„Dvořákovo Rondo Adam Klánský přednesl s neomylnou intonační jistotou a vřelým, kultivovaným tónem.“

„Jan Schulmeister a Denis Stefanov podali skvělé výkony, jimiž dokázali, že je můžeme pokládat za dobrý příslib českého klavírního interpretačního umění.“

„Martin Kasík se svého partu ujal s přehledem technicky výtečně vybaveného a přizpůsobivého hráče. Jeho vystoupení vskutku patřilo k vrcholným festivalovým okamžikům.“

Slavnostní fanfáry v podání žesťové sekce Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně ukončily v sobotu 20. srpna Chopinův festival, jeden z našich nejstarších hudebních festivalů. Představuje svého druhu jedinečný souběh lázeňského života s každodenními kulturními událostmi. Dobrá propagace, ale zřejmě i touha po živé hudbě po covidové pauze přinesly stoprocentní návštěvnost všech koncertů i doprovodných akcí.

Z těchto doprovodných akcí připomeňme, kromě už recenzovaných koncertů, pondělní Lenošku Iva Šmoldase, oblíbený rozhlasový pořad, v němž se na jevišti Městského divadla sešly renomované osobnosti – Ivan Klánský, Cyril Höschl a Martin Kasík. Následující odpoledne si zájemci v Červeném sále Casina vyslechli přednášku Richarda Urbánka Ženy v životě F. Chopina. Jako každý rok nechyběla ani doprovodná výstava, v níž si návštěvníci divadla mohli ve foyeru prohlédnout Úsměvné kresby akademického malíře Osvalda Klappera, umělce žijícího v letech 1930 až 2010, jednoho ze zakládajících členů Chopinovy společnosti a jejího dlouholetého místopředsedy, v přísálí Casina pak výstavu klavírů firmy C. Bechstein z Berlína a Hradce Králové.

Festival už tradičně nepatřil pouze klavíru. V úterý 16. 8. vystoupil před početným publikem sálu prelatury premonstrátského kláštera v Teplé mladý nadějný violoncellista Adam Klánský. Na program svého sólového recitálu, v němž mu byla spolehlivou partnerkou klavíristka Marie Šumníková, zařadil kompozice, které patří ke kmenovému repertoáru předních hráčů tohoto nástroje. V Rondu, op. 94 Antonína Dvořáka se interpret nenechal strhnout zbytečnými efekty, skladba byla přednesena s neomylnou intonační jistotou a vřelým, kultivovaným tónem. Totéž lze napsat o Sonátě „arpeggione“ Franze Schuberta, D. 821, v jejímž plynulém toku běžný posluchač ani nepostřehl technickou náročnost této kompozice. Svou zdravou muzikalitu violoncellista uplatnil v Chopinově Introdukci a polonéze, op. 3, hlubší ponor pak v kompozičně komplikovanější skladatelově Sonátě g moll, op. 65, která byla oběma interprety přednesena v dokonalé souhře, s funkčními dynamickými odstíny a působivou agogikou, violoncellistou navíc, podobně jako všechny skladby večera, zpaměti.

Početné publikum se sešlo i na orchestrálním koncertě souboru Haydn Ensemble, založeného v roce 2016 fagotistou České filharmonie Martinem Petrákem. Jako sólista se představil italský flétnista Giuseppe Nova, a to v České republice často hraným Koncertem G dur, op. 29 Karla Stamice. Koncert bývá často srovnáván s Mozartovým flétnovým koncertem, psaným v téže tónině a vzniklým v přibližné časové souběžnosti. Nova přednesl Stamicovu kompozici s jistou elegancí a útlým tónem, jímž se zřejmě snažil evokovat dobový galantní styl. Přesto bychom bývali uvítali, a to zejména ve vstupním marciálním tématu a zpěvné druhé větě, plnokrevnější tón. Obě kadence, obligátní v první větě a kratší ve větě druhé, sólista odehrál, podobně jako celý koncert, z not. Komorní orchestr se osvědčil nikoliv pouze jako doprovodné těleso, ale po vstupní Mozartově Malé noční hudbě, KV. 525 a zejména pak v Čajkovského Serenádě, op. 48. jako výtečně hrající kolektiv. Svým počtem by sice nemohl naplnit skladatelův požadavek zapojit co nejvíce smyčců, nicméně i v menším počtu vyzněla pod Petrákovým vedením Čajkovského skladba působivě.

Zámek Kynžvart tentokrát představil naše klavírní naděje – šestnáctiletého Jana Schulmeistera, žáka kroměřížské ZUŠ, a Denise Stefanova, žáka Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy. Svůj náročný program, v němž tentokrát vedle Chopina dominoval jako skladatel i Sergej Rachmaninov, si oba klavíristé v pátek 19. 8. zahráli dvakrát, poprvé v podvečer, podruhé o dvě hodiny později. Oba laureáti mnoha soutěží podali skvělé výkony, jimiž dokázali, že je můžeme pokládat za dobrý příslib českého klavírního interpretačního umění. Podobně jako v případě Teplé, i tentokrát byl z Mariánských Lázní zajištěn autobusový odvoz.

V závěrečném sobotním koncertu se opět naplnilo tradiční schéma – byl k němu přizván polský host, dirigent Bartosz Żurakowski, sólového partu Chopinova Koncertu e moll, op. 11 se ujal ředitel festivalu Martin Kasík. Už od prvních taktů předehry byla v dirigentově pojetí markantní snaha po impozantním dojmu. Poláci mají jistě právo Chopina chápat po svém, což posluchačům poskytuje zajímavé srovnání. Martin Kasík se svého partu ujal s přehledem technicky výtečně vybaveného a přizpůsobivého hráče. Jeho vystoupení vskutku patřilo k vrcholným festivalovým okamžikům. Po bouřlivém potlesku publikum odměnil Humoreskou č. 7, Ges dur, nejznámější z Dvořákova klavírního cyklu op. 101. Ve druhé části večera zazněla Symfonie č. 1, op. 21 Ludwiga van Beethovena. Żurakowski vedl orchestr exaktními gesty a v dobře rozvržených tempech, v nichž neslevil na rychlosti třetí i finální věty, dovedl těleso k působivému výkonu.

Bezproblémový průběh mariánskolázeňského festivalu by nebyl možný bez obětavé práce tamějších členů Společnosti Fryderyka Chopina, jejího vedení, uměleckého potenciálu účinkujících i kultivovaného, pozorného publika, které sem po léta pravidelně zajíždí ze všech koutů naší republiky. Díky této součinnosti se můžeme těšit na nadcházející čtyřiašedesátý ročník, který se uskuteční ve dnech 12. až 19. srpna 2023.

Další festivalové reflexe čtěte ZDE, ZDE a ZDE.

Foto: Jiří Pužej