KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Klasika v souvislostech (42)
Clevelandský orchestr od George Szella k Franzi Welser-Möstovi english

„Skála vznikla na objednávku ke čtyřicátému výročí tělesa, Martinů a Szell se dobře znali a Clevelandský orchestr uvedl už v roce 1943 v premiéře skladatelovu Druhou symfonii.“

„V roce 1965 byli se Szellem prvním americkým orchestrem, který během jednoho jediného léta zahrál na třech nejslavnějších evropských hudebních festivalech.“

„Také další clevelandští šéfdirigenti pocházeli z Evropy.“

Amsterdam, Berlín, Kolín nad Rýnem, Drážďany, Hamburk, Linec, Lucern a před Vídní i česká metropole, to je plán evropského turné, při kterém zavítá na festival Dvořákova Praha Clevelandský orchestr. Se svým šéfdirigentem Franzem Welser-Möstem v neděli 11. září v Rudolfinu zahraje tři barvité skladby od Richarda Strausse. Těleso založené v roce 1918 a počítané mezi nejlepší nejen v USA, ale i ve světovém měřítku, má ve své historii nemalé stopy spojené s českými zeměmi.

Symfonické preludium Skála napsal Bohuslav Martinů sice na jaře roku 1957 v Římě, ale dedikantem skladby byl americký dirigent George Szell. Původem maďarský umělec působil mezi světovými válkami nejen v Berlíně, ale také na významném postu v německy hovořící komunitě v Praze – dirigoval a šéfoval totiž v letech 1919 až 1921 a pak znovu 1929 až 1937 v Novém německém divadle. I George Szell odešel před nacisty do USA. Od roku 1946 byl pak přes dvacet let hudebním ředitelem Clevelandského orchestru, který se pod jeho vedením stal jedním z nejlepších světových těles.

Symfonická báseň či fantazie Skála, napsaná v neoimpresionisticky opulentním i intimním stylu a intenzivním výrazu skladatelových pozdních děl, k nimž patří mimo jiné Fresky Pierra della Francesca nebo Řecké pašije, má námět a inspiraci ve zprávě guvernéra Williama Bradforda o vylodění evropských průkopníků na východním pobřeží v Nové Anglii kolem roku 1620. Končí hymnicky, způsobem předznamenávajícím zvukový svět orchestrálních Parabol napsaných brzy poté. Premiéra této příležitostné skladby, v originále The Rock, nebyla ovšem v Clevelandu na jaře roku 1958 náhodnou událostí přinejmenším ze tří důvodů. Vznikla na objednávku ke čtyřicátému výročí tělesa, Martinů a Szell se dobře znali a Clevelandský orchestr, tehdy ještě pod vedením Ericha Leinsdorfa, uvedl už v roce 1943 v premiéře skladatelovu Druhou symfonii.

Pohodová, sice s pochodem ve třetí větě a s temperamentním závěrem, ale celkově spíše smírná, nikoli grandiózní, patetická či tragická. Taková je v pořadí druhá mezi symfoniemi Bohuslava Martinů. Vnikala v létě roku 1943 v městečku Darien ve státe Connecticut mezi New Yorkem a Bostonem, kde byli manželé na prázdninovém pobytu. Symfonii sponzorovala československá obec, zejména krajané v Clevelandu, se záměrem získat dílo k uctění pětadvacátého výročí vzniku Československa. A skutečně – symfonie, připsaná krajanům, měla v Clevelandu ve státě Ohio na břehu Erijského jezera premiéru přesně v daný den, 28. října 1943. Martinů byl přítomen. I vzhledem k lidické tragédii z předchozího roku, kdy nacistická zvůle a krutost zmobilizovala celý demokratický svět, se stal koncert manifestací ve prospěch skladatelovy vlasti. Ostatně – ve stejný den hrála Newyorská filharmonie v premiéře jinou jeho symfonickou skladbu, Památník Lidicím. Tam dirigoval Artur Rodziński, který do té doby po deset sezón, právě do roku 1943, budoval Clevelandský orchestr.

Martinů přišel do Ameriky jako zralý skladatel, ale musel se tam pracně aklimatizovat, učit řeč a navazovat nové kontakty. Uprchl tam po obsazení Francie nacisty, protože se předtím z Paříže nevrátil do Protektorátu. Ve Spojených státech žil v letech 1941 až 1953 a pak ještě znovu v roce 1955. Renomé získával postupně, zejména díky sérii mistrovských symfonií a skladeb pro významné sólisty a soubory a po válce i díky dalším symfonickým dílům a komorním operám… Další z jeho symfonií zazněly mimochodem poprvé v podání jiných skvělých amerických těles – ve Philadelphii a opakovaně především v Bostonu.

Georga Szella s českým skladatelem nepojí jen premiéra skladby Skála. Znali se už v meziválečné Praze a Szell pak českému skladateli několikrát pomohl. Zásadně určitě tím, že mu v Americe předal partituru jeho Concerta grossa, kterou měl shodou okolností u sebe. Martinů přicestoval více méně jen s několika věcmi, bez not, a právě Concerto grosso mu získalo v nové zemi pozornost, když bylo na podzim roku 1941 uvedeno v Bostonu. Szell také účinkoval – jako pianista – při newyorském provedení Klavírního kvintetu č. 2 Bohuslava Martinů na koncertě k uctění výročí narození T. G. Masaryka v březnu 1945. Zazněl tam tehdy také Dvořákův Americký kvartetJanáčkův Zápisník zmizelého. A Szell byl také mezi těmi, kdo v roce 1959 postupně přijížděli do Švýcarska na Schönenberg navštívit na smrt nemocného Martinů…

Georg Szell jako mladý dělal nějakou dobu asistenta Richardu Straussovi ve Státní opeře v Berlíně. V USA debutoval v roce 1930. Clevelandský orchestr za jeho působení v letech 1946 až 1970 získal nejen zásadní umělecké podněty a zkušenosti a s nimi i rostoucí renomé, ale rovněž lepší akustiku ve své síni a letní působiště v Blossom. Podnikl se Szellem v roce 1957 první evropské turné a v roce 1965 pak byli prvním americkým orchestrem, který během jednoho jediného léta zahrál na třech nejslavnějších evropských hudebních festivalech: v Salcburku, Lucernu a Edinburku.

Do Evropy se v těchto dnech vrací Clevelandský orchestr poprvé od roku 2018, a to v roce, kdy je Franz Welser-Möst jeho šéfdirigentem už plných dvacet let. Poprvé s ním vystoupil už v roce 1993. Jeho několikrát prodlužovaný kontrakt sahá až do roku 2027.

Pražský program je tvořen třemi partiturami Richarda Strausse. Jde o méně hranou symfonickou báseň Macbeth, o často hranou symfonickou báseň Enšpíglova šibalstvíSuitu z opery Růžový kavalír, kterou sestavil sám šéfdirigent. Na Straussově barvité hudbě se těleso může opravdu ukázat. A s ním i Welser-Möst, dvaašedesátiletý Rakušan, který byl od roku 2008 do podzimu 2014 šéfdirigentem Vídeňské státní opery; odešel však odtamtud pro neshody s ředitelem divadla. Straussovu dílu se věnuje celý život a pokládá je za kmenovou součást svého repertoáru.

Na gramofonovém trhu figuruje řada zajímavých clevelandských nahrávek s jeho jménem: Bethovenova Devátá, Brucknerovy symfonie a mše, Wagnerovy písně, Čtvrtá symfonie Franze Schmidta, díla Ericha Wolfganga Korngolda… a na DVD několik curyšských operních produkcí. Ostatně, Clevelandský orchestr za jeho působení rozvinul pravidelné koncertní uvádění oper. Byly mezi nimi MozartovyDa Ponteho Figarova svatba, Don GiovanniCosì fan tutte, Straussovy Salome, DaphneAriadna na Naxu, Bartókův Modrovousův hrad, Debussyho Pelléas a Mélisanda nebo Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky.

Půlmilionový Cleveland, existující od roku 1796, je vnímán jako průmyslové centrum a má pověst hlavního města rokenrolu. Čechů tam žilo mezi válkami až sedmdesát tisíc a měli bohatý kulturní a spolkový život.

U založení Clevelandského orchestru byl vedle rodilých Američanů rusko-americký houslista a dirigent Nikolai Sokoloff, posléze první hudební ředitel tělesa. Také další šéfdirigenti pocházeli z Evropy. Artur Rodzinski, za jehož působení vznikla díky darům v roce 1931 koncertní síň Severance Hall, měl kořeny v Polsku, Erich Leinsdorf, působící v Clevelandu jen krátce, se narodil ve Vídni, Szell v Budapešti. Po Szellovi byl šéfem deset let Lorin Maazel, který se narodil ve Francii americkým rodičům rusko-židovského původu, a poté po dvě desetiletí Christoph von Dohnányi, Němec s maďarskými předky, rodák z Berlína.

Právě s Dohnányim hostoval Clevelandský orchestr v roce 1989 na Pražském jaru. Od té doby v českých zemích toto prvořadé americké těleso nebylo – do Prahy, na festival Dvořákova Praha, přijíždí tedy po třiatřiceti letech. Několikanásobná událost.

Věděli jste, že…

… před sto lety žila v Clevelandu silná česká menšina, která i za oceánem udržovala svou původní hudební tradici, a že tak mezi členy orchestru najdeme jména jako Pivonka nebo Konopka?

… v roce 1964 Clevelandský orchestru vystoupil v newyorské Carnegie Hall s Josefem Sukem, který tam tehdy přednesl Houslový koncert svého praděda Antonína Dvořáka?

… tento večer, pro další Sukovu kariéru klíčový, řídil legendární hudební ředitel tělesa George Szell, předválečný ředitel Nového německého divadla v Praze, dnešní Státní opery?

… nedávno s Clevelandským orchestrem opakovaně vystoupil dirigent Jakub Hrůša, který s ním mimo jiné provedl symfonii Asrael Josefa Suka?

…. v srpnu 2022 s tímto orchestrem vystoupil klavírista Lukáš Vondráček v Rachmaninovově 2. klavírním koncertu? Vyjádřil se tehdy takto: „Clevelandský orchestr byl skvělý. Hrál jsem v poslední době se symfonickými orchestry z Chicaga, Los Angeles a Bostonu, ale Clevelandský orchestr se mi zdál nejlepší.“

—————-

Foto: Roger Mastroianni, Julia Wesely, Wikipedia, Fb orchestru, Zdeněk Chrapek

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky