„Každoroční festival Setkání s hudbou v Soběslavi nabízí mimořádná setkání profesionálních umělců v komorním prostředí tohoto malého jihočeského města.“

„Bennewitzové podali Janáčka expresivně, v náhlých kontrastech, neromanticky, přesto organizovaně a v perfektní souhře.“

„Závěr nepatřil nikomu jinému než letošnímu oslavenci Ludwigu van Beethovenovi.“

Leoš Janáček, Hans Krása a Ludwig van Beethoven byli na programu koncertu Bennewitzova kvarteta na komorním festivalu Setkání s hudbou v Soběslavi. Mimořádný hudební zážitek se zařadil mezi vrcholy přehlídky.

Každoroční festival Setkání s hudbou v Soběslavi nabízí mimořádná setkání profesionálních umělců v komorním prostředí tohoto malého jihočeského města. A je to více než jen festival. Jde především o interpretační kurzy pro budoucí mladé umělce, kterým profesionálové jako Bennewitzovo kvarteto předávají zkušené rady a interpretační umění. Večerní koncert je potom jakýmsi vrcholem celodenního snažení. Atmosféra večerních akcí je až neuvěřitelně vřelá a máte pocit, jako by tu hradba mezi umělcem a posluchačem vůbec nebyla.

Výsledkem toho všeho je poctivé muzicírování, takové, co se vám zaryje hluboko do podvědomí. Jeden takový koncert předvedlo Bennewitzovo kvarteto a rázem se katapultovalo na vrchol letošní soběslavské přehlídky. Tyto čtyři mladé muže není potřeba nijak zásadně představovat, dnes patří mezi nejvýznamnější česká komorní uskupení. V Soběslavi excelovali ihned v první skladbě večera, Smyčcovém kvartetu č. 1 „Z podnětu L. N. Tolstého Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka. Jakub Fišer (1. housle), Štěpán Ježek (2. housle), Jiří Pinkas (viola) a Štěpán Doležal (violoncello) předvedli Janáčka dravého, řezavého, emočně nabitého a plného dramatických proměn. Míra expresivity se odrážela hlavně v obou krajních větách, ve třetí větě pak nabídli posluchačům onen zápas nálad, odrážející se na jedné straně ve vzletných a uhlazených frázích, na straně druhé ve výrazových kontrastech, které jsou pro autora tak typické. Bennewitzové podali Janáčka právě v tomto duchu: expresivně, v náhlých kontrastech, neromanticky, přesto organizovaně a v perfektní souhře.

Druhá skladba nabídla jiný zvukový svět. Bennewitzovo kvarteto sáhlo tentokrát mezi tzv. terezínské autory, kterým bylo věnováno úspěšné album, jenž vyšlo v minulém roce pod hlavičkou Supraphonu. Hans Krása, hudební skladatel česko-německo-židovského původu, je znám zejména jako autor dětské opery Brundibár na libreto Adolfa Hoffmeistera, která byla několikrát nastudována i v terezínském koncentračním táboře mezi lety 1943 a 1944. Krása byl v roce 1944 zavražděn v plynové komoře v Osvětimi. Jeho dílo není nijak rozsáhlé, přesto nabízí osobitě znějící hudbu s nejrůznějšími prvky od postimpresionismu a novoklasicismu po prostý jazyk scénické hudby právě v Brundibárovi. Téma s variacemi pro smyčcové kvarteto je obsahově prosté, přesto interpretačně poměrně náročné. Bennewitzovo kvarteto provedlo skladbu bez zásadních dynamických zvratů, se zřetelným frázováním, lehkostí, půvabem a jakousi vnitřní dramatičností, která se odrážela v pomalých variacích. Skladba sama o sobě působila moderně a nadčasově.

Závěr nepatřil nikomu jinému než letošnímu oslavenci Ludwigu van Beethovenovi. Platila zde podobná pravidla jako v předchozím Krásovi: jistá interpretační umírněnost, rozvážná tempa, jemně odstíněná dynamika, lyrický náboj a překrásná zvukomalba. Tyto atributy plně souznějí s poslední autorovou komorní skladbou, Smyčcovým kvartetem F dur č. 16, op. 135, která je co do stavby jednoduchá. Přesto nabízí vroucí hudební výpověď starého a nemocného autora. Hlavně třetí, volná věta byla skvostná – Bennewitzové se znovu představili v jemné a zřetelně odstíněné dynamice, která až fascinuje. Z části v patetickém hávu, přesto uvědoměle a odevzdaně.

Do posledního místa zaplněný Kostel sv. Víta odměnil hráče několika dlouhými ovacemi, koncert byl navíc zaznamenán Českým rozhlasem. Goethe prý kdysi řekl, že poslouchat smyčcový kvartet je jako sledovat rozmluvu čtyř inteligentních lidí. Možná to bylo dokonce při poslechu některého z Beethovenových kvartetů. Bennewitzovo kvarteto předvedlo v Soběslavi opravdovou inteligentní rozmluvu, na kterou se bude dlouho vzpomínat.

Foto: Peter Ganzgluck – Fb festivalu