„Dirigent Janus Podlesek nastudoval pro zahájení programu jednu z nejhranějších kompozic soudobého lublaňského komponisty Aldo Kumara.“

„Hudeček se ve skocích z hluboké polohy nikterak neostýchal, melodické škály a držené tóny hrál s galantní jistotou.“

„Šostakovičovu symfonii hrál Komorní smyčcový orchestr Hudební akademie v Lublani nevšedně výstižně a přesvědčivě.“

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun otevřel svůj 43. ročník koncertem Komorního smyčcového orchestru Hudební akademie v Lublani, jehož uměleckým vedoucím je Janez Podlesek. Hosté ze Slovinska hráli vedle skladeb svých komponistů Aldo Kumara a Uroše Kreka také hudbu Johanna Nepomuka Hummela a Dmitrije Šostakoviče. Sólistou byl fagotista Jan Hudeček. Zahajovací koncert se konal ve Velkém sálu Kulturního domu Plzeňka v úterý 7. října. Mladý slovinský orchestr předvedl úctyhodný výkon, k němuž excelentní Hudeček „přidal své polínko“.

Letošní ročník se nese v duchu mota Václav Talich světový a v jeho programu se tedy hojně objeví kompozice světových skladatelů. K naplnění hesla jsou dále pozvány zahraniční orchestry a interpreti s ohledem na země, kde Václav Talich působil. Jsou to Slovinsko, Švédsko a Německo a momentky z návštěv těchto zemí jsou součástí výstavy v Malém sále KD Plzeňka. Na vernisáži hovořila vedle ředitelky pořádající společnosti Karoliny Froňkové, také paní Barbara Jarc z Lublaně, členka slovinské rodiny Vidy Prelesnikové, manželky Václava Talicha. Rozprávěla o jejich setkání v Lublani. A přítomný slovinský žurnalista a muzikolog Peter Kuhar pohovořil v rámci vernisáže o působení Václava Talicha ve Slovinsku. Na čelním místě sálu byl vystaven portrét Václava Talicha od akademické malířky Marie Vořechové Vejvodové z roku 1939, který výstavě propůjčil Michal Dejmal, vnuk dirigenta Václava Talicha. Výstava ukázala řadu dokumentů ze zahraničních cest Václava Talicha. Mezi nimi plakáty, notoviny a další artefakty. Konkrétně třeba rumunský řád udělený Talichovi Michalem I. roku 1929, švédský jezdecký řád udělující titul rytíře, z roku 1929, fotografie Talicha se sopranistkou Jarmilou Novotnou v Londýně z roku 1935, fotografie dirigenta s jeho žákem Charlesem Mackerrasem z roku 1946, fotografie s francouzským skladatelem Vincentem D‘Indym bez vročení, jakož i fotografii příležitostně sestaveného Talichova kvarteta v sestavě z roku 1910 v Lublani. Jeho členy byli vedle Talicha Karel Kučera, Edvard Bílek a Jan Rezek.

Festival má také vzácnou příležitost připomenout 760 let od první písemné zmínky o Královském městě Beroun světovou premiérou kompozice Dvě brány od skladatele Jaroslava Pelikána, kterou u skladatele objednala. Kromě toho připomene festival nedožité sté výročí narození sira Charlese Mackerrase, žáka a velkého přítele Václava Talicha, kdysi patrona festivalu. Dále program připomene 250 let od narození berounského děkana, kronikáře, autora básní, vlastence a hudebního mecenáše Josefa Antonína Seydla. V pravidelné péči festivalu o nejmladší posluchače je připravena edukační koncertní řada. Patří do ní už třetí ročník videosoutěže Sounds of Beroun, určené žákům základních a studentům středních škol. Festival ji opět pořádá ve spolupráci s městem Beroun. Doprovodné akce, které se v Berouně konají po celý rok, přinesou dále i přednášku švédského muzikologa Jörgena Sundequista s názvem Václav Talich a jeho Stockholm.

Letošní 43. ročník festivalu se opět koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové a na koncertě přítomné starostky města Beroun Soni Chalupové. Večerní koncert uvedla ředitelka pořádající společnosti Talichovo Berounsko z.ú. paní Karolina Froňková a předseda správní rady Jiří Paul. Přivítáni byli vzácní hosté – senátor Miroslav Kroc, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová, Jeho excelence, pan Aleš Balut, vedoucí úřadu Velvyslanectví Slovinské republiky, zástupci partnerského Hudebního festivalu Goslar-Harz z Německa a dále potomci rodiny Václava Talicha, vnučka Monika Nathová a vnuk Michal Dejmal. Slova díků ředitelky Karoliny Froňkové patřila všem sponzorům a podporovatelům, Městu Beroun, Ministerstvu kultury, Středočeskému kraji Státnímu fondu kultury, generálnímu sponzorovi dodavateli elektřiny Innogy, hlavnímu partnerovi Nadace Tipsport a dalším partnerům. Letošní ročník se koná také ve znamení spolupráce s Velvyslanectvím Švédska a Slovinska, Asociací hudebních festivalů české republiky a Základní uměleckou školou Václava Talicha Beroun.

Posledně jmenovaný subjekt přímo vplývá do zprávy o koncertujícím Komorním smyčcovém orchestru Hudební akademie v Lublani, jehož uměleckým vedoucím je Janez Podlesek. Veřejná generální zkouška orchestru byla totiž zpřístupněna žákům a studentům berounských škol. A mládí ponouklo paní ředitelku společnosti Talichovo Berounsko z.ú., paní Karolinu Froňkovou, aby se před zahájením koncertu obrátila k orchestru s dotazem – informací o věku členek orchestru, který nejspíše koresponduje s mládím Václava Talicha v době jeho příchodu do Lublaně. Když jsem řekl „členek orchestru“ – popsal jsem snad téměř přesně jeho složení. Kromě tří mladíků, kontrabasisty a dvou houslistů, je lublaňský komorní orchestr dámským tělesem.

Dirigent Janus Podlesek nastudoval pro zahájení programu jednu z nejhranějších kompozic soudobého lublaňského komponisty Aldo Kumara s názvem Istrijská suita pro smyčcový orchestr. Hudba souznějící harmonie v unisonu procházela sledem pěti tempově odstíněných částí. Od zatěžkaného postupu přes oživení, kantabilní část, k posmutnělé náladě v mírném pohybu až k finální tanečně pohyblivé části. Podlesek udržoval obdivuhodnou smykovou kázeň jednotlivých sekcí orchestru, která neustávala; spíše v uvážlivé délce částí tvořila žádoucí napětí. V druhé, svižné větě znělo poutavé pizzicato ve středních hlasech, do kterého se vmísily melodické pohyby v basu a následně v sopránech. Atraktivní živá část byla pěkným vyvedením z náladové tíživosti úvodu. Následující zpěvná část, opět ve společném pohybu nástrojových skupin, které se prolínaly, neomylně připomínala žalnou melodií neutrálně zádumčivý, středoevropský melos. Opětně kontrastní oddíl prošel na své krátké ploše cyklickou tempovou proměnou s řídkou instrumentací v krajních částech a finále korunovalo Istrijskou suitu vitálním pohybem radostného ducha. Celou skladbou jako by prosvítala vokální podstata díla. A je tomu tak, po nějakém pátrání jsem nalezl, že Aldo Kumar stvořil také sborovou úpravu skladby se stejným názvem. Jednotlivé písně vokální Istrijské suity mají názvy Kdo mi bude sekat trávu, Miluji své malé děti, Cara mamma Marideme, Víla a Pojď, pojď.

Druhou částí vstoupil program do klasicismu rakouského mocnářství. Byl to Koncert pro fagot a orchestr F dur od Johanna Nepomuka Hummela. Je zřejmé, že klasicismu má lublaňský Komorní smyčcový orchestr dobře prostudovaný, což potvrdilo více než milé provedení. V úvodní větě vedl Priselek svůj orchestr v elegantní introdukci a v doprovodu fagotového sóla nechal dámy ustoupit do portálu, odkud vstupovaly decentně do průběhu věty. Útěšná romance pomalé věty měla klid a stylovou pohodu. Jan Hudeček, interpretující sólový part, se ve skocích z hluboké polohy nikterak neostýchal, melodické škály a držené tóny hrál s nonšalantní jistotou. V kadenci druhé věty nabídl fagotové parády v promenádní pohodě. Finální rondo bylo přehlídkou vydařených nástrojových fines, úhledných melodických pasáží, legata a bystře ubíhajících škál.

Po klasickém Hummelově štyku hrál orchestr druhou skladbu slovinského autora. Byla to Sonáta pro smyčce Uroše Kreka. Rodák z Lublaně tvořil převážně ve dvacátém století, byl rozhlasovým pracovníkem a činitelem v organizaci slovinských skladatelů. Zemřel roku 2008. Jeho neoklasicky znějící Sonatina ve třech částech prozrazovala zálibu autora v orchestrálních barvách, téměř impresionistického zabarvení. Komorní orchestr z Lublaně se zde evidentně našel v dynamických a tempových proměnách hudby svého skladatele. Jediný tempový tah prvních dvou částí ukončila tempová proměna v úvodu finále, které se cyklicky srovnalo s náladou úvodního allegra. Program koncertu byl uspořádán podle potřeb vstupů České televize, která v přímém přenosu vysílala ukázku koncertu v Televizních novinách a v programu ČT art.

Po přestávce koncertu byla hrána jediná skladba – Komorní symfonie op. 110b Dmitrije Šostakoviče v úpravě Rudolfa Baršaje. Ten na přání nakladatelství Peters převedl originální hudbu Smyčcového kvartetu č. 8 do symfonické verze. Pětivětá skladba bez přerušení, která je autobiografickou črtou skladatele, cituje nejen vlastní autorovy skladby, ale také Wagnera či Čajkovského. Skladatel měl psát hudbu k filmu, ale stvořil místo toho za tři dny skladbu, na jejíž partituru chtěl napsat „Na památku skladatele tohoto kvartetu“. Tato Šostakovičova Symfonie patří k jeho nejhranějším skladbám a Komorní smyčcový orchestr Hudební akademie v Lublani, který vedl Janez Podlesek, ji hrál s nevšedním darem výstižně a přesvědčivě. Šostakovičovy geniální reminiscence obdařili hosté s Lublaně výsostným emočním prožitkem, který nadchl festivalové publikum. Orchestr pak ještě přidal Rumunské tance Bély Bartóka.

Zahajovací koncert měl pokračovaní v recepci pořádané velvyslanectvím Slovinska a rozhodně byl šťastným počátkem festivalového programu 43. ročníku festivalu Talichův Beroun.

Foto: Tereza Větrovec / Talichův Beroun

Facebook X E-mail WhatsApp