„Sestavovat žebříčky největších skladatelů je vždy ošemetné.“

„Haydn je jedna z mých stálých lásek, takový Weinberg staré hudby.“

„Zdá se, že k Bachovi se všichni vracíme jako k pevnému přístavu jistot a trvalých hodnot.“

Mezinárodní hudební festival Kutná Hora se letos odehraje ve dnech 21.–29. srpna. Jedním z největších lákadel je souborné provedení klavírních sonát Ludwiga van Beethovena, kterého se zhostí pianista Konstantin Lifschitz. Nad programem se zamýšlí violoncellista a umělecký ředitel festivalu Jiří Bárta.

Na prvním z koncertů zazní vedle Johanna Sebastiana Bacha hudba Mieczysława Weinberga. Toho jeden ruský kritik označil za třetího největšího sovětského skladatele spolu s Prokofjevem a Šostakovičem. Čím vás Weinberg zaujal, že jste ho postavil do hudební konfrontace s Bachem?

Weinberg do konfrontace s Bachovými Suitami vědomě jde, a nejenom s nimi, cituje mimo to i Šostakoviče a Schumanna. Zahrát ho společně s preludii Bachovými se tak přímo nabízí.

Jak si vysvětlujete, že je Weinbergova hudba stále ve stínu svých starších a slavnějších kolegů?

Protože například Prokofjev i Šostakovič jsou pro průměrného posluchače daleko srozumitelnější, domnívám se. Jinak sestavovat žebříčky největších skladatelů je vždy ošemetné, pro někoho by tam měl být Tanějev, pro jiného určitě Musorgskij a třeba já bych tam chtěl mít Gubajdulinu. V každém případě Weinberg je velký skladatel.

Koncert, o kterém hovoříme, letošní festival vlastně předjímá. Samotný zahajovací koncert festivalu je letos dvojitý a označený číslovkou I a II. To vám nestačí jeden zahajovací koncert?

Začínáme už počtrnácté jakýmsi Preludiem čili sobotním nokturnem při svíčkách, letos poprvé věnovaným sólovému nástroji. To, že máme zahajovací koncerty dva, je dáno tím, že letos je Beethovenův cyklus klavírních sonát festivalem ve festivalu, zasluhující si svoje orámování.

Ano, souborné provedení Beethovenových sonát, kterého se ujme pianista Konstantin Lifschitz, je bezesporu magnetem letošního ročníku. Jak to vlastně bude probíhat a do kolika večerů se gigantický odkaz Beethovena rozprostře?

Devět koncertů od 17.00 v Kostele svatého Nepomuka spolu se dvěma večerními ve svaté Barboře. Konstantin Lifschitz bude hrát zpaměti, podle jeho slov je tato hudba v jeho duši a v jeho srdci.

Co si od takového projektu, který mohou někteří považovat za megalomanství, vlastně slibujete?

Zatím jsem slovo „megalomanství“ v souvislosti s tímto projektem neslyšel, spíše něco ve smyslu jedinečnosti. Chtěl jsem oslavit Beethovenovo loňské výročí něčím opravdu výjimečným. Konstantinova Beethovena jsem vždy bezmezně obdivoval a v momentě, kdy jsem se dozvěděl, že chystá studiový komplet na CD, jsme se domluvili na souborném provedení. Covid nám v loňském roce plány překazil, nechtěl jsem se však této myšlenky vzdát.

Zahrát fenomenálně Beethovenovy sonáty je kumšt i jednotlivě. Má smysl to zkoušet takto souborně?

Konstantin Lifschitz je jeden z mála pianistů, u kterých jsem si jist, že to smysl má. Jinak bych se o to ani nepokoušel.

Další z koncertů vašeho festivalu nese název Papa Haydn. Přední česká flétnistka Jana Semerádová na něm s kolegy představí komorní tvorbu tohoto skladatele. Co je na ní pozoruhodného a čím může Haydnova hudba současného posluchače zaujmout?

Haydn je jedna z mých stálých lásek, takový Weinberg staré hudby. Ve stínu Mozarta a Beethovena stejně tak jako Weinberg ve stínu svých dvou slavných kolegů. Jsem nadšen, že Jana Semerádová bude protagonistkou dvou koncertů na letošním festivalu.

Závěrečné koncerty jsou opět dva. Na jednom se završí sonátová mise klavíristy Lifschitze, ten druhý nabídne kvartetní díla Mozarta a Brahmse. Který z nich si vybrat?

Upřímně bych odpověděl, jděte na oba dva.

V programu dalšího koncertu mne zaujala skladba s názvem Arnošt Lustig – epická báseň „Kantáta – tanec šílených“. Můžete vysvětlit, o co se bude jednat? Domníval jsem se, že Lustig byl spisovatel.

Toto je převzatý projekt Pardubického hudebního jara. Zde mne zaujala konfrontace Lustigova ještě nevydaného textu spolu s kantátou Ich habe genug od Johanna Sebastiana Bacha. Zdá se, že k Bachovi se všichni vracíme jako k pevnému přístavu jistot a trvalých hodnot. Já jsem tomu rád.

Doporučil byste k návštěvě nějaký z koncertů, o kterých jsme dosud nemluvili?

Do Kutné Hory jezdí z Čech, ale i ze zahraničí nadšenci na celý týden koncertů. Nemohu jakýkoliv koncert vyzdvihnout, myslím, že každý program má šanci vrýt se do srdce a mysli posluchače.

V současnosti média opět straší stoupajícím reprodukčním číslem a přibývajícími počty nakažených covidem. Máte připravený alternativní plán pro případ nějakých zásadních změn a problémů?

Doufáme a jsme optimisté, to je naše opatření – alespoň prozatím.

V čem byla organizace a příprava letošního ročníku jiná oproti předešlým rokům?

Po úspěšném – interpretačně veskrze českém – loňském ročníku jsme i letos byli opatrní se zvaním zahraničních umělců. Navíc jsme znovu překládali termín z tradičního začátku června na konec srpna. Otázka finančního zajištění festivalu je v této době ještě obtížnější.

Jaké je vaše přání s ohledem na letošní festival Kutná Hora?

Aby nám posluchači zachovali přízeň i v této době a zároveň abychom jim byli schopni nabídnout zážitky, které jim dají důvod si tuto přízeň v sobě uchovat.

Foto: Michal Kobrle, Alan Pajer, Fb festivalu, weinbergsociety.com, archiv J. Bárty