3

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Vůči Pavarottiho hlasu nemám vůbec žádnou imunitu, roztaju a jsem v sedmém nebi.“

„Chtěl bych zůstat v některých odvětvích a žánrech jen nadšeným posluchačem.“

„Cílem a posláním dirigenta by mělo být spíš inspirovat než korigovat a opravovat.“

Významná kariéra u Bamberských symfoniků, kde je šéfdirigentem, hostování u proslulých Berlínských a Vídeňských filharmoniků, stálé působení u České filharmonie, vynikající operní inscenace... Jakub Hrůša pomalu ale jistě naplňuje odhad britského časopisu Gramophone, který ho už v roce 2011 označil za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že při práci s orchestry je spíš pedantský, rozumový a analytický, ale při koncertech ho pak těší být spontánní a intuitivní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
8

„Jenže přišel Semjon Byčkov a s Českou filharmonií předvedl úplně jiného Franze Schuberta.“

„Berio dokomponováním spojení vlastně vytvořil zcela novou symfonii.“

„Byl to Beethoven jásavý, triumfální, famózní.“

Dramaturgie České filharmonie se ve svých abonentních koncertech zaměřuje tematicky. Někdy je to spojení tak trochu násilné, od středy 15. do pátku 17. ledna to však neplatilo. Na programu byli dva velikáni, které spojovala Vídeň: Ludwig van Beethoven a jeho celoživotní obdivovatel Franz Schubert. U obou skladatelů to dokonce byly symfonie číslo sedm! Nevím, zda to byl úmysl, ale obecenstvo tak dostalo možnost porovnat skladební styl obou umělců. Stejně tak interpretaci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 03 leden 2020 07:50

Praha v rytmu karnevalů

22

„V závěrečné kodě Dvořákova Karnevalu zněl orchestr nádherně celistvě, jak kdyby to nebylo stočlenné těleso, ale jeden jednolitý organismus.“

„Hrůša Suka uvádí na německá a anglosaská pódia, kde není až tak známý, a Praga patří k opusům, které objevuje pro zahraniční publikum.“

„V Sinfoniettě nejen žestě Hradní stráže, ale i žestě České filharmonie, to byla valící se bouře tónů, vyvažovaná lyričností dřevěných nástrojů i dynamickou hrou smyčců.“

Na silvestrovské odpoledne i na novoroční večer byla Praha plná turistů. Na Karlově mostě nebylo k hnutí a i na náměstí Jana Palacha se střídaly skupiny rychlostí japonského šinkanzenu. Zvláště o silvestru mnozí měli legrační čepičky nebo byli jinak vymaškaráděni. Jako na karneval. Většina z nich netušila, že kousek od nich, v Rudolfinu, hraje Česká filharmonie svůj odpolední silvestrovský koncert, kde na programu byla dvě díla pro ten čas s příznačným názvem – Karneval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
13

„Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.“

„Pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu.

„Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná.“

Český filharmonický sbor Brno si připomene v příštím roce třicet let umělecké práce. Jeho zakladatel, ředitel a sbormistr Petr Fiala v bilančním rozhovoru pro portál KlasikaPlus odpovídá na otázky týkající se minulosti, současnosti i budoucnosti tělesa a přibližuje, v čem spočívá zahraniční renomé sboru, ale hovoří i o své skladatelské práci a dcerách, které se také věnují profesionálně hudbě. Sám přiznává, že vést profesionální sbor, který si musí polovinu prostředků na provoz vydělat vlastní koncertní činností, je práce vyčerpávající, „na dva úvazky“, jak říká. Ale nelituje…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Ještě jsme ani nezačali s reklamou a už byl koncert v synagoze vyprodaný.“

„Ohrnovali nad ním nos a trvalo to dlouho.“

„Bylo mi osmnáct. Byl to koncert, který se mnou zacloumal.“

Martinů Festtage se v Basileji letos v listopadu konaly pětadvacátým rokem. Vystoupil při nich Gidon Kremer, zněl jazz i hudba Viktora Ullmanna a Petra Ebena a od Bohuslava Martinů mimo jiné mechanický balet Podivuhodný let a kantáta Izajášovo proroctví. Za pořádáním přehlídky stojí pianista Robert Kolínský. Narodil se ve Švýcarsku a žije tam, ale jeho rodiče přišli v roce 1968 z Československa. I když se píše Kolinsky, drží si díky nim, a teď nadále i díky vlastním dětem, dobrou češtinu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus dnes, v den narozenin skladatele, zmiňuje faktory, které působí na podobu festivalu, a přibližuje, jak se dostal k hudbě Bohuslava Martinů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„V úvodu třetí věty se blýskl violoncellista Ivan Vokáč sólem, kterým upoutal pozornost již na prvním koncertu.“

„Po zcela odzbrojujícím výkonu jak klavíristy, tak orchestru, přidal Francesco Piemontesi Brahmsovo Intermezzo.“

„Filharmonici ani dirigent se nebáli kontrastních až mezních dynamických extrémů, mohutná forte se vzápětí lomila do pianissim smíření.“

Pro své abonentní koncerty 4. až 6. prosince Česká filharmonie zvolila sice náročnou, ale pro posluchače i vděčnou dramaturgii, v níž dostala příležitost předvést se v tom nejlepším světle. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonie č. 4 Es dur Romantická Antona Brucknera. Klavírního partu se ujal Francesco Piemontesi, řídil španělský dirigent Pablo Heras-Casado, pro něhož byla tato vystoupení pražským debutem, spojeným s mnohými očekáváními. A dlužno konstatovat, že Heras-Casado v Praze rozhodně nezklamal. O tom jsem se mohla přesvědčit na dvou koncertech – ve středu 4. prosince a v pátek 6. prosince.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
10

"Nejprve chci udělat nějakou viditelnou práci – a potom pomalu docházet k nějakému ovoci."

"Kdybych přišel do Hradce Králové řekněme z Paříže, asi bych to měl těžší."

"Blíží se mi padesátka, a tak si myslím, že některé věci mohu postupně opustit a trochu se uvolnit pro další dobrodružství."

Švýcar Kaspar Zehnder, šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové a šéfdirigent Symfonického orchestru Biel Solothurn ve své zemi, řídí dnes večer v královéhradeckém sále Filharmonie symfonický koncert, v jehož programu je třeba zvýraznit především hudbu Antonia Vivaldiho a Igora Stravinského. Dirigentovo jméno v něm figuruje také jako jméno sólového flétnisty. S působením v naší zemi má již zkušenosti z let 2005 až 2008, kdy stál jako nástupce Jiřího Bělohlávka v čele Pražské komorní filharmonie. V příštím roce oslaví Kaspar Zehnder padesátiny. Ve stejném roce si bude připomínat, stejně jako všichni ostatní evropští hudebníci, kulaté výročí narození Ludwiga van Beethovena. Následující rozhovor směřuje k jubileu vídeňského klasika, k současným i chystaným uměleckým aktivitám… a samozřejmě i k dnešnímu koncertu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Beethovenův Trojkoncert pro housle, violoncello a klavír C dur přijedou do Prahy zahrát sestry Skrideovy a jejich klavírní trio světového renomé, které hraje ve složení Baiba Skride (housle), Lauma Skride (klavír) a Harriet Krijgh (violoncello). Koncert se koná v úterý 3. prosince. Trio a PKF — Prague Philharmonia vystoupí pod taktovkou slovinského dirigenta Simona Krečiče ve Dvořákově síni Rudolfina.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Za naprosto přesnou orientaci ve skladbě a bezchybné vedení orchestru si bezesporu zaslouží pochvalu dirigent Keith Lockhart.“

„Mačkání bublinkové fólie či trhání papíru vyvolalo posluchačům úsměvy na tváři, avšak se zavřenýma očima mohl člověk klidně slyšet křupání ledu či praskání ohně.“

„Těžko se odhaduje, zda to bylo autorovým záměrem, několik částí nicméně nápadně připomíná onen tajemný podmořský velrybí zpěv.“

Mimořádný koncertní večer uspořádal český první orchestr na závěr druhého ročníku vlastní skladatelské soutěže. Ta měla motivovat mladé umělce k tvorbě a otevřít jim dveře na světovou scénu. Klíčem k těmto pomyslným dveřím byly třem finalistům jejich kompozice, které dostaly od poroty nejlepší hodnocení. Čeští a slovenští autoři - Jana Vöröšová, Matouš Hejl a Adrián Demoč – spolu s domácí i světovou porotou nastínili, kam se ubírá, čím se inspiruje a čeho využívá naše současná klasická hudební tvorba.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

Česká filharmonie má před sebou pestrý listopad. Hlavním lákadlem mimořádného koncertu nazvaného Premiérový večer, budou tři vítězné kompozice, vzešlé z druhého ročníku skladatelské soutěže České filharmonie. Americký dirigent Keith Lockhart představí ve světových premiérách psaných na objednávku orchestru absolutní vítězku soutěže Janu Vöröšovou a její skladbu pro soprán a orchestr Písně Vrbovýho proutku, kompozici Neha, adagio pro orchestr Adriána Demoče, třetí premiérou bude skladba Crossings Matouše Hejla. Koncert doplní koncertní předehra Antonína Dvořáka V přírodě op. 91 a suita z opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
7526500026841407816255188743386360372527104o

Vyhlašujeme výherce tří dvojic vstupenek na čtvrteční mimořádný koncert České filharmonie!

7. listopadu v Rudolfinu zazní vítězné skladby 2. ročníku Skladatelské soutěže ČF, která vznikla ještě z iniciativy Jiřího Bělohlávka. První ročník proběhl v roce 2014. Další následovala o čtyři roky později, té už se ale Jiří Bělohlávek nedožil. Odborná porota nakonec vybrala tři finalisty a právě jejich skladby budou mít teď premiéru. Vítězem se stala Jana Vörošová. Za ní skončili Adrián Demoč a Matouš Hejl. Koncert bude řídit uznávaný dirigent Keith Lockhart a sólového partu se ujme Vanda Šípová.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
6

Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
12

Prostory Národního divadla budou od zítra hostit 56. ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Přehlídka je čtyřdenní kulturní událostí, která umožňuje širší poznání televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů nejen z české, ale i světové produkce, a to prostřednictvím soutěže, promítání, videotéky a odborných setkání. Soutěžní snímky, jejichž základní podmínkou je umělecká úroveň pořadu, jsou rozděleny letos nově do tří kategorií - Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, Záznamy inscenačního umění a Záznamy hudebních pořadů. Nebudou chybět dokumenty, které mapují život takových osobností jako Jiří Bělohlávek, Jiří Kylián nebo Adam Plachetka.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
11

„Velké chvíle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v Londýně.“

„Navzdory tomu, že název Má vlast by napovídal spíše okázalou pompu, tak dílo mnohem víc evokuje krajinu.“

„Opravdu dobrá dramaturgie by si měla Mé vlasti všímat častěji.“

Jakub Hrůša má před sebou v září premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos v Curychu. Předtím 27. srpna diriguje Mahlerův komorní orchestr na festivalu v Lucernu a 27. září ho čeká zahajovací koncert sezóny Bamberských symfoniků, jejichž je šéfdirigentem. V programu bude obsaženo také české hudební dílo, stejně jako figurovalo i v posledním vystoupení v závěru uplynulé sezóny. Tehdy byl Jakub Hrůša se svým tělesem na pódiu londýnské síně Royal Albert Hall, druhým dnem pokračoval festival BBC Proms a zněl cyklus symfonických básní Má vlast.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
3

„Vasilij Petrenko, který orchestr vede od roku 2015, je viditelně oblíbeným, ne-li milovaným dirigentem.“

„Sólista interpretaci promyšleně budoval na kontrastech.“

„O interpretaci Mahlera lze mluvit v superlativech. Málokdy se vidí taková symbióza tělesa a dirigenta!“

Je pokaždé svátek slyšet jeden z nejlepších mládežnických orchestrů světa – Orchestr mladých Evropské unie –, jehož historie sahá až do roku 1976, kdy u jeho zrodu stál Claudio Abbado. Jeho následovníky se stali Bernard Haitink, Vladimir Ashkenazy a pak Vasilij Petrenko. A právě s ním, svým současným šéfdirigentem, orchestr zahrál v pražském Rudolfinu ve středu 31. července Dvořákův Koncert h moll a Mahlerovu Pátou. Jako sólista se představil německo-francouzský violoncellista Nicolas Altstaedt.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

První žena dirigentka v historii zahájení BBC Proms, světová premiéra kompozice k 50. výročí letu na Měsíc - a pak také Dvořák a Janáček. Londýnský festival se atmosférou nepodobá žádnému jinému, a právě proto je tak přívětivý a přitažlivý zároveň. Letošní úvodní koncert byl především ve znamení české hudby, která má v Británii nezastupitelné místo. Londýnští ji nejen rádi poslouchají, ale umějí ji i zahrát.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
James-Bellorini-Photography-1

„Jak nejlépe je možné - a k tomu ještě o kousek víc...“

„Snahou tu vždycky bylo poskytnout takové pracovní prostředí, jaké umělcům umožní podávat ty nejlepší výkony.“

„Žijeme opravdu překotné životy. Zdejší klid je skvělá věc. Včetně toho, že tu je špatný telefonní signál.“

Umělecký ředitel operního festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie je ve funkci jen pár týdnů, ale s místem je spjat od dětství a díky své pozdější režijní práci vlastně už nepřetržitě. V rozhovoru pro KlasikuPlus přibližuje filozofii tamních operních produkcí, organizovaných od května do srpna a nezávislých na penězích od vlády. V sídle rodiny Christie začaly roku 1934 jako soukromá představení a postupně se staly světoznámou událostí, aniž by se vytratily výhody jejich privátní atmosféry. Stephen Langridge, doposud povoláním režisér, uvažuje o slovu tradice, přibližuje, jak majitel rozlehlé historické usedlosti uplatňuje svůj vliv na program, odpovídá na otázku, jak organizátoři mysleli slogan „Glyndebourne – No Ordinary Opera“ a vrací se do let dětství a mládí, když býval jeho otec mezi účinkujícími.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pátek, 19 červenec 2019 14:06

Rudolf Firkušný v Praze

FIrkun-Supraphon-CD

„Festivalový koncert z května 1990 je z těch, na které se nezapomíná.“

„Nadchne technikou, kterou nikdy nějak okázale nezdůrazňoval, ale vždy jen diskrétně používal, noblesou a bezpečným nadhledem.“

„Zůstává největším českým pianistou.“

Rudolf Firkušný, stejně jako Rafael Kubelík, se v emigraci dožil pádu komunistického režimu v roce 1989. Oba stačili symbolicky vystoupit v roce 1990 na prvním svobodném Pražském jaru – festivalu, u jehož zrodu v roce 1946 osobně jako mladí umělci plní sil byli. Čechoameričan Firkušný plánoval na počátku 90. let, že se usadí ve vlasti. Nestihl to, jeho život se v USA uzavřel 19. července 1994, tedy před 25 lety. Bylo mu dvaaosmdesát. O dva roky později, také v dvaaosmdesáti, zemřel v létě ve Švýcarsku Kubelík.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
005

Od pátku 19. července do poloviny září trvá v britské metropoli festival BBC Proms. Jeho první dva večery dávají letos významný prostor české hudbě. Ten úvodní obsahuje skladbu objednanou jako premiéru, má název Long Is the Journey – Short Is the Memory, autorem je Zosha Di Castri a dílo reflektuje padesáté výročí prvního letu lidí na Měsíc. Pak už následuje Dvořákův Zlatý kolovrat a Janáčkova Glagolská mše. Druhý večer patří Dvořákovu Houslovému koncertu a Smetanově Mé vlasti.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Strana 1 z 3