pátek, 28 červen 2019 12:01

Jakub Klecker: V Litomyšli mě čekají dvě vzácná operní díla

Autorka:

„Lady Macbeth Mcenského Újezdu navazuje na linii „Operní hity 20. století“.“

„Hry o Marii okouzlí neobvyklým umístěním smíšeného sboru na obě protilehlé strany arkád.“

„Pro mě osobně je každé uvedení tohoto operního mystéria vzácné, zažívám na dirigentském stupínku něco nepopsatelného, duchovního a povznášejícího.“

 

07

 

Zásadní dílo operní literatury 20. století, tragická satira zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. To je Lady Macbeth Mcenského Újezdu - Opera Dmitrije Šostakoviče, která zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu a sto osmdesáti repríz. Stalinský teror ji ale zakázal a dalšího uvedení se tak dočkala až v 60. letech. A teď tento výjimečný titul zavítá i na festival Smetanova Litomyšl. V pátek 28. června inscenaci přiveze Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy. O čtyři dny později pak nastane další operní svátek. Čtyři hry, čtyři podobenství o hříchu a odpuštění, tak se dá stručně popsat Velkolepá opera Bohuslava Martinů Hry o Marii. Toto operní mysterium v Litomyšli představí Národní divadlo Brno. Obě představení hudebně nastudoval dirigent Jakub Klecker.

Jakube, hned dva litomyšlské večery strávíte na dirigentském stupínku a nabídnete dva výjimečné tituly, Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu a Martinů Hry o Marii. Oba jsou to tituly, které nepatří ke všeobecně známým, přesto se jedná o vynikající inscenace. Jak byste je „nabídl“ divákům, které se s nimi třeba ještě nesetkali?

Jsem nesmírně rád, že mohu na letošním ročníku Smetanovy Litomyšle dirigovat tato dvě vzácná operní díla. Jistě stojí za povšimnutí, že obě opery vznikaly ve stejném období 30. let 20. století. Šostakovič začal Lady Macbeth komponovat ve svých 24 letech. V opeře poukazuje na temnou minulost Ruska, plnou policejních zásahů, zkorumpovaných úředníků nebo trestných výprav na Sibiř. To vše je zabaleno do šklebící se grotesky výrazných hudebních kontrastů. Hudba má neustále velmi rychlý spád a posluchače nenechá ani na chvíli spočinout. S ostravským souborem jsme nastudovali původní, tedy 1. verzi opery Lady Macbeth, která byla po několika reprízách v tehdejším stalinovském Rusku zakázána. Už od samotné premiéry inscenace, která se uskutečnila 8. března 2018 v Ostravě, se opera těší velkému zájmu diváků a plynule navazuje na naši linii „Operní hity 20. století“.

 

05

 

Také brněnská inscenace Her o Marii, která měla premiéru 27. března 2015, je velmi oblíbeným a navštěvovaným titulem. Bohuslav Martinů ji zkomponoval v Paříži jako čtyřicátník. Svou inspiraci nachází v lidových zvycích, legendách, hrách nebo říkadlech. Skladby z tohoto období se nesou výhradně v českém duchu. V naší inscenaci bude divák okouzlen neobvyklým umístěním smíšeného sboru na obě protilehlé strany arkád. Velkou podívanou slibuje také téměř 200 účinkujících napříč celou scénou. Rád bych na naše litomyšlské představení pozval i diváky, kteří inscenaci viděli v Brně. Festivalové představení, které je na programu 2. července na zámeckém nádvoří, bude totiž připravené speciálně pro tento večer.

Lady Macbeth Mcenského újezdu je určitě pro mnohé neznámým titulem, přitom je strhující a hudebně nádherná… Kdybyste měl přesvědčit člověka, který ji ještě neviděl a neslyšel, co byste vyzdvihl?

Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně a tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. Na druhou stranu je pro posluchače přístupná a instrumentačně barevná. Skladatel užívá velmi intenzivně vedlejších nástrojů v krajních polohách, například vysoký es klarinet v dialogu s basovou tubou. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti ve zběsilých tempech, tanečně-parodické plochy „a la Richard Strauss, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa ve stylu Gustava Mahlera nebo velké romantické opery.

Ani Hry o Marii nejsou všeobecně známé, ale platí o nich také jen to nejlepší. Proti Šostakovičovi jsou mystériem, ale přitom také místy velmi dramatickým…

Čtyři odlišné příběhy, které fungují velmi dobře jednotlivě, avšak jako celek tvoří nesmírně vzácný operní tvar. Rozsáhlé sborové plochy střídají symfonické pasáže samotného orchestru doplněný o balet. Pro mě osobně je každé uvedení tohoto operního mystéria vzácné, zažívám na dirigentském stupínku něco nepopsatelného, duchovního a povznášejícího.

 

03

 

Jiří Nekvasil a Jiří Heřman patří mezi naše přední operní režiséry, když to vezmeme na příkladu dvou výše zmíněných oper, je práce s nimi hodně odlišná?

Vždy se těším na spolupráci s oběma pány režiséry. Jejich osobitá tvůrčí práce zaujme operní soubor ke krásnému výslednému tvaru inscenace. Každý z nich má jasnou představu o studovaném titulu, kterou dovede velmi cenným způsobem vetknout všem účinkujícím.

Dostává se vlastně dirigent k přímé práci s režisérem, ovlivňuje Vaši práci? Nebo spíš z povzdálí sledujete, co se na jevišti děje, a hudební linie si přitom žije vlastním životem?

Společný dialog dirigenta a režiséra je nutný. Od samého počátku vzniku inscenace, přes dílčí konzultace nad případnými škrty až do výsledného tvaru na premiéře. Celý tvůrčí proces, kdy se inscenace rodí, je pro mě vždy nesmírně obohacující a inspirativní.

 

1

 

Ne vždy Vás vidíme jako dirigenta, působíte také jako sbormistr a vedete svůj sbor Kantiléna. Jak to chodí, když Vaši svěřenci účinkují v opeře, kterou diriguje někdo jiný? Nesvrbí Vás tak trochu ruce, jak se říká?

Mám tu výhodu, že mohu na studované dílo nahlížet z obou stran, sbormistrovské i dirigentské. Abychom mohli bezezbytku naplnit interpretační představy hostujícího dirigenta, pracujeme v Kantiléně velmi detailně. Snažíme se vycházet z odkazu skladatele a respektovat notový zápis. Je důležité mít nachystaných několik variant v záloze, aby nebyli zpěváci na první zkoušce s orchestrem zaskočeni. Na hostujících dirigentech oceňuji, když navštíví některou z našich samostatných zkoušek Kantilény a už tam nastíní svoji vizi.

S novou sezónou teď na podzim nastoupíte jako šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc, nebude Vám chybět scéna, děj, divadlo? Byla to nabídka, nebo jste sám pocítil, že je čas na změnu?

Nabídka od Moravské filharmonie přišla shodou okolností v době, kdy jsem se sám rozhodl v ostravské opeře ukončit svoje angažmá. S operními soubory pracuji kontinuálně od roku 2004 a po 15 letech jsem chtěl změnu. Už delší dobu se můj zájem ubírá do symfonické oblasti.

Už máte rozmyšlené svoje působení u olomouckých filharmoniků, jakým směrem je povedete, co byste chtěl s tímto tělesem vytvořit?

Moravská filharmonie patří k nejstarším orchestrům v České republice. Rád bych kontinuálně navázal na dlouholeté působení šéfdirigenta Petra Vronského. Každodenní kontakt s orchestrem nejen na svých šéfdirigentských zkouškách, ale také návštěvy zkoušek hostujících dirigentů, mohou orchestr posunout na vyšší hráčskou a interpretační úroveň.

Jak často se ještě budete dostávat k opeře?

Věřím, že tak často, aby mi nechyběla (směje se). Zůstávám jako kmenový dirigent souboru Janáčkovy opery v Brně. A budu vděčný za hostování na dalších českých scénách v Praze a Ostravě.

 

08

 

Výběr z tohoto rozhovoru si můžete přečíst také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.

 

Foto: archiv Smetanovy Litomyšle, Marek Olbrzymek, Radek Babicka, ND MS

 

Veronika Paroulková

Vyrostla v hudebně výtvarné rodině. Vystudovala Právnickou fakultu UK, zpěv na Konzervatoři J. Ježka a soukromě hru na klavír a klarinet. Od 17 let se věnuje moderování a působí za mikrofonem nebo před televizní kamerou bez přestávky dodnes. Pracovala jako moderátorka na Classic FM (dnes Classic Praha), moderátorka zpravodajství v Radiu City, v ČRo Region a Radiožurnálu, poté vedoucí zpravodajství a publicistiky ČRo Region. Připravovala a moderovala pořad Telefonotéka a přenosy koncertů klasické hudby pro ČRo Vltava, publicistický pořad Proti srsti TV Prima, v České televizi pořady Před půlnocí, Před polednem, Studio 6, Politické spektrum, vědecký pořad Milenium a Zprávy ČT 24. V současné době moderuje Magazín Leonardo pro Český rozhlas Plus. Kromě toho psala články o klasické hudbě pro Divadelní noviny a spolupracuje jako moderátorka i s několika festivaly klasické hudby, s ČT ART, s pořadateli koncertů nebo s vědeckými institucemi. Její zálibou je golf a fotografování, ráda cestuje, chodí v přírodě, tančí nebo lyžuje. Jako koníčka má i vaření, kvalitní vína a gastronomii. A kde to jde, potkáte ji s fenkou Westíka pojmenovanou Mimi podle Pucciniho Bohémy, se kterou tvoří nerozlučnou dvojici. Založení portálu KlasikaPlus.cz považuje za zpečetění svého hlubokého vztahu s vážnou hudbou…

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.