úterý, 18 únor 2020 16:15

5+1. Belfiato Quintet v Ostravě

Autor:

„Belfiato Quintet v Ostravě přesvědčil, že oprávněně patří mezi instrumentální špičku, a to nejen v tuzemském kontextu.“

„Mezi členy kvinteta panuje tak absolutní soulad rytmu, frázování a tónu, že by bylo pošetilé rozebírat jednotlivé špičkové výkony.“

„Zcela mimořádná kultura tónu, bohatá barevnost, hluboké zaujetí, nadhled i smysl pro hudební nadsázku a vtip – to vše je pro ně zcela příznačné.“

 

1

 

Komorní soubor Belfiato Quintet v pondělí 17. února zahrál v Domě kultury města Ostravy. Přední české těleso patří k nejuznávanějším souborům, které úspěšně reprezentuje Českou republiku na prestižních festivalech doma i v zahraničí. Před několika týdny, konkrétně 17. ledna, Belfiato Quintet převzal cenu Classic Prague Awards 2019 v kategorii komorní výkon roku. Ocenění bylo uděleno za nahrávku dechových kvintetů Antonína Rejchy a tímto skladatelem jejich povýtce úspěšná ostravská mise také začala.

Koncert Belfiato Quintet se uskutečnil v rámci komorního cyklu, který běží pod „hlavičkou“ Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ačkoli cesta vlakem z Prahy do Ostravy v dnešní době trvá něco málo přes tři hodiny, cestování souboru bylo tentokrát zvláštní a svým způsobem netradiční. V kupé do Ostravy se spolu s muzikanty totiž vezlo i nedávno narozené miminko hornistky Kateřiny Javůrkové, která si během koncertu musela zajistit hlídání. Tomu se říká oběť muzice!

Komorní cyklus Janáčkovy filharmonie se těší pečlivým výběrem kvalitních souborů i zajímavou dramaturgií poměrně značné oblibě posluchačů. Také v pondělí 17. února byl velký sál Domu kultury velmi slušně zaplněn, což vyvrací zažité klišé o tom, že o komorní hudbu není zájem. Belfiato Quintet v Ostravě vystoupil ve složení Oto Reiprich (flétna), Jan Souček (hoboj), Jiří Javůrek (klarinet), Ondřej Šindelář (fagot) a Kateřina Javůrková (lesní roh). Prvním chodem jejich hudebního menu byl již zmíněný Antonín Rejcha. Z aktuálního alba Rejcha: Wind Quintets soubor vybral Dechový kvintet č. 2 Es dur, op. 88, který vznikl za skladatelova působení v Paříži.

 

12

 

Od prvních tónů jsme byli svědky provedení obdivuhodně stylového, tempově příjemně rozkročeného od slavnostního Lenta 1. věty, přes hravou rokokovou graciéznost Menuetu, až po technicky i výrazově precizní finále. Po technické stránce má Belfiato Quintet Rejchovu nesnadnou hudbu prostě v krvi. Pokud jde o jemnost výrazu, uvolněnost podání a vitalitu, přesvědčil soubor ve všech ohledech a navrch přidal bezprecedentní souhru a dynamickou soudržnost, která dávala vyniknout všem podstatným melodickým linkám. Famózní byla třetí věta Poco andante se skvělými sólovými výkony příčné flétny, hoboje i dalších nástrojů, které se postupně rozzářily v geniální fuze.

Belfiato Quintet měl však ještě trumfy v rukávu. Tím nejpádnějším byla pro mne osobně suita z opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka v úpravě pro dechové kvinteto. Hudební aranžmá vytvořil flétnista Jaroslav Pelikán se svým mimořádným smyslem pro instrumentaci dechových nástrojů. Janáčkova hudba se nesla s jedinečně nespoutanou, živočišnou krásou, v dokonalé souhře akcentů, harmonie i melodie. Těch barevných valér a odstínů, které se v Pelikánově úpravě nečekaně ozvaly! Domnívám se, že tentokrát by se neopakoval Janáčkův výrok na adresu jednoho nejmenovaného muzikanta, kterému se během koncertu vůbec nedařilo a vytočený mistr jej po koncertě počastoval větou: „Pan xy hrál někoho jineho, tohle jsem ja nenapsal!“

Po přestávce pokračoval soubor Dechovým kvintetem op. 10 Pavla Haase. Jeden z největších talentů české hudby jej napsal v roce 1929, v období přechodné svobody a štěstí, přesto se jedná o skladbu, která je nadčasově moderní, nesmírně působivá a autentická. Haas dokázal využít originální a neotřelé výrazové prostředky, aniž by jen na moment snížil posluchačskou atraktivitu. Zasvěcení vědí, že jde o dílo interpretačně prekérní a svízelné, avšak provedení Belfiato Quintetu bylo velmi působivé a neponechalo nic náhodě. Musím vyjádřit obdiv k výkonu hornistky Kateřiny Javůrkové v mysteriózní druhé větě Preghiera, kde její citlivá hra i perfektní výkony spoluhráčů vykreslily sugestivní atmosféru tajemství a napětí.

 

2

 

Skladatel Theodor Blumer byl pro mne svým způsobem objevem. Generační vrstevník Stravinského a Bartóka našel zalíbení v hudbě Richarda Strausse, čemuž odpovídala také hudba jeho Dechového kvintetu op. 52. Technicky i nástrojově vděčné dílo si vystačuje s romantickým výrazem, anachronický styl však zachraňují životné hudební nápady a pestrá zvuková barevnost. Virtuózními tónovými běhy, pasážemi a bravurní technikou se zde blýsknuli flétnista Oto Reiprich, hobojista Jan Souček i klarinetista Jiří Javůrek. Báječný výkon ve všech skladbách podal také fagotista Ondřej Šindelář.

Belfiato Quintet se s nadšeným ostravským publikem rozloučil přídavkem v podobě Rigaudonu Maurice Ravela ze suity Náhrobek Couperinův. To už byla čirá radost a nespoutaný koktejl jazzu, klasiky i retro stylových návratů! Jedinou slabinu koncertu (která však nevznikla přičiněním souboru) bych spatřoval v sálu, který ač disponuje dobrou akustikou, příliš nevyhovuje kritériu komorní hudby. Jeho kapacita je mnohem větší a prostor působí trochu studeně. V komornějším interiéru by bezesporu vynikly jemné dynamické kontury lépe a navíc, soubor by byl divákům „blíž“. Ale to už je „hudba“ budoucnosti, protože v Ostravě se tyto věci usilovně řeší a jsou v pohybu.

 

16

 

Belfiato Quintet v Ostravě přesvědčil, že oprávněně patří mezi instrumentální špičku, a to nejen v tuzemském kontextu. Mezi členy kvinteta panuje tak absolutní soulad rytmu, frázování a tónu, že by bylo pošetilé rozebírat jednotlivé špičkové výkony. Zcela mimořádná kultura tónu, bohatá barevnost, hluboké zaujetí, nadhled i smysl pro hudební nadsázku a vtip – to vše je pro ně zcela příznačné. Hra Belfiato Quintetu vyniká takovou muzikálností a vitalitou, že je poměrně obtížné představit si ještě kvalitnější výsledek. Nezbývá než doufat, že cesta s miminkem zpět do Prahy proběhla bezstarostně a pohodově. Tento hudebně-rodinný výlet se totiž neobyčejně vydařil!

 

15

 

Foto: Ivan Korč 

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.