„Letošní soutěž se odehrála ve dvou kategoriích – v první porovnalo své síly pět mladých klavíristů do devatenácti let, stejný počet se zúčastnil i v kategorii vyšší.“

„Je zcela evidentní, že dirigent Petr Vronský dokáže orchestr motivovat k nejlepšímu výkonu.“

„Bartoš nám svým excelentním výkonem znovu připomněl, jaké bohatství se skrývá ve Smetanově klavírní tvorbě.“

Chopinův festival v Mariánských Lázních, jeden z nejstarších hudebních festivalů v západních Čechách a v pořadí třetí hudební festival v naší republice, byl v posledních dvou letech jednou z mála kulturních událostí, která v důsledku covidu nepřerušila svoji kontinuitu. V roce 2020 se připomněl alespoň dvěma koncerty, o rok později se však jeho program uskutečnil už naplno a proběhl tak, aby uspokojil své pravidelné návštěvníky i příležitostné zahraniční hosty. O to více byl očekáván i letos, a to včetně klavírní soutěže pořádané vždy s dvouletou přestávkou. Mnozí někdejší laureáti Mezinárodní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních se dnes do tohoto kouzelného lázeňského města vracejí už jako zralí interpreti, aby se svým uměním podíleli na kulturním životě nejzápadnější výspy Čech.

Letošní soutěž se odehrála ve dvou kategoriích – v první porovnalo své síly pět mladých klavíristů do devatenácti let, stejný počet se zúčastnil i v kategorii vyšší s horní věkovou hranicí třiceti let. Čtyřčlenné porotě předsedal Ivan Klánský. Soutěž byla v pořadí první příležitostí, kdy se na pódiu Městského divadla rozezněl klavír firmy Bechstein, firmy, která se v rámci letošního festivalu prezentuje svými nástroji.

Koncert laureátů (11. 8.) je už tradičně předehrou předcházející sobotnímu slavnostnímu zahajovacím koncertu. Oč méně slavnostních rituálů, o to náročnější publikum. Počínaje žáky ZUŠ s jejich učiteli přes studenty konzervatoří s jejich pedagogy, studenty vysokých škol a jejich profesory až ke klavíristům uplatňujícím se profesně, ale i amatérsky v různých sférách hudebního provozu představuje toto osazenstvo nejzasvěcenější a také nejpozornější posluchače. Koncert pro ně zůstává jistým měřítkem stavu interpretačního umění mladých klavíristů i proměn jejich vnímání Chopinovy hudby.

Koncert patřil třem laureátům druhé kategorie, kteří se posluchačům představili jedním ze dvou skladatelových koncertů v doprovodu Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně řízeného Martinem Peschíkem. Druhé místo obdržela turecká klavíristka Lal Karaalioğlu, která se v úvodním Chopinově koncertu Koncert f moll, op. 21 zaskvěla především svým technickým vybavením. Téměř s mužskou rezolutní razancí se sólového partu Koncertu e moll, č. 1 ujala vítězná Japonka Tsuzumi Namikawa. Zaujala technickou suverenitou, vtipem, s nímž podpořila hravost třetí věty, i nadhledem, s nímž zvládla ve spolupráci s orchestrem její rytmickou komplikovanost. Třetí místo náleželo ukrajinskému klavíristovi Bohdanu Kovalovi, který, tentokrát opět v Koncertu f moll, č. 2, zaujal zralou emoční stránkou svého projevu a kultivovaností úhozu, na jaký jsme zvyklí u klavíristů vyšlých z ruských a ukrajinských škol. Městské divadlo bohužel není pro orchestr oním šťastným místem, akustika zde spíše ubírá a odhaluje intonační nepřesnosti. Nicméně dirigent Martin Peschík se viditelně snažil být po celý večer sólistům dobrou oporou.

Slavnostní koncert se už tradičně odehrál v mariánskolázeňském Casinu (13. 8.), a to za účasti oficiálních hostů a společenské reprezentace města, institucí a sponzorských subjektů. Předseda Společnosti Fryderyka Chopina v ČR Ivan Klánský vyjádřil radost a potěšení nad zcela zaplněným koncertním sálem, přítomné pak pozdravil s přáním, aby je festival naplnil novými zážitky, novou energií a optimismem.

Pocta zahájit Chopinův festival tradičně jedním ze skladatelových dvou koncertů patřila kanadskému pianistovi Charlesu Richard-Hamelinovi. Ve spolupráci se Západočeským symfonickým orchestrem a pod taktovkou Petra Vronského zazněl Koncert č. 2, f moll. Hamelinovo chápání Chopina mělo blízko spíše k francouzskému pojetí, mnohé pasáže neměly daleko k impresionismu. Velmi křehce a niterně vyzněl začátek druhé věty. Příkladná byla spolupráce dirigenta, který nechával sólistovi velký prostor v uplatnění agogických změn a podpořil ho patřičnou dynamikou orchestru, který nechal zaznít ve zvučném forte pouze v úvodu, závěru a mezihrách. Po bouřlivých ovacích se skromný umělec rozloučil Chopinovým Preludiem Des dur.

Ve druhé části večera se mariánskolázeňské Casino rozezvučelo oblažující vstupní kantilénou první věty Schumannovy Symfonie č. 3 „Rýnské“. Petr Vronský ji dirigoval zpaměti s velkým porozuměním pro zpěvnost Schumannových témat první a třetí věty. V chorálové melodii čtvrté věty naopak uplatnil působivý dynamický vzestup, ve větě páté podpořil slavnostní účinek orchestrálních tutti, který v jásavé fanfáře a samotném závěru skladby korunovala dobře hrající skupina lesních rohů i celá žesťová sekce.

I když podle muzikologů má být tato symfonie dílem skladatele stíhaného depresemi, pod Vronského vedením vyzněla jako oslavné přitakání životu. Je zcela evidentní, že tento hostující dirigent dokáže orchestr motivovat k nejlepšímu výkonu.

Festivalové dění pokračovalo v neděli 14. 8., kdy v Městském divadle zahájil řadu klavírních recitálů náš přední klavírista Jan Bartoš. Už sám fakt, že vystoupil před plným hledištěm, svědčí o velkém zájmu o klasickou hudbu, sdíleném stálými domácími festivalovými příznivci i lázeňskými hosty. Pro většinu běžných posluchačů Bartoš nevystoupil s „efektním“ programem, také ze Chopinovy tvorby vybral niternější Polonézu cis moll, op. 26, tři valčíky (posthumní e moll, a moll, op. 34, č. 2, Des dur, op. 64, č. 1) a Barkarolu Fis dur, op. 60. Skladby vybavil brilantní technikou, kterou mohl ukázkově uplatnit zejména v závratném tempu „minutového“ valčíku. Klavírista má evidentně velmi blízko k Janáčkovi, z jehož tvorby vybral jako vstupní číslo svého recitálu klavírní cyklus V mlhách. Umělec v něm předvedl, že střídáním kontrastních ploch – od nádherných pianissim po rezolutně až syrově znějící sčasovky – dokáže jít až na dřeň Janáčkovy osobnosti. Nespornou zásluhou tohoto vynikajícího klavíristy bylo uvedení Smetanovy hudby, která se nám z programů klavírních a houslových recitálů v poslední době poněkud vytrácí. Cyklus Sny (Rêves) není dílem životní pohody, vzniklo v méně šťastném období skladatelova života. Smetana věnoval jednotlivé skladby žákyním svého ústavu, které ho hmotně podporovaly. Mají různou tematiku – od intimních zpovědí a vzpomínek po oslavu české minulosti a lidové pospolitosti. Ani zde Smetana neslevil nic z technických nároků, interpretace celého cyklu se tak může ujmout jen technicky spolehlivě vybavený interpret. Bartoš nám svým excelentním výkonem znovu připomněl, jaké bohatství se skrývá ve Smetanově klavírní tvorbě.

Klavírní recitály pokračují podle programu s jedinou výjimkou – místo americké klavíristky Olgy Kern vystoupí ve čtvrtek 18. srpna v Městském divadle ve 20.00 český klavírista Ivo Kahánek, v jehož podání zazní Beethovenova Sonáta c moll, op. 13 „Patetická“, Chopinova Scherza, ale také Dvořákovy Poetické nálady, op. 85.

—————–

Reflexi z klavírního recitálu Charlesa Richarda-Hamelina čtěte zde.

Foto: Jiří Pužej, Fb festivalu