„V případě Čekovské se jedná o současné dílo, které si vedení Janáčkovy opery objednalo. To není tak časté.“

„Česká rapsodie, kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr s varhanami Bohuslava Martinů, jež zazní ve Zlíně úplně poprvé.“

„V poslední době se mi nabídky na hraní v pozici cellisty začaly množit.“

Dirigent Robert Kružík stojí za mnohými zajímavými hudebními projekty, a to jak v oblasti symfonické hudby, tak opery. Například právě dnes začíná festival Harmonia Moraviae v produkci Filharmonie Bohuslava Martinů, jíž Kružík šéfuje, a na závěr minulé sezóny, nastudoval světovou premiéru opery Here I am, Orlando, kterou Ľubica Čekovská napsala na objednávku Janáčkovy opery. Tam se dirigent vedoucího postu ujme od sezony 2025/26.

Čekovské počin je v nominaci na prestižní ocenění International Opera Awards v kategorii „světová premiéra“. Čím je toto dílo tak výjimečné? 

Především se jedná o současné dílo, které si vedení Janáčkovy opery objednalo. To není tak časté a od jejího zadání k realizaci uplynul skutečně dlouhý čas. Slovenská skladatelka Ľubica Čekovská pracovala společně s libretistkou Viktorií Knotkovou a podkladem jim byla novela Virginie Woolf. Partitura, která vznikla, je veskrze srozumitelná a mistrně koresponduje s cestováním časem. Ale nejdůležitější je základní myšlenka – je jedno, v jaké době žijeme, jestli jsme muž, či žena. Jde o to, jací jsme uvnitř, jací jsme kvalitativně jako lidé; i když je tu zmíněna problematika, citlivá v době, kdy žila Virginie Woolf, a to právo ženy na majetek, být subjektem vlastnických práv. A samozřejmě tu můžeme najít i dnes akcentovaný problém sexuality. Dle mého mínění se o tuto problematiku v prvé řadě nejedná.

Jaká je to tedy hudba?

Jak jsem se již zmínil, hudba především skvěle ilustruje období, ve kterém se Orlando či Orlanda během téměř tří set padesáti let pohybují. Motiv času je v díle velmi výrazný a myslím si, že pro posluchače je míst, kde je horší se orientovat, málo. Já jsem velmi rád, že Ľubica Čekovská užila leitmotivů, které pomáhají k ještě lepší srozumitelnosti a dávají publiku jasné signály, která z postav je právě v centru dění. Vše je naprosto originální, ať už u barokních masek, ruské delegace a velkého mužského sboru či cikánské melodiky.

A co výkony protagonistů?

Ojedinělá je dvojrole hlavní postavy Orlanda, která byla napsaná pro kontratenoristu Maayana Lichta přímo na tělo a jehož interpretace ho bezpochyby řadí ke světové špičce v oboru. Krom excelentního zpěvu je pohybově i herecky nadaný, což jeho projev ještě zvýrazňuje. Markéta Cukrová, která ztvárňuje ženský protipól, nemohla být lépe obsazena, protože se její mezzosoprán s Maayanem pojí natolik, až občas není patrno, kdo z nich zpívá. Její projev je dokonalý. Pomyslnou třešničkou je v samotném závěru opery vystoupení paní Magdy Vášáryové v roli královny Alžběty I. Ta ve svém monologu přináší poselství, po němž nastává dechberoucí rozuzlení. Ale doporučuji se na představení přijít podívat, osobní úsudek je vždy nejautentičtější. 

Dirigujete nejen opery, ale také symfonické koncerty. Jaké zajímavé úkoly vás nyní čekají? 

Právě dnes zahajujeme festival Harmonia Moraviae společně s „mými“ Zlínskými filharmoniky. Festival realizuje filharmonie od roku 1999 a těší se velké oblibě návštěvníků. S filharmoniky zahajujeme Mou Vlastí Bedřicha Smetany, neboť i my pokračujeme s oslavami Roku české hudby. Dalším zajímavým večerem bude hned příští týden 26. září program s podtitulem Svatý Václave. Celá dramaturgie se ponese právě v duchu oslav svatého Václava. Meditace na staročeský chorál Svatý Václave Josefa Suka, Biblické písně Antonína Dvořáka v podání Romana Hozy a na závěr Česká rapsodie, kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr s varhanami Bohuslava Martinů, která zazní ve Zlíně úplně poprvé. (Reflexi rudolfinského uvedení čtěte ZDE.)  Na to se opravdu moc těším! Hned pár dní na to nás čeká hostování na závěrečném koncertě Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě, kde spolu se Slovenským filharmonickým sborem a sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Markétou Cukrovou, Jaroslavem Březinou a Františkem Zahradníčkem uvedeme Requiem Antonína Dvořáka. 

Pokud vím, studoval jste i violoncello. Jestlipak si ještě někdy zahrajete? A najdete si prostor na cvičení?

V poslední době se mi nabídky na hraní v pozici cellisty začaly množit. Jsem tomu velmi rád, protože mi hra na violoncello přece jen schází. Naposledy jsem vystoupil jako sólista s orchestrem Janáčkovy opery, před časem také na Svátcích hudby Václava Hudečka se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a měl jsem i recitál na půdě domovské Filharmonie Bohuslava Martinů. I proto mě velmi těší, že mi dramaturgyně Moravské filharmonie v Olomouci nabídla vystoupení již za pár týdnů; zahraju violoncellový koncert Georga Matthiase Monna a s koncertním mistrem Patrikem Sedlářem dvojkoncert Antonia Vivaldiho. Zbývající program jsme doplnili půvabnými Třemi kusy Ervína Schulhoffa a ve druhé půli večera zazní Suita B dur pro třináct dechových nástrojů Richarda Strausse. A kdy že si hledám čas na cvičení? Snažím si ho najít, jak jen mi to dirigentské povinnosti dovolí… (smích) 

A co Filharmonie Brno? Jste jejím stálým hostujícím dirigentem. Máte s ní naplánovaná vystoupení? 

S Filharmonií Brno, kde jsem v pozici stálého hosta již sedmou sezónu, není nouze na zajímavé programy. Na mém nejbližším koncertě v listopadu zazní mimo jiné Čtvrtá symfonie rusko-německého skladatele Alfreda Schnittkeho, jehož díla mohou brněnští návštěvníci slýchat pravidelně již mnoho sezón. Je to plnokrevná kompozice, která svou strukturou jednověté symfonie o dvaadvaceti variacích vyčnívá z běžně zavedené formy. Skladatel hudebně čerpá ze tří hlavních směrů křesťanství – pravoslavného, katolického a protestantského. A o týden dříve mě čeká koncert s orchestrem Janáčkovy opery na Festivalu Janáček Brno. Na programu je dílo Miloslava Ištvana Zaklínání času pro dva vypravěče, sbor a orchestr, Jan Mráček (nedávný rozhovor s ním i o dotyčném vystoupení čtěte ZDE.) vystoupí jako sólista v Putování dušičky Leoše Janáčka a koncert zakončíme Kyticí Bohuslava Martinů.

Práce v zahraničí vás neláká? 

Určité projekty se mi v zahraničí rýsují, ale zatím nemohu nic prozrazovat. Jisté však je, že v únoru nás čeká s Národním divadlem Brno turné v Dubaji, kde zazní balet Bajadéra, opera Evžen Oněgin a koncert, na kterém budeme prezentovat dílo Wolfganga Amadea Mozarta, a to především jeho Requiem. Zajímavost je, že koncert zahájíme skladatelovou zřídka uváděnou První symfonií, kterou zkomponoval v osmi letech.

A doma potom čeká překvapení.

Jestli myslíte v Janáčkově opeře, tak tam nastuduji poslední premiéru sezóny. Bude to opera polského skladatele Karola Szymanowského Král Roger. Děj se odehrává na Sicílii ve 12. století na dvoře Krále Rogera. Prolínaly a střetávaly se zde kultury a filosofie křesťanského a arabského světa a v opeře se tak potkáme i s arabskou melodikou a s prvky impresionismu. Pozoruhodné dílo… O dalších projektech by se dalo hovořit dlouho. Budoucí sezóny se již hezky zaplňují, ale nechci předjímat. Jsem velmi vděčný za to, že mohu být součástí krásných koncertů a divadelních představení a potkávat se na nich s výjimečnými kolegy. Avšak to nejdůležitější je, že pak tuto krásu můžeme předávat dále posluchačům a vnímat jejich odezvu. Těším se na každý jeden z budoucích večerů!

Foto: archiv Roberta Kružíka, Marek Olbrzymek