Alfred Habermann hráčem ovládajícím královský nástroj perfektní technikou s potřebným citem.“

V rámci sedmého ročníku hudebního festivalu Zlatá Pecka, pořádaného většinově na různých místech Pardubického kraje, se ve středu 30. srpna v kostele svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě uskutečnil recitál světoznámého německého basisty Reného Papeho. Rodáka z Drážďan a hosta předních evropských i zámořských operních domů doprovázel hrou na vysokomýtský dvoumanuálový nástroj z dílny Josefa Kobrleho mladý český varhaník Alfred Habermann. Pilířem programu se staly Biblické písně Antonína Dvořáka.

„140. výročí narození největšího českého varhaníka první poloviny 20. století a významného pedagoga Bedřicha Antonína Wiedermanna oslavil 28. Mezinárodní varhanní festival u sv. Jakuba.“

„K provedení Wiedermannových vokálních skladeb byly přizvány sopranistka Jana Sibera a mezzosopranistka Lenka Švehlíková.“

„Kromě Wiedermannových skladeb zazněla ještě Osmá sonáta Alexandra Guilmanta.“

Bylo šťastným počinem dramaturgie 28. Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba připomenout letošní 140. výročí narození největšího českého varhaníka první poloviny 20. století Bedřicha Antonína Wiedermanna. Jeho dílo na samém konci měsíce srpna interpretovala titulární varhanice baziliky Irena Chřibková. Význam Wiedermanna nespočívá jen v jeho rozsáhlé koncertní činnosti. Jako dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře vzdělal v oboru všechny významnější varhaníky následující generace.

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Teprve jasné rozdělení do čtyř veřejnoprávních televizních okruhů umožnilo věnovat jeden z nich přes den dětem a večer kultuře.“

„Na portálu o klasické hudbě to může znít svatokrádežně, ale je dobře, že dramaturgie ČT art se nezaměřila jen na tento druh hudební kultury.“

„Jsem zvědav, jak se bude ČT art vyvíjet ve druhé dekádě, v měnící se mediální krajině a za nového vedení na Kavčích horách.“

Psal se poslední srpnový den roku 2013. Byla sobota. Podle zpráv České televize se prezident Obama ještě nerozhodl pro vojenský zásah v Sýrii; ostravský primátor Petr Kajnar označil volební kandidátku své ČSSD za nedemokratickou; Bayern porazil Chelsea na penalty a získal superpohár. Den jako každý jiný? Ne tak docela. Alespoň ve světě médií a kultury. Právě tehdy totiž zahájila Česká televize vysílání kulturního programu ČT art. Téměř přesně dva roky po zvolení Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele tohoto veřejnoprávního média se tak naplnila vize, sdílená v některých myslích a srdcích nejméně patnáct let.