PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Prof. Klánský vyzdvihnul mimo jiné také schopnost Jiřího Hlaváče si při vší bohaté a pestré činnosti hudební, rozhlasové a jiné najít chvilku i pro sebe.“

„Úprava Jiřího Hlaváče působila velice autenticky, věřím tomu, že leckterý posluchač neznalý Mozartovy literatury by si snadno mohl myslet, že toto obsazení je původní.“

„Slovy ‚připadám si jako André Rieu‘ Jiří Hlaváč spontánně uvedl poslední skladbu Twilight Time od Josepha Wernicha ve vlastní úpravě.“

Přesně v den narozenin váženého pedagoga, klarinetisty, saxofonisty prof. Jiřího Hlaváče se konal gratulační koncert v Sále Bohuslava Martinů na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Koncert to byl svižný, pestrý a Jiří Hlaváč se představil téměř ve všech svých rolích – kromě výše uvedeného také jako moderátor, skladatel, aranžér a jazzman. Od samého začátku akce byla ve vzduchu cítit přátelská, ale současně slavnostní atmosféra.

„Ve zvuku nosnou táhlost a plnost, propojenou však s jistou nazálností kombinovali s velmi procítěnou hrou, přičemž každého posluchače tak naplnili kýženou melancholickou a poněkud smutnou emocí.“

„Krásně a živě si všichni vyhráli s „westernovými“ rytmicko-melodickými nápady skladatelovými, které však vždy pohotově překlopili do zpěvných vzájemných rozhovorů v duchu českém.“

„Těžké a intenzivní představení hlavního motivu a jeho proměny, zejména v pasážích nad velmi obtížnou pedálovou sazbou, dávaly vyniknout procítěné hře varhaníka.“

V pondělí 3. dubna se uskutečnil v Sále Martinů na pražské HAMU Vzpomínkový koncert k nedožitým 85. narozeninám violisty Lubomíra Malého. O pestrý a nevšední program se postaralo Wihanovo kvarteto, Karel Untermüller (viola), Karel Vrtiška (klavír) a Pavel Svoboda (varhany). Repertoár důvtipně a vyváženě naplnil večer melancholickými, smutnými, ale i milými a veselými emocemi, které se na tuto vzpomínku velmi hodily.

„A také bylo velmi důležité, že jsme jako studenti mohli být u toho, když Václav Talich natáčel Dvořákovo Stabat Mater.“

„V témže roce se také konala celostátní soutěž umělecké rozhlasové tvorby u příležitosti 50. výročí vzniku Československa, kam jsem tuto operu přihlásil, načež jsme získali hlavní cenu.“

„V prvé řadě musím zmínit Rafaela Kubelíka, Charlese Muncha, Wolfganga Sawalische, Václava Talicha, Karla Ančerla, Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka, ale také nemohu opomenout své pedagogy Roberta Brocka, Aloise Klímu a Václava Smetáčka. Všichni jmenovaní uměli výtečným způsobem nasát obsah hudební partitury a pak jej pomocí rukou, gest a mimiky přenést na daný ansámbl.“

Hudební skladatel Jiří Smutný se ke kompozici dostal prostřednictvím dirigování. První polovinu své profesní dráhy působil jako korepetitor v Národním divadle, druhou pak zasvětil pedagogickému poslání. V šedesátých letech se velmi úspěšně etabloval jako autor oper, z nichž mnohé získaly uznání doma i v zahraničí. I když byl ze zdravotních důvodů přinucen svoji aktivní skladatelskou činnost ukončit, stále se zajímá o aktuální hudební dění, především v rámci koncertů Umělecké besedy a Atelieru 90. Na apríla loňského roku oslavil devadesáté narozeniny.

„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“

„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“

„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“

Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.

„Nejhorší je, když dirigent lpí na své představě navzdory tomu, ač vidí, že nefunguje.“

„Myslím, že zpívání je pro člověka niternější než hra na nástroj. Když člověk zpívá na pódiu, více se otevírá.“

„V osobě sbormistra se asi vždy snoubily role dirigenta, produkčního i personalisty.“

Dirigenta Jakuba Piklu mám to štěstí znát od počátků studia na HAMU. Vždy jsem přitom obdivovala, jak pečlivě a s rozvahou k hudbě přistupoval. A jelikož byl jeho hluboký zájem o obor vždy naprosto zřejmý, nepřekvapilo mě, že se již brzy po studiích stal sbormistrem prestižního Kühnova smíšeného sboru. Zároveň byla jeho nová pozice dobrou příležitostí k rozhovoru, v němž prozrazuje více o tom, jak se se sborem sžívá nebo jak vnímá svoji roli sbormistra, ale i o studiu dirigování a pohledech na různé podoby interpretačního umění.

„Snad by náš koncert udělal radost i jemu.“

„Jeho tvorba je zaujímavá jak v rannom, tak v neskoršom období. Proste bol dobrý.“

„Zkrátka mě to baví, je to osvěžující skladba!“

Přišel čas přepsat historii, protože začal rok Viktora Kalabise. Jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 2. poloviny 20. století by 27. února oslavil sté narozeniny. Kalabis Quintet je jedním z prestižních českých souborů, který jeho hudbu rozeznívá také v přítomnosti. U příležitosti koncertu, na kterém zazní mimo jiné legendární Nonet č. 2, jsme proto členky význačného souboru přizvali k rozhovoru…

„Poté dochází k dramatizaci, o kterou se postaraly zejména výrazné údery tympánů, přecházející až do vznešeně znějícího motivu, který je klimaxem skladby i večera jako takového.”

„Předzvěstí zvratu je dramatický přechod virblu, po němž chromaticky stoupající motiv se zároveň zvyšujícím se tempem eskaluje do úplně nového motivu, který vykreslují smyčce, a je zároveň vrcholem druhé věty.“

„Čtvrtá věta začíná dramaticky s výraznou dynamikou, jež je střídána jemnou, melodickou pasáží s komplexnější hrou smyčců a dechů.“

Páteční podvečer 17. února v Redutě Moravské filharmonie Olomouc patřil podruhé v letošní sezóně studentům hudebních fakult. JAMU a tentokrát i HAMU. Těm filharmonie věnovala celou koncertní řadu, čímž dává mladým a talentovaným hudebníkům šanci osvojit si práci s orchestrem a místním posluchačům zase možnost navštívit cenově přívětivý koncert s méně všedním repertoárem. Koncert s názvem JAMU2 nabídl Symfonii-koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 125 Sergeje Prokofjeva a Symfonii č. 5 F dur op. 76 Antonína Dvořáka.

„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“

„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“

„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“

Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem… a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara. 

„Lejava aj v náročnejších faktúrach viedol orchester jasným gestom, kľúčový bol jeho prínos aj pre vystihnutie charakteru skladieb.“

„Čo sa týka piatkovej premiéry, treba určite mimoriadne vyzdvihnúť výkon sólistu Jana Hudečka, ktorý mal na celkovom vyznení skutočne veľký podiel.“

„Napriek umiernenejšiemu priebehu bolo v časti zreteľné určité pnutie, ktoré stále udržovalo pozornosť poslucháčov.“

Pravidelné orchestrálne koncerty Katedry skladby HAMU sú vždy veľmi zaujímavým exkurzom: zakaždým sa tu stretnú veľmi rôzne prístupy ku kompozícii a poslucháč si tak môže aspoň čiastočne predstaviť, ako rozmanito poslucháči katedry k hudbe pristupujú. 20. mája sme počuli diela štyroch študentov skladby, Michaela Andrewa Burta, Haštala Hapku, Darje Kukal Moiseevy a Jana Dobiáša: a jedným veľkým kladom večera bolo okrem iného aj to, že si ich kompozície vypočulo nezvykle početné publikum.