„Aby nešlo jen o pomyslnou vzpruhu, rozdávaly dívky ze sboru letáčky s číslem účtu a s QR kódem.“

„Sbor excelentně připravila sbormistryně Helena Stojaníková“

„Pěvecké spojení Elišky Zajícové a Vojtěcha Pelky bylo inspirující a setkalo se s velkým ohlasem v publiku.“

Klášterní hudební slavnosti v pátek 20. září zavítaly do Šternberka, kde se uskutečnil koncert v chrámu Zvěstování Panny Marie. Musica Florea, Motýli ze Šumperka, Vojtěch Pelka a Eliška Zajícová vystoupili s projektem Stabat Mater. Zněly skladby Františka Ignáce Tůmy, Antonia Vivaldiho a Giovanniho Battisty Pergolesiho.

Už u vstupu do chrámu byli posluchači informováni, že koncert se nekoná jen tak pro potěchu, ale že jde o duchovní podporu lidí na Jesenicku a Šumpersku, kteří v současné době bojují s následky záplav. A aby nešlo jen o pomyslnou vzpruhu, rozdávaly dívky ze sboru letáčky s číslem účtu a s QR kódem. Kdo rychle dává, dvakrát dává…

Navozená atmosféra solidarity přivítala před oltářem nejprve jen soubor Musica Florea. Dvoje housle, viola, violoncello, kontrabas a basso continuo. Střídmé barokní obsazení, jehož dirigentem byl zakladatel tělesa Marek Štryncl, který vše vedl od violoncella. Komorní zvuk souboru se s lehkostí nesl prostorem, když nejprve zazněla Partita in d od Františka Ignáce Antonína Tůmy. Úvodem Andante, naléhavá část s prosebnou melodií v houslích, poté Presto s virtuózními běhy, Arietta: Andante plynula v pastorálně laděném duchu, další Menuet a Trio, taneční věta s dynamickými kontrasty, a na závěr Presto, odhodlané, s pevným záběrem. Pětivětá skladba přirozeně tekla, hudebníci zdůrazňovali dynamické kontrasty. Dobrá souhra jim umožnila okamžitě reagovat na dirigentova přání; zvuk ansámblu udivil svou nosností s ohledem na fakt hry na historické nástroje.  

Poté zazněly dvě skladby stejného zaměření, na počest Panny Marie: Stabat Mater od dvou různých barokních autorů. Nejprve to byla skladba Antonia Vivaldiho, kterou složil na původní text sekvence Stabat mater dolorosa, připisovaný mnichu Jacoponemu da Todimu. Text je zkrácen na polovinu a Vivaldiho skladba je tedy menšího rozsahu, má jen devět částí. Je napsána jen pro jeden sólový hlas altu, kterého se zhostila Eliška Zajícová. Je to zatím mladá studentka na univerzitě v Curychu a má před sebou ještě dlouhou dobu hlasového zrání. Tady nebylo její vystoupení příliš šťastné, umístění za soubor ji zvukově handicapovalo a nebyla příliš slyšet, ani jí nebylo rozumět. Výkonu by byla slušela i větší výrazová angažovanost.

Druhou Stabat Mater byla ta Giovanniho Battisty Pergolesiho, která má dvanáct částí a je pro alt, soprán, smyčce a basso continuo. Jde o Pergolesiho nejslavnější duchovní dílo, zkomponované v roce 1736, těsně před skladatelovou smrtí. Transcendentální rozměr díla je dán nejen obsáhlým textem, ale především využitím pěveckých partů. Vedle altu, zpívaného Eliškou Zajícovou, zazněl i soprán Vojtěcha Pelky, mladého kontratenoristy, který již za doby studií na konzervatoři získával mezinárodní ocenění. Nyní má na kontě mnohá uznání, četné jevištní úspěchy i zahraniční zkušenosti. Na reflektovaném koncertě potvrdil svoji disponovanost. Krásně zbarvený kulatý hlas je vyrovnaný a plně znělý ve všech polohách, jeho barva má lesk; hlas má objem, který se u tohoto oboru málokdy slyší. Umí pracovat s výrazem a s dynamikou, pohrával si s crescendy a dával najevo, že ví, o čem zpívá. Svým projevem strhl i kolegyni Elišku Zajícovou, jejíž hlas se najednou ze znělých a sametově zbarvených spodních poloh rozvinul i do výšek, s patřičnou barvou a volumenem. Jejich pěvecké spojení bylo inspirující a podání se setkalo s velkým ohlasem v publiku. 

Stejně tak se setkal s nadšeným přijetím i výkon dětského pěveckého sboru Motýli ze Šumperka. Členy sboru jsou adolescenti i děti a všichni vykazují obdivuhodnou kázeň, soustředění i nadšení pro zpěv. Obdivuhodné bylo zejména provedení části Fac ut ardeat cor meum se zahájením a cappella a následnou fugou, kterou mladí zpěváci dokázali nejen vyzpívat, ale především udržet harmonickém souzvuku i v tempu. Stejně tak chytil publikum za srdce závěr skladby Quando corpus morietur. Amen zpívaný s energickým nábojem a naléhavostí. Tuto část musel sbor ještě opakovat, neboť nadšené publikum ho nechtělo pustit. Je jisté, že z větší části bylo publikum složené z rodinných příslušníků, ale ovace byly i tak oprávněné – sbor excelentně připravila sbormistryně Helena Stojaníková.

Podpora se jistě donesla až k lidem bojujícím s následky povodní. A pro jistotu ještě i po koncertě rozdávaly členky sboru odcházejícím lidem letáčky s kontakty a možnostmi pomoci. Takovému upřímnému naléhání se nedalo odolat. Snad budou úspěšné obě formy pomoci, ta finanční i ta duchovní.  

Foto: Klášterní hudební slavnosti / Jiří Kučera