PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kdo by od režiséra Michieletta čekal, že uvidí Aidu zasazenou mezi pyramidami, slony a velbloudy na scéně, mýlil by se.“

„Vynikající bylo hudební nastudování Daniela Rustioniho, který v mnohokrát slyšené partituře odkryl sebemenší detaily, přičemž ctil interpretační tradici.“

„Mezinárodní obsazení Aidy bylo velice vyrovnané a kvalitní.“

Po několikaleté přestávce se do repertoáru Bavorské státní opery v Mnichově vrátila Verdiho nesmrtelná opera Aida. Nová inscenace této opery měla premiéru 15. května 2023 v mnichovském Národním divadle. Je dílem italského dirigenta Daniela Rustioniho, který je od roku 2021 prvním hostujícím dirigentem v Mnichově (především pro italský obor) a režiséra, rovněž italského původu, Damiana Michieletta, dnes jednoho z nejrenomovanějších operních režisérů vůbec. Scénu vytvořil Paolo Fantin, kostýmy Carla Teti, choreografii Thomas Wilhelm a sbory nastudoval Johannes Knecht. Inscenace byla také třikrát uvedena v rámci letního operního festivalu. Pochopitelně se setkala s velkým zájmem publika, neboť se jedná o jednu z nejoblíbenějších oper celé historie tohoto žánru.

„Úvodní skladbou večera byla Cantata a flauto solo německo-italského skladatele Johanna Adolfa Hasseho, která hned prvními tóny navodila typickou barokní atmosféru.“

„Soubor Concerto Aventino svým autentickým provedením skladeb doslova oživil hudbu 15. až 18. století. Každý hudebník vynikl svým mistrovstvím hry na dobové nástroje.“

„Olomoucké barokní slavnosti nám přinášejí výjimečný kulturní zážitek, ale také otevírají dveře do světa hudby minulých staletí.“

V pořadí pátý koncert přinesl festival Olomoucké barokní slavnosti. Odehrál se v úterý 2. srpna v jedinečných prostorách nenápadné budovy olomoucké Základní školy Komenium, v překrásném Slavnostním freskovém sále, jehož stěny i strop jsou vyzdobeny ve stylu neorenesančního dekorativismu s prvky barokního iluzionismu. O autentický zážitek se postaral soubor Concerto Aventino, zaměřující se na provozování evropské hudby 15. až 18. století na dobové nástroje, ve složení Věra Kousalíková (violoncello), Lukáš Vendl (cembalo/varhanní pozitiv), Jan Krejča (theorba) a v záskoku za indisponovaného Jakuba Kydlíčka Michala Roubalová (flétny).

„Škoda, že Mahler jako významný operní dirigent operu kompozičně vynechal, v písních je cítit mnohdy dramatický tah a ohromný smysl pro kontrast.“

„Byl to večer, naplněný hluboce přesvědčivým výrazem, skutečný Gesamtkunstwerk na pódiu. Bravo oběma pěvcům!“

„Mahlera přispěl významnou měrou slovenský klavírista Róbert Pechanec. Byl svrchovaným partnerem obou pěvců tak, jak to u Mahlera má být. Plně souzněl s pěvci.“

Pražský hudební institut zahájil 31. července v rodném domě Gustava Mahlera v Kališti u Humpolce Mistrovské pěvecké kurzy. Jejich slavnostní zahájení se neslo v duchu interpretace písňové tvorby Gustava Mahlera v podání významného německého basbarytonisty Franze Hawlaty a sopranistky Yvonne Steiner, za klavírního doprovodu Róberta Pechance. Zazněly Písně na verše Friedricha Rückerta (Rückert-Lieder) a výběr ze sbírky Des Knaben Wunderhorn. Před koncertem byla k poctě komponisty zařazena přednáška profesora Jiřího Štilce na téma Gustav Mahler a jeho vztah k českým tvůrcům a českému prostředí. Na ni navázala druhá přednáška historičky Markéty Čejkové Alma Mahler jako múza.

„Ansámbl přivezl do Prahy ukázky toho nejlepšího z hudby španělské renesance.“

„Mladistvý rozlet souboru se projevil i v jeho interpretačním přístupu.“

„Koncert byl kromě hudby samotné cítit jakýmsi komunitním duchem, jenž publikum vtahuje do centra dění a pomáhá tak přirozeně stírat hranici mezi pódiem a zbytkem sálu.“

Poslední červencový den se Letní slavnosti staré hudby vrátily do Trojského zámku, který s nimi zároveň navštívila Euterpé, múza lyrického básnictví, zpěvu a hudby. Její symbolický patronát opět přinesl český debut, tentokrát španělského ansámblu Cantoría s uměleckým vedoucím Jorgem Losanou. Věkovým průměrem velmi mladý a zároveň nedávno založený soubor přivezl ukázky toho nejlepšího z hudby španělského „zlatého“, tedy šestnáctého století.

„Krakow Guitar Quartet odehrál na festivalu důstojný koncert.”

„Eduardo Fernández v Brně jednoznačně potvrdil pověst jednoho z nejrespektovanějších kytarových interpretů planety. Učinil tak s velkou skromností a pokorou.”

„Melodické ozdoby samozřejmě odpovídaly poučené znalosti barokní ornamentiky, přitom se ale Fernández nevyhýbal občasnému vibratu, které vždy využíval s citem pro míru.“

Mezinárodní kytarový festival Brno i v letošním roce přilákal do moravské metropole přední světové interprety. Na koncertě v pondělí 31. července vystoupilo kvarteto Krakow Guitar Quartet a poté v samostatném recitálu proslulý uruguayský kytarista Eduardo Fernández, který bezesporu potvrdil svou pověst špičky oboru.

„Spolupráce se zlínskou filharmonií na dirigentských kurzech trvá dodnes.“

„Další skladbou byly Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Docela přirozeně a zajímavě působilo, že se po jednotlivých částech sedm dirigentů střídalo.“

„Američan Mark Cavanaugh, statný asi šedesátník – s profesionálně působícím vedením orchestru, přesnými nástupy a s gradací výrazu – prozradil, že je z Floridy, kde je profesorem sociologie na univerzitě ve Fort Lauderdale a současně diriguje univerzitní orchestr.“

Slavnostní Sněmovní sál zámku v Kroměříži naplnila hudba v neděli 30. července. Filharmonii Bohuslava Martinů řídili dirigenti, kteří se zúčastnili kurzů, které se zde konají v létě již dvacet pět let. Patnáct dirigentů z daleké ciziny zde objevovalo českou hudbu v prostředí památek a představilo se na závěrečném koncertě. Zazněla skladba Sylvie Bodorové Carmina Lucemburgiana, Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského a Symfonie č. 8 G dur „Anglická“ Antonína Dvořáka.

„Semele je oratorium na světské téma, které Händel napsal během jednoho letního měsíce v roce 1743.“

„Režisér Guth ctil hudbu a veškeré akce na jevišti důsledně vycházely právě z dokonalé znalosti Händelovy partitury a z respektu, který k ní Guth chová, což je u dnešních režisérů spíš ojedinělé.“

„Guthovy nároky na ztvárnění jednotlivých rolí byly značné a všichni je bez problémů zvládli.“

Pokud operní soubor v kterémkoliv divadle vede vzdělaná umělecká osobnost, na repertoáru nejsou jen opery od Mozarta po Pucciniho, ale i opery barokní – před Mozartem existovala opera již více než 150 let. Dále klasika 20. století i díla zcela současná (podotkněme, že od smrti Pucciniho v příštím roce uplyne už sto let). To mají na paměti například v Bavorské státní opeře v Mnichově. Současný intendant Serge Dorny přinesl do repertoáru Purcellovu operu Dido a Aeneas a Händelovu Semele. Druhá jmenovaná se stala jednou ze dvou premiér letošního Mnichovského operního festivalu, kdy byla uvedena celkem pětkrát před beznadějně vyprodaným hledištěm Divadla prince regenta. Premiéra Semele se konala 15. července 2023.

„Příběh jeho života byl natolik pozoruhodný, kuriózní až pitoreskní, že si o zmínku vyloženě říká.“

„V Terezíně se stal členem orchestru, který byl roku 1944 přinucen účinkovat v ponižujícím dokumentu Vůdce daroval Židům město.“

„Nejblíž svému vzdělání se Mandl po útěku z vlasti ocitl v rozhlasové stanici Deutsche Welle, kde se podílel na tvorbě a produkci kulturních pořadů včetně hudebních.“

Jako houslista se neproslavil; nevystupoval ani sólově či coby komorní hráč ani nepůsobil v orchestru. Snad kromě jednoho, jehož jedinečnost byla ovšem spíš bolestná. Nezachovala se zvuková nahrávka jeho umu, neexistuje rozhlasový ani televizní záznam. Snad jen jeho pedagogická činnost stojí za zmínku. Patří tedy Herbert Thomas Mandl, jak si Tomáš po své odchodu do světa říkal, do tohoto cyklu?

„Leleux svým tónem hladí, zpívá, konejší; to, v jakém tempu a přesné intonaci vyhrává fráze, bere dech.“

„Sayův Beethoven byl pro mě krásným překvapením. Tam, kde jsem čekala Barenboimovu perlivost a zářivost, zněla tlumenost, sametovost, až extrémní měkkost.“

„Järviho Čajkovskij není sentimentální, uplakaný, rozervaný, ale mužně expresivní, barevný, emocemi naplněný.“

Mezinárodní hudební festival v Pärnu tradičně vrcholí dvěma koncerty Estonského festivalového orchestru, na které Paavo Järvi zve slavné sólisty. Na prvním z nich 20. července vystoupil hobojista François Leleux, na druhém následujícího dne klavírista Fazil Say. Oba večery propojila stejná úvodní skladba – Pärtova Collage über B-A-C-H – a závěrečná Čajkovského První symfonie Zimní sny.

„Kostrou dramaturgie se příznačně stala známá taneční sbírka Terpsichore Michaela Praetoria.“

„Volba prostory, jakkoliv zajímavé, nebyla příliš šťastná.“

„Večer ve Vzletu byl jakousi nevyřčenou poctou tanečním i hudebním mistrům renesanční Evropy.“

Večer v sobotu 29. července věnovaly Letní slavnosti staré hudby ochránkyni tance, múze Terpsichoré, která opanovala sál multifunkčního prostoru Vzlet v pražských Vršovicích. Za doprovodu českého souboru Capella ornamentata s uměleckým vedoucím Richardem Šedou vystoupil polský taneční ansámbl Cracovia Danza Ballet, jenž v choreografii své zakladatelky a ředitelky Romany Agnel předvedl sérii renesančních dvorských tanců.

„Uskutečnila se světová premiéra nově zrestaurované verze celovečerního režijního debutu Evalda Schorma Každý den odvahu z roku 1964. Hudební složka Jana Klusáka je velmi eliminována, jak ostatně bývalo ve filmech české nové vlny častým zvykem, aby dílo působilo syrově a autenticky.“

„Velmi důležitou roli hraje zvláště výrazný leitmotiv, který opakovaně zaznívá jako připomínka romantického vztahu hlavních protagonistů, do něhož se začíná plíživě vkrádat deziluze.“

„Geniálně prokomponovaná hudba Franka Churchilla je nedílnou součástí celé pohádky, a to nejen díky ústřední melodii, z níž se stal evergreen, ale také jako nezbytný dějotvorný prvek. Ve filmu se totiž neobjeví ani vteřina bez hudebního doprovodu.“

Ohlédnutí za Mezinárodním filmovým festivalem (MFF) Karlovy Vary se detailněji věnuje těm filmům a událostem, které autora obzvláště zaujaly, včetně jejich hudební složky. Oslovil také letošní laureátku Ceny prezidenta festivalu Danielu Kolářovou, laureáta téže Ceny za rok 2019 Vladimíra Smutného a dále herce, režiséra a hudebníky Janu Švandovou, Ondřeje Nováka, Karla Smyczka, Vilmu Frantovou, Jana Andra, Jana Smigmatora a Josefa Vejvodu, kteří patří k pravidelným festivalovým návštěvníkům, aby v krátkých interview sdělili, co pro ně tato událost znamená a jak hledí na filmovou hudbu.

„Program vyprodaného koncertu vyobrazil tři odlišné hudební světy.“

„Svojí hrou osciluje mezi moderností a neoklasicistní průzračností.“

„A stejně jako u Brahmse i zde je Smetanovo trio schopno všechny tyto emoce a dramatiku zvýraznit a v obdivuhodné souhře a kvalitě hry posluchačům podat všechny náladové kontrasty.“

Smetanovo trio, komorní uskupení ve složení Jitka Čechová – klavír, Jan Talich – housle a Jan Páleníček – violoncello, znovu potvrdilo svoji neochvějnou pozici mezi tuzemskými klavírními trii, když nabídlo posluchačům českokrumlovského hudebního festivalu tři výrazné hudební kusy a tři poctivé interpretační výkony.