„Na koncertní podium vešla s flétnou v ruce Jana Semerádová vedouc hrstku svého souboru – seznam instrumentalistů se vejde do tuctu.“

„Ve své úloze se Cornelia představila jako pokorná tlumočnice Bachovy kantáty.“

„Collegium Marianum zinscenovalo Kuhnauovu kantátu jako koncertní, pódiově atraktivní a hudebně přívětivé dílo s výstižným duchem vánoc.“

Kostel svatých Šimona a Judy na pražském Starém Městě oblehli 30. prosince roku 2023 návštěvníci koncertu souboru Collegium Marianum. Večerní představení se konalo v rámci 23. cyklu Barokní podvečery s mottem Telemann a Evropa. Vydařené setkání souboru s jeho ctiteli, poslední v roce, mělo charakter vánočního posezení. Tak to bylo pojednáno programem s titulem Puer natus est.

Na koncertní podium vešla s flétnou v ruce Jana Semerádová vedouc hrstku svého souboru – seznam instrumentalistů se vejde do tuctu. Platí to samozřejmě pro tento koncert. Uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum, založeného v roce 1997, se Semerádová stala o dva roky později a je dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery. Koncertní mistryně Lenka Torgensen má ve smyčcové sekci oporu druhých barokních houslí Magdaleny Malé, barokní violy Dagmar Valentové, barokního violoncella Hany Flekové a kontrabasu Jána Prievozníka. Realizaci bassa continua spoluvytvářejí, vedle hlubokých smyčců, cembalista a varhaník Filip Hrubý a teorbista Jan Krejča. Skupinu dechových nástrojů Collegia naplňují flétnistka Anna Špelinová a dvě hráčky na barokní hoboje – Laura Hoeven a Petra Ambrosi.

První skladbou programu byla církevní kantáta Süsser Trost mein Jesus kömmt, BWV 151 Johanna Sebastiana Bacha, komponovaná na Svátek apoštola a evangelisty Jana 27. prosince, v luterské církvi tehdy třetí sváteční vánoční den. Bach využil ke zhudebnění texty německého básníka Georga Christiana Lehmse v prvních čtyřech částech díla – dvou áriích a dvou recitativech – a vánoční koledy Nikolause Hermana z roku 1560 v závěrečném chorálu. Svých partů se postupně ujímaly pěvkyně a pěvci sólových hlasů, počínaje sopránem. Nejprve vystoupila Cornelia Fahrion, která nahradila indisponovanou Hanu Blažíkovou. Ve své úloze se Cornelia představila jako pokorná tlumočnice Bachovy kantáty. Zpívala ztišeným hlasem soustředěného témbru, který – jsa obklopen ansámblovým zvukem – zůstával v bezpečí pódia. Spolu s ní se účastnila melodického pohybu koloraturně ohebná flétna Semerádové a náladově přizvukující milostný hoboj Laury Hoeven. V recitativu přinesl do hudebního toku vzrušení bezpečně posazený bas Jaromíra Noska, konec konců zpíval o radosti srdce a byl doprovázen jen hrstkou instrumentalistů continua. Lucie Karafiátová zpívala altovou árii Nalézám útěchu v Ježíšově pokoře ve smírné dynamice a splývavé dikci. Harmonii zabarvila společná pasáž milostného hoboje se smyčcovými nástroji. Krátký úsek recitativu patřil výraznému tenoru přepěkné výslovnosti Ondřeje Holuba, opět doprovázeného jen continuem. Kantátu uzavřela libě se nesoucí chvála ve sborovém chorálu s orchestrálním doprovodem.

V programu pak následoval úryvek z Bachovy kantáty Unser Mund sei voll Lachens, BWV 110. Byla to pátá část, duet Ehre sei Gott in der Höhe na zpěv andělů z vánočního příběhu v Lukášově evangeliu. Sopranistka Cornelia Fahrion zde zpívala o poznání dynamičtěji a s tenorem Ondřeje Holuba vytvořili vkusný duet s ladnými melismaty a výstižným forte. Na pozadí continua se jejich hlasy nesly obzvláště sympaticky. Dramaturgicky byl tento duet v Bachovy kantáty účinným intermezzem, po němž následovala kantáta In Christo gilt weder Beschneidung noch Vorhaut Georga, TWV 1:930 Georga Philippa Telemanna. Nedlouhá kompozice pro Nový rok byla vedena v rušném plánu s výraznou účastí dvou fléten a se střídavými nástupy sól, pěveckého kvarteta a orchestru. Opět se prezentoval cudný soprán Cornelie Fahrion, alt Lucie Karafiátové vynikl v recitativu za doprovodu continua. Působivé sólo v basové árii doplnil orchestr bez fléten. Závěrečný chorál ve vokálním kvartetu, opět s báječnou podporou fléten a orchestru, zněl hymnicky až velebně.

Po přestávce pokračoval program koncertu opět skladbou Georga Philippa Telemanna. Byl to Koncert pro dvě flétny, calchedon, smyčce a basso continuo, TWV 53:h1. Autor textu Václav Kapsa v programové brožuře přibližuje málo slýchaný název nástroje slovy: „Onen nástroj nezvyklého názvu, pochází z rodiny louten.“ V provedení Koncertu o čtyřech větách hrál part calchedonu Jan Krejča na svou teorbu a doprovázel v sólech výtečné duety fléten. Jana Semerádová se v technicky parádních pasážích dokonale odpoutala od své amorózní, pódiové, gestické kreativity s nástrojem a přednesla je soustředěně, s náležitou brilancí a ohledem k partnerství v duetu. Filip Hrubý přesedl v orchestru od varhan k cembalu. Koncert uzavřelo vitální barevně vnadné allegro.

Finální skladbou koncertu Collegia Marianum byla kantáta Uns ist ein Kind Geboren Johanna Kuhnaua, kantáta na Boží hod vánoční původně uváděná jako dílo Johanna Sebastiana Bacha (BWV 142). Od jeho autorství badatelé upustili, nicméně Kuhnau je jako autor uváděn „bez jakékoli jistoty“. Text kantáty je dílem německého luteránského pastora a hymnologa Erdmanna Neumeistera. Kantáta má osm vět a je instrumentována pro sólo alt, tenor a bas, sbor, zobcové flétny, hoboje, smyčce a continuo. Filip Hrubý vystřídal klávesy a hrál opět na varhanní pozitiv, flétnistky vyměnily příčné flétny za zobcové. Dříve zmíněné charakteristiky pěveckých sólistů našly i v této kantátě svou náležitou platnost. Collegium Marianum zinscenovalo Kuhnauovu kantátu jako koncertní, pódiově atraktivní a hudebně přívětivé dílo s výstižným duchem vánoc. Ten, po ukončení oficiální části programu, potvrdily dva textově připravené přídavky – notový záznam byl přiložen do programové brožurky – ke společnému provedení. Nejprve soubor předehrál a poté zpíval s připravenými přítomnými v hledišti píseň Puer natus est in Bethlehem s latinským textem a poté přišlo Děťátko rozkošné nám se narodilo. Jak bylo již napsáno – krásné vánoční setkání souboru s jeho ctiteli a publikem vůbec.

******

Foto: Petra Hajská