„Věnujeme se světu po katastrofě, světu ovládaném živly… Ale zároveň jsme se snažili téma uchopit i z druhé strany, tedy trochu vtipně, odlehčeně, ne pouze k zamyšlení.“

„Martin Jakubíček se těší, že bude hrát na varhany ´jednu katastrofální skladbu za druhou´.“

„Jen mám ještě trochu strach, že možná roky 2022 a 2023 budou nakonec těžší než ten letošní…“

Sedmnáctým rokem se v létě uskuteční Hudební festival Znojmo. Řada koncertů, začínající hned na počátku prázdnin, vyvrcholí vlastní festivalovou scénickou produkcí oratoria Poslední soud od Georga Philippa Telemanna. Hrát se bude 23., 24. a 25. července. Prezident festivalu Jiří Ludvík v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyzdvihuje jednotlivé programy, dramaturgickou linku i celkový záměr přinést v době poznamenané opatřeními proti pandemií zamyšlení, ale i radost a trochu humoru. Podtitul festivalu „Pocta živlům a katastrofám“ vystihuje dnešní těžkou dobu. Ale také připomíná, že časy bývaly i horší, avšak hudba jimi stále provázela a zpříjemňovala lidem život… Sedmnáctidenní akce ve Znojmě nás přivede k odlehčení a úsměvu, pokud budeme hledat opravdové hudební živly a s úsměvem si připomeneme kdejakou hudební katastrofu, zní festivalový slogan.

Vyrovná se uvedení Telemannova oratoria loňskému nastudování Haydnovy operní pantomimy Der Traum?

Původně mělo jít o podobně velký projekt jako loni, ale protože se Jízdárna Louckého kláštera bude rekonstruovat, museli jsme se s naší produkcí letos přesunout do kostela svatého Michala. Bude to tedy program o něco intimnější, i když orchestr a sbor budou v obsazení podobně velké jako loni a z operních hvězd budeme mít kromě jiných Jaroslava Březinu, Tadeáše Hozu či Markétu Böhmovou. Telemannův Poslední soud se krásně hodí do tématu našeho festivalu. Po pandemii se nese v duchu pocty živlům a katastrofám, kde se den posledního soudu opravdu krásně vyjímá – jako podnět a závěrečné pozastavení nad tím, co se kolem nás děje: neměl by se člověk nad svým místem na planetě zamýšlet a vést život tak, aby – až přijde poslední soud – byl v pohodě…?

Plánovali jste tento titul s ohledem na celosvětovou situaci?

Loni jsme byli jedni z mála, komu se podařilo festival uspořádat vlastně beze změn. Když jsme plánovali další, tedy letošní rok, tak nám nutná změna – měla být původně opera s Adamem Plachetkou a Kateřinou Kněžíkovou – nahrála. Řekli jsme si: Pokud festival v příštím roce, tedy v tom letošním, bude, tak už bude potřeba reagovat na to, co se děje. Roman Válek po této Telamannově skladbě už dlouho toužil, a tak jsme se rozhodli, že festival covidu tak trochu věnujeme. A věnujeme se světu po katastrofě, světu ovládaném živly… Ale zároveň jsme se snažili téma uchopit i z druhé strany, tedy trochu vtipně, odlehčeně, ne pouze k zamyšlení.

Adam Plachetka měl jiné povinnosti?

Měl účinkovat na Salcburském festivalu. Pointou je, že mu nakonec ten letošní program zrušili, takže bychom vlastně nemuseli nic měnit… Ale už je to takhle v pořádku!

Které programy k hlavnímu tématu festivalu ještě připočítáváte?

Prakticky každý. Snad kromě Koncertu malých géniů. Na nejmenší účinkující naše dramaturgické nároky nevztahujeme. Jinak se snažíme linku držet velmi pevně. Na letošní festival jsme po dramaturgické stránce velmi pyšní, řekl bych, že se nám podařilo vytvořit téměř umělecké dílo. Sopranistka Anna Prohaska s barokním orchestrem La folia přijede s programem evropské hudby v dobách moru. Potom máme hvězdný vokální soubor I fagiolini. Měli přijet už loni, ale hostování jsme museli zrušit. Letos nabídli nový program, nese název The Waste Land podle básně T. S. Eliota a je věnován obětem španělské chřipky. Připomeňme si, že před sto lety byla ještě mnohem horší než coronavirus… Potom máme Martina Jakubíčka, který se těší, že bude hrát na varhany „jednu katastrofální skladbu za druhou“. Ukáže, jak se na varhany dají zpodobnit živly a katastrofy, ale připomene i hudební dějinné katastrofy, co se kde a kdy stalo a jak na to hudba reagovala, případné skladbu, při které se nějaká hudební katastrofa stala.

Úvodní koncert bude mít Pavel Šporcl. Jak ten souvisí s katastrofami?

Můžeme se na to podívat, tak že ti nejlepší muzikanti jsou skutečnými živly. Ano, i tak se to dá pojmout. Navíc jsme pro Pavla vybrali Schubertova Pstruha, což je vlastně pocta živlům, pocta vodě. A vybrali jsme hosty, kteří s ním dlouhodobě spolupracují, včetně jeho manželky Báry Kodetové… Bude to krásný galakoncert k výročí patnácti let naší spolupráce a jeho poctivého patronství. A navíc jsme mu všichni zavázáni, protože letos se o kulturu díky své mediální síle zasloužil opravdu významně! Domluvili jsme také jeho dvorního skladatele Lukáše Sommera, který pro něj skládá světovou premiéru. Skladba se jmenuje Variace pro sólové housle na covidové téma.

V programu dále figurují tři mladí umělci…

…ano, absolventi a vítězové Letní školy barokní hudby v Holešově. Dlouhodobě spolupracujeme s Romanem Válkem a hledáme nové talenty pro historicky poučenou interpretaci staré hudby, která na našem festivalu hodně rezonuje. Snažíme se každoročně vybrat tři nejzářnější. V Holešově se přímo soutěží o účast na tomto koncertě! Jsou tam často již hotoví umělci, kteří si jezdí rozšířit obzor a získat vhled do staré hudby… Před tímto koncertem bývá ve Znojmě také historická přednáška, snažím se publikum i vzdělávat. Letos by to měla být vtipná přednáška o hudebních katastrofách.

Ovlivnila vás pandemie a všechna související opatření výrazně negativně? Po finanční stránce, po stránce rozsahu, nabídky vstupenek…?

Především to bylo a je těžké, co se týče plánování. Máme také méně času na propagaci, na předprodej, přičemž dražší koncerty se prodávají o něco hůř… Pokud se týká věcí města, tak dotace drží, máme z toho radost. Pokrýváme zhruba třetinu nákladů penězi od města, z kraje a ministerstva kultury. Třetina nám jde od sponzorů a třetina ze vstupného. Tady cítím určitou nejistotu. Ale na druhou stranu jsme festival, který má oproti dalším velkou výhodu: loni jsme trefili letní okno, ve kterém jsme nic nemuseli měnit, neměli jsme ekonomický problém, a to i díky Ministerstvu kultury… Situace se tehdy začala zhoršovat až během srpna a září. Možná tedy máme díky loňskému konání i větší zkušenosti, co se týká dodržování opatření. Na druhou stranu ještě před měsícem nebylo jasné, co bude… Teď to všechno vypadá pozitivně a jsme rádi. Nicméně jsme se v ekonomickém plánování snažit být opatrní, abychom měli rezervy. Obvyklé operní představení máme o něco méně nákladné, na druhé straně jsme ale program vyšperkovali velkými zahraničními hvězdami.

Chystáte už další ročníky?

Další dva, které budou, doufejme, zase velkolepé. Jen mám ještě trochu strach, že možná roky 2022 a 2023 budou nakonec těžší než ten letošní.

Jaké máte ideální cíle?

Festival by měl být i od toho, abychom se zamysleli. Vždyť býval v Evropě i mor, padly mu za oběť desítky procent lidí z celé populace… My jsme tu naši pandemii zvládli. Mohlo to být i lepší, ale i tak žijeme v základu normální život…Buďme rádi. A žijme život! Protože bez hudby, bez kultury, život není životem. Chceme to i festivalem vrátit směrem k normálu… Loni nám za něco podobného byli lidé hodně vděčni. Letos jsme začali oslovovat Klub přátel až později. Jeho členové se už začali sami hlásit. A vyjadřovali naději, že festival bude. Dávali najevo, že se těší a že nám věří…. V tomto směru jsem za podporu publika vděčný!

Zmínil jste rekonstrukci Jízdárny. Tím, že jste v ní po léta pořádali koncerty a operní představení, jste chtěli upozornit na nutnost její záchrany. Takže jste vlastně dosáhli svého cíle?

My jsme spolupracovali i na přípravě a podobě rekonstrukce, finální projekt na multifunkční koncertní sál už je hotový. Ale pro letošek už jsme v Jízdárně museli omezit veškeré aktivity. Momentálně stav už nevyhovuje. Pokud se vše podaří, tak by v roce 2022 opravdu mohla začít rekonstrukce. Jsme rádi, že se to začíná hýbat, protože Jízdárna je úžasný objekt. Je to podobné jako kdysi v Uherčicích, kde jsme začali dělat koncerty a přilákali tam velké množství lidí… I tady se nám daří upozornit, že je tu Jízdárna. A možná i trochu díky festivalu se opravdu začíná řešit její budoucnost.

Máte pro letošek nějaké nové místo, které chcete prezentovat?

Asi ne, ale budeme opakovat po dlouhé době využití jednoho průmyslového objektu nedaleko Znojma, je to showroom, kde se prodávají kombajny. A tam bude mít koncert Adam Plachetka. Jde o přidaný termín 20. září, po festivalu. Připravujeme tam koncert s názvem Molieri, kombinující hudbu Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho. Naposledy jsme tam byli přítomni v roce 2008. A na příští rok se těšíme na jeden nový opravený prostor přímo ve Znojmě.

Kde především letos hrajete?

Hlavně jsme se snažili, abychom byli co nejvíc venku, tedy na nádvořích a podobně. Samozřejmě opera nebo oratorium venku dělat nejde, ale mnohé jiné projekty ano. Z hlediska hygienické nebo epidemiologické situace je to tak ostatně dobře.

Jako vždy máte i přesahy směrem k jazzu, letos ale už v termínu předsazeném festivalu. Proč?

To je koncert, který bude na začátku července připomínkou JazzFestu Znojmo, který jsme ze známých důvodů nemohli uspořádat jako obvykle v lednu. Samozřejmě, že se do budoucna chceme zase k tradičnímu termínu vrátit.

Jak je z programu vidět, nenecháváte se příliš omezit ani v doprovodných akcích, kolem vína a cimbálu…

Ano, snažíme se lidem dát radost. Doba je vykloubená, jak říká klasik, tak chceme vrátit dobu i lidi zpátky do kloubů.

Foto: Fb a archiv festivalu, Lenka Jíšová, Dominik Chalupník