„Repertoár působil na poslech příjemně se silnou vnitřní intenzitou provedení skladeb klasicismu v kontrastu s dílem soudobé hudby.“

„Sólista Jiří Ševčík, který na postu prvního flétnisty profiluje s nesmírnou kultivovaností dechovou sekci tělesa už od roku 1994, přednesl Koncert pro flétnu a orchestr G dur Christopha Willibalda Glucka s bravurou.“

„Orchestr podal pod taktovkou šéfdirigenta mimořádný výkon.“

PKF – Prague Philharmonia vzdala 9. června v Císařském sále Lobkowiczkého paláce hold svému hudebnímu řediteli a šéfdirigentovi. Emmanuel Villaume profiluje prestižní těleso úspěšně už sedm sezón. Sólistou koncertu byl dlouholetý první flétnista orchestru Jiří Ševčík. Program zaměřený na díla klasicismu, který je orchestrálním hráčům z pohledu jejich stálého repertoáru nejbližší, zpestřila soudobá klasika. V sále byl přítomen skladatel kompozice Američan Michael Fine. Koncert se konal v rámci donátorské abonentní řady PKF – Prague Philharmonia, která je tradičně realizována v úzké spolupráci s rodinou Lobkowiczů.

Ve srovnání s prvním letošním koncertem abonmá L, který se uskutečnil 29. března ve stejném prostředí s uměleckým vedoucím a koncertním mistrem Janem Fišerem a virtuózní jihokorejskou houslistkou Bomsori Kim, vítězkou soutěže ARD Mnichov a držitelkou cen z proslulých mezinárodních soutěží, se čtvrteční druhý letošní koncert soustředil na důvěrně známou týmovou sehranost orchestrálních hráčů a precizní stylové provedení řízené šéfdirigentem a hudebním ředitelem tělesa.

Po prohlídce nových expozic paláce se návštěvníci 9. června nejdříve setkali na přednášce tradičního projektu „Setkání s příběhy umění,“ v rámci kterého kurátoři Lobkowiczkých sbírek pravidelně před abonentními koncerty PKF – Prague Philharmonia odtajňují umělecké poklady. Koncertní sál, kde se přednášky konají, zdobí na stropě nádherné původní fresky Šebastiána Václava Harovníka z poloviny 17. století. Muzikolog a kurátor Lobkowiczkého hudebního archivu Petr Slouka provedl tentokrát posluchače vtipně a velmi zasvěceně životem proslulého mecenáše hudby v Habsburské monarchii, barona Gottfrieda van Swietena, významného rakouského diplomata a knihovníka nizozemského původu. Přednáška s názvem „Gottfried van Swieten – Muž se zásluhami o starou i novou hudbu“ perfektně dramaturgicky korespondovala s prostředím návštěvníků, z nichž mnozí byli mecenáši orchestru PKF – Prague Philharmonia.

Dirigent Emmanuel Villaume a PKF – Prague Philharmonia koncertovali posléze v Císařském sále, kde zazněl program složený z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Christopha Willibalda Glucka, Michaela Finea a Ludwiga van Beethovena. Repertoár působil na poslech příjemně a se silnou vnitřní intenzitou provedení skladeb.

Virtuózní klasicistní předehru Wolfganga Amadea Mozarta k opeře Così fan tutte, KV 588 řídil dirigent temperamentně, efektně a s citem pro styl. V sólech výborně hrála hobojistka Jaroslava Tajanovská. Orchestr ouverturu z opery Takové jsou všechny interpretoval s dramatickou hloubkou a v širším spektru barev i dynamiky.

Skladatelovy operní ouvertury zařazují dirigenti na koncertních programy rádi a rovněž i na nahrávky, protože dokáží posluchače skvěle naladit. Srdce posluchačů si získávají pestrou směsicí emocí. Na koncertech bývají preferovány samozřejmě i jiné Mozartovy předehry, například k operám Únos ze serailu, KV 384 nebo Figarova svatba, KV 492; Don Giovanni, KV 527 či Kouzelná flétna, KV 620, které jsou mistrovské.

Sólista Jiří Ševčík, který na postu prvního flétnisty profiluje s nesmírnou kultivovaností dechovou sekci tělesa už od roku 1994, přednesl Koncert pro flétnu a orchestr G dur Christopha Willibalda Glucka s bravurou. Klasicistní dílo reformátora opery, který se přátelil s Lobkowiczi a komponoval nejen opery, ale i balety, duchovní vokální skladby, instrumentální kompozice, kantáty, pasticcia a písně, je zejména v jeho rané tvorbě a také ve skladbě pro flétnu a orchestr ovlivněno epochou doznívání pozdního baroka. V kompozici ovšem už výrazněji převažují klasicistní rysy, především jasná forma i harmonie a převaha durových tónin. Jiří Ševčík zahrál koncert s vnitřním klidem, bravurně s pokorou ke skladateli, kterého ctil přednesem, malebností tónu, soustředěností na detail i pěkné vyznění díla. Dirigent občas sólistu volbou intenzity překryl, tempově i výrazově však při společné souhře dodal interpretaci četné proměny gradací, nálad a příjemný tah. Jiří Ševčík je dlouhodobě vedoucím sekce fléten a Gluckovi vzdal interpretací koncertu zasloužený hold.

Kontrastním dílem ke klasicistním kompozicím večera byla soudobá kompozice A Time of Uncertainties amerického skladatele Michaela Finea, který koncert v Císařském sále Lobkowiczkého paláce s radostí navštívil. Držitel Grammy za produkci klasické hudby, bývalý umělecký šéf například Rotterdamské filharmonie, Orchestre Philharmonique de Radio France nebo Filharmonie v Soulu, byl před pěti lety také rezidenčním skladatelem prvního mezinárodního festivalu klasické hudby na Kubě Habana Clásica. Z pozice hudebního režiséra se podílel na loňském profilovém albu PKF – Prague Philharmonia, pro které orchestr pod taktovkou Emmanuela Villauma nahrál díla Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.

Komorní skladba Čas nejistot, kterou Michael Fine složil na letišti v USA v době, kdy vážně onemocněla jeho žena, zazněla na koncertě v podání smyčcového tělesa a tympánů. Dirigent Emmanuel Villaume vnesl do interpretace vnitřní naléhavost a v síle intenzity prodchnul podmanivou skladbu niterným dramatickým espritem a akcentem na táhlé znepokojivé melodické linie a efektně proměnlivé rytmy. Vnitřní napětí s krásou tlumených barev vnesl do interpretace výborný tympánista Vít Rafael Matyska, student HAMU v Praze a člen Orchestrální akademie PKF – Prague Philharmonia. Mimochodem svou vnímavou a emotivnější hrou s širším rejstříkem úhozové a dynamické kultury obohatil také provedení klasicistních děl.

Program vyvrcholil ranou Symfonií č. 1 C dur, op. 21 Ludwiga van Beethovena, kterou skladatel věnoval baronu Gottfriedu van Swietenovi. Orchestr podal pod taktovkou šéfdirigenta mimořádný výkon. Emmanuel Villaume je typem extrovertního hudebníka, těleso řídil bez taktovky, velkými a tvárně vláčnými gesty. Výjimečně hrály smyčce, především první skupina houslí v čele s koncertní mistryní Romanou Špačkovou. I když po skončení koncertu šéfdirigent některým návštěvníkům přiznal, že Beethovenovo dílo mu není tak interpretačně blízké jak Mozartovo, vedl hráče citlivě a stylově. Posluchači ocenili hudebníky ovacemi ve stoje.

Foto: Petra Hajská