PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Amen – slovo, které v sobě nese pravdu, jistotu, stabilitu, věrnost, souhlas i dovršení – se stalo osou celého koncertu a klíčem k interpretaci.“

„Silentium Ensemble nechal plně vyniknout kantáty Buxtehudeho i sonáty Capricorna díky jasné práci s textem a na pevném hudebním základu.“

„Koncert ukázal, že ztišení může mít větší sílu než monumentální zvuk.“

Koncert Silentium Ensemble v brněnském kostele sv. Janů ukázal, jak silně může vokální hudba zapůsobit v prostředí barokního chrámu, pokud se interpretace opře o citlivost, přesnost a stylovou ukázněnost. Večer 13. listopadu, provázený vstupy moderátora v dobovém kostýmu, nabídl dramaturgii postavenou na dialogu kantát Dietricha Buxtehudeho a originální vsuvce s podobě výběru děl Samuela Capricorna. Souhra architektury, akustiky a pečlivě vystavěné interpretace vytvořila vzácný celek, který držel tah od prvního do posledního taktu. Byl to koncert, kdy čas ztratil význam.

„Mancini začíná poměrně zeširoka, zabývá se dějinami hudby, jejím významem pro kultivaci člověka, ba dokonce i pro léčbu nemocí.“

„Už v Manciniho době byli dle jeho slov ‚začátečníci podvedeni neznalými učiteli‘.“

„Je patrné, že textu se chopila nejen překladatelka, ale i zpěvačka, která se snažila co nejvíce dobrat podstaty věci na základě vlastní zkušenosti.“

Milovníci opery mají patrně v knihovně některé knihy o zpěvu, určené nejen profesionálům, ale i širší hudbymilovné, respektive operymilovné veřejnosti. Jmenujme Historii bel canta od Rodolfa Cellettiho nebo Vzdělaného pěvce od Franzisky Martienssenové-Lohmannové. Komplet dvou knih, který připravila dvojice Vanda Martáková a Jan Marták, nicméně zprostředkovává pohled přímo do Itálie 18. století, a to prostřednictvím tehdejší kapacity, uznávaného pedagoga Giambattisty Manciniho, autora traktátu Praktické úvahy o zdobeném zpěvu.

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.

„Dvořákova soutěž oproti jiným přináší určitý skok i ve finančním ohodnocení, organizátoři se snaží přiblížit evropskému standardu odměn.“

„Nejvíce se bojím toho, že jednou nebudu umět odejít.“

„Zpěvákovi musí být rozumět a neměl by do díla vnášet nesmysly, které tam nepatří.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří laureátům kategorie Operní naděje, určené mladým pěvkyním a pěvcům narozeným mezi lety 2005 a 2009. V této kategorii zvítězila Gabriela Mazurová, studentka olomoucké Konzervatoře Evangelické akademie, která si zároveň odnesla Cenu Nadačního fondu Soni Červené. Mezi chlapci uspěl Richard Kolař, student Konzervatoře Pardubice, jenž k vítězství přidal i Cenu Magdalény Hajóssyové.

„Sváteční program v pondělí večer vrcholí přímým přenosem koncertu České filharmonie z Dvořákovy síně Rudolfina.“

„Ve středu večer ještě jednou dojde na dirigentské umění Leonarda Bernsteina, který zemřel na podzim před pětatřiceti lety.“

„Operní podvečer v neděli patří opeře Matilde di Shabran Gioacchina Rossiniho s peruánským tenoristou Juanem Diégem Flórezem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 17. do 23. listopadu?

„Není úplně běžné být přítomen koncertu dokonalému od začátku do konce.“

„Pražský katedrální sbor podal skvělý výkon a sólisté podali Recordare tak výborně, jako by hudba vznikala a plynula z nebeských výšin…“

„Pražští komorní sólisté v čele s Radkem Baborákem opět prokázali svoje mistrovství a virtuozitu.“

V úterý 11. listopadu posluchači zcela zaplnili kostel sv. Anežky České na pražském Spořilově, aby si poslechli Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Pražští komorní sólisté spolu s Pražským katedrálním sborem, sólisty Barborou Pernou, Karlou Bytnarovou, Ramanem Hasymau, Jiřím Brücklerem, varhaníkem Alešem Bártou a skladatelem Jiřím Trtíkem zde připravili koncert ke Dni válečných veteránů Pocta hrdinům; koncert byl s úctou věnován obětem a hrdinům všech válek.

„Veřejné vystupování v otcově souboru jí zachutnalo natolik, že jako dvacetiletá založila ženské kvarteto a poté ženský orchestr.“
„Nedůvěru, s jakou byl přijímám, lze nejlépe vyčíst z novinových kritik, které provázely jejich stále častější turné.
„Autorku ‚živých melodií, které dovedou potěšit‘ připomene 1. ledna 2026 Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.“

Proč si každoročně 28. října připomínáme vznik neexistujícího státu? Asi proto, že mnohým z nás je odkaz někdejšího Československa stále čímsi blízký. A platí to i pro klasickou hudbu, do které kromě známých pojmů od Hummela po Moyzese patří i zapomenutá skladatelka, ale především dirigentka prvního ženského orchestru na světě Josephine Amann-Weinlichová.

„Redutu zaplnili příznivci soudobé hudby a koncert zahájil ředitel festivalu Marek Keprt krátkým proslovem, v němž mimo jiné upozornil na jedinečnost programu, v němž zazní tři premiéry.“

„Naprostou novinkou večera byla kompozice od přítomného skladatele Františka Chaloupky.“

„Skladba začala velmi nenápadně klidným, skoro až neslyšným ševelením smyčcových nástrojů. Tak tichým, že by bylo slyšet spadnout špendlík.“

Již tradičně patří závěrečný koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc Moravské filharmonii Olomouc. Nejinak tomu bylo během letošního sedmnáctého ročníku, který nesl podtitul Keyboards. Ve čtvrtek 13. listopadu se završil večerem plným premiér.

„Coplandovi se dařilo psát hudbu plnou patriotismu. Tak plnou, že se její styl udržel ve filmu vlastně dodnes.“

„Dílo záměrné bukolické jednoduchosti, se smírným vyústěním do nálady evokující náboženské shromáždění či modlitbu.“

„Publikem byla skladba ihned pochopena jako odraz národní identity, naděje a naplnění v těžké době druhé světové války.“

Za hudbu k baletu Apalačské jaro získal Aaron Copland roku 1945, rok po premiéře, Pulitzerovu cenu. Dílo složené pro tanečnici Marthu Grahamovou bylo svým optimistickým vlasteneckým námětem oslavou lásky, mateřství a venkovského života a hudebně – tanečními rytmy, široce rozvinutými harmoniemi a dlouhými melodickými oblouky – aktuální syntézou abstraktního modernismu a nezakryté lidovosti. Mimořádně empatickou nahrávku Leonarda Bernsteina a orchestru Los Angeles Philharmonic z první poloviny 80. let připomínáme ke 14. listopadu, dni, kdy se před 125 lety, tedy v roce 1900, skladatel narodil.

„Člověk může dál tvořit, hledat, vzpomínat, i když se realita kolem mění rychleji, než stačíme upřemýšlet.“

„Zejména v úvodu se zvuk klavíru sálem nenesl svobodně, ale s patrným tlakem.“

„Výsledkem byly jisté, řemeslně kvalitní pasáže, ale méně toho živelného, organicky a měkce narůstajícího tahu, který je u Rachmaninovovy hudby tolik žádoucí a jedinečný.“

Čtvrteční večer v ostravském Vesmíru nabídl dramaturgicky velmi podnětný program. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením britského dirigenta Martyna Brabbinse uvedla dvě výrazně odlišná díla: Leonardem Bernsteinem komponovanou Symfonii č. 2 „Věk úzkosti“, inspirovanou stejnojmennou básní W. H. Audena, a Rachmaninovovu Symfonii č. 3 a moll, op. 44, v níž se odráží skladatelova emigrantská zkušenost a bilancování nad vlastním životem. Obě skladby vznikaly v období velkých proměn, obě nesou vnitřní napětí mezi starými a novými hudebními světy.

„Karel Košárek v cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwina předvedl nejenom technickou zručnost, ale i cit pro vykreslení jednotlivých nálad kompozice.“

„U závěrečné fugy rozezněl všechny protihlasy v kontrastních zvukových polohách tak detailně, že zvuk jeho klavíru naplnil sál až orchestrálním způsobem.“

„Levíčkova přítomnost na tomto středečním programu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pomohla přenést atmosféru koncertu do pomyslného jazzového klubu.“

K letošním nezapomenutelným uměleckým zážitkům 13. ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného je možné zařadit koncert, který dne 12. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nabídl americkou tvorbu pro klavír. Přínos koncertu s názvem God bless American Jazz byl i dramaturgický v podobě méně hraných klavírních kusů, klavírista Karel Košárek totiž představil díla Earla Wilda, Charlese Tomlinsona Griffeseho a Samuela Barbera. Ve druhé polovině koncertu pianista přednesl i ryze jazzovou skladbu Davea Brubecka, a to společně s všestranným umělcem Jiřím Levíčkem – tím tento lehce crossoverový umělecký večer ještě nabyl na výjimečnosti.

„Přitažlivý, pastorální úvod v tichém rozeznívání orchestru charakterizoval zvuk lesního rohu a klarinetu.“

„Prague Philharmonia byla na výši v souborové harmonii.“

„Fišer se prezentoval úžasně znělým, konkrétním tónem jak v tichých pasážích, tak v navýšené dynamice.“

Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun získala pro závěrečný koncert 43. ročníku hned několik vysokých karet do hry. Ve Velkém sále kulturního domu Plzeňka se sešli staří známí – houslový virtuos Jan Fišer s orchestrem Prague Philharmonia, tentokráte vedeným dirigentským talentem mladé generace Jiřím Habartem. V programu se objevila novinka na objednávku festivalu od lokálně příslušného komponisty Jaroslava Pelikána, jehož symfonická skladba Dvě brány zazněla v sousedství Koncertní předehry, op. 17 „znovu objeveného“ Václava Jindřicha Veita a efektního Houslového koncertu e moll op. 65 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.