PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kateřině Kněžíkové se daří přesně a působivě vyjádřit usmířenou, zklidněnou náladu textů.“

„Jakub Hrůša se skvěle jemně hrajícím orchestrem ve skladatelově pozdní ´labutí písni´ sólistku podporuje, doplňuje a doprovází mimořádně pozorně.“

„Komorní písně objemem hlasu nezastírají, že jde o operní pěvkyni, ale zároveň jasně prokazují, že tato pěvkyně patří k těm, které jsou schopny je adekvátně uchopit.“

Kateřina Kněžíková přidává do svého portfolia hudbu Richarda Strausse. Na festivalu Dvořákova Praha v roce 2021 uvedla a živě natočila jeho Čtyři poslední písně. Na jaře roku 2024 se ve studiu věnovala písním komorním. Součtem vzniklo CD nazvané v duchu autorova pozdního romantismu Tag und Nacht, Den a noc. Svorníkem obou nahrávek je Jakub Hrůša. V případě orchestrálního titulu za dirigentským pultem Bamberských symfoniků, v případě třinácti drobnějších písní bezprecedentně u klavíru.

„Po devatenácti letech končí inscenace opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka v Národním divadle.“

„Svou postavu nepodává jednoznačně jako fúrii, která ovládá vesnický mikrosvět a před níž mají všichni respekt a především se jí bojí. Nikoli. Z projevu Karity Mattily vyzařuje širší rozměr.“

„Představení pod cizelérskou a zároveň emotivní taktovkou hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry se vydařilo skvěle.“

Posledními dvěma představeními končí po devatenácti letech na jevišti pražského Národního divadla inscenace opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa, pod níž byli podepsáni režisér Jiří Nekvasil a autor scény a kostýmů Daniel Dvořák. A pro oba večery (11. září a derniéra 16. září) pozvala dramaturgie významného hosta, finskou sopranistku Karitu Mattilu.

„Celkem šedesát mladých umělců se loučilo s týdnem plným silných zážitků a nových uměleckých inspirací.“

„Chlapec publikum strhl k frenetickému potlesku; kdyby se udělovala cena publika, jistě by ji získal.“

„Prostředí Sněmovního sálu je naprosto unikátní.“

Letošní ročník Academy Kroměříž je historií. Trvala od 15. do 23. srpna a tvořila ji jak hudební akademie, tak festival, na kterém se představovali nejlepší účastníci. To vše pod vedením a za účasti špičkových lektorů, včetně uměleckého ředitele Tomáše Netopila. Byl to týden usilovné práce se studenty, kteří přijeli za novými impulsy ke svému dalšímu uměleckému rozvoji; a také týden inspirace nádherným prostředím Arcibiskupského zámku a zahrad i městem Kroměříž.

„Spolu s akademií organizujeme i festival, na kterém dostávají příležitost vystoupit nejlepší účastníci kurzů.“

„Všichni lektoři jsou vynikající interpreti i zkušení pedagogové a mají již za ta léta nejenom krásný vztah ke Kroměříži, ale hlavně intenzivní vztah k mladým umělcům.“

„Je to týden nesmírně intenzivní, podněty, které by student získával v průběhu týdnů a měsíců, tady má šanci získat v krátkém čase a rovnou v mezinárodní společnosti.“

Dirigent Tomáš Netopil miluje rodnou Kroměříž, kde prožil dětství i hudební mládí. Nyní do tamního krásného prostředí zve mladé umělce z celého světa a při kurzech a festivalu Academy Kroměříž jim nabízí umělecké vedení i koncertní příležitosti. Obohacuje tak kulturní život města a dává o něm vědět daleko za hranice.

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Tentokrát jsem u všech písní nenašel onen závan intimity a křehkosti, který by jim vtiskl nenapodobitelně poetickou atmosféru.“

„O tom, že není doprovod jako doprovod dokonale přesvědčila Barbara Maria Willi.“

„Rolečkův znamenitý přednes básní Françoise Villona, Jaroslava Vrchlického a Jiřího Ortena byl nečekaně krásným osvěžením matiné.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval v neděli 23. června tradičním matiné, které bylo věnováno písním. O jejich interpretaci se postaraly dámy Kateřina Kněžíková a Barbara Maria Willi. Vítkovický zámek v Ostravě se ale rozezněl nejen písněmi, nýbrž také poezií, již přednesl ostravský herec Vít Roleček.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

Pivní hudební program na Smetanovu Litomyšl patřil a nebyl přes svou rozvernost a lidovost ničím zavrženíhodným.“

„Úsměv na tváři budila hudebně-obrazová suita sestavená z pivních scén z českých filmů.“

„Kučera ani téma, ani sebe nebere smrtelně vážně. Je to ostatně jediná šikovná cesta, jak s Pivním oratoriem uspět.“

Umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský připravil ke skladatelovu dvoustému jubileu pro festival jedinečný program. Otevřeně v něm Čechům připomněl, že je pivo provází dennodenně. V dávné minulosti i v současnosti, doma i v hospodě, v kině i v opeře. Publikum se ve festivalové hale v neděli večer s dirigentem a skladatelem Janem Kučerou a s Pražskými symfoniky, sborem a sólisty potěšilo Smetanovou, Orffovou a Máchovou hudbou, nostalgicky se usmívalo při scénách ze starších českých filmů, spontánně se bavilo při Kučerově Pivním oratoriu a ochotně se dokonce v závěru aktivně účastnilo zpěvu.

„Už druhá hodina bývá úplně jiná a na konci mívám dojem, že přede mnou stojí zcela noví lidé. To člověka přece motivovat musí!“

„Pedagog na ‚zušce‘ je ten nejdůležitější. Tam se všechno rozhodne.“

„Nikoho nezrazuji, jen důrazně upozorňuji. Na mnohé si člověk přijde postupně, určitými věcmi si musí projít sám.“

„Investuji svůj čas pouze tam, kde mám pocit, že to má smysl. A tento projekt rozhodně smysluplný je.“ I to říká o unikátním projektu MenART Kateřina Kněžíková, která je již pevnou součástí jeho mentorského týmu. Sopranistka popisuje tento stipendijní program s nadšením jako inspirativní projekt, který ji oslovuje dlouhodobými vizemi. Svou roli v MenARTu přitom nevnímá jako „záchranářskou“ – snaží se ale poskytovat nové, snad i odvážnější pohledy…

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Vnímám se jako služebnice díla. To zní strašně kýčovitě, ale my jenom pracujeme na díle, které tady někdo zanechal.“

„Pokud vám lidé léta tvrdí, že máte něco zpívat, a vy nakonec zjistíte, že se cítíte dobře v něčem jiném, na koho se tedy máte spoléhat?“

„Všichni se mě ptají, jaká ta moje Libuše bude… už mi to trochu překáží. Já vždy odpovídám: bude taková, jaká je napsaná.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je na české scéně nepřehlédnutelná, mnoho prostoru dostává i v letošním Roce české hudby. Vidět ji přitom můžeme i v projektech, které ona sama označuje za zpestření a posun v rámci jejího repertoáru – takovou příležitostí bude především koncertní provedení Libuše na Pražském jaru, kde bude v roli debutovat. Jako pěvkyně, která hudbu českých autorů vyhledává a cítí se v ní podle svých slov skvěle, má však k české hudbě či k jejím oslavám co říct i v daleko širších souvislostech než jen skrze své konkrétní projekty. Ostatně, díky svým zkušenostem a přehledu mluví podnětně i o mnoha dalších tématech, která s její profesí souvisejí – a to s cennou otevřeností, kterou vyzařovala od prvních minut našeho setkání.

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Není mnoho operních opusů, které jsou tak úzce spjaty nejen s konkrétními literárními a výtvarnými podněty, místem konání děje, ale i s atmosférou doby svého vzniku, jako právě Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka.“

„Nejedná se o divadelní představení, ale o koncertní nastudování.“

„Vybráni byli pěvci, kteří mají s Janáčkem bohaté zkušenosti.“

Letos na podzim uplyne celých sto let od premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, tohoto originálního hudebně dramatického díla, inspirovaného humornými texty Rudolfa Těsnohlídka a kresbami Stanislava Lolka; na jaře roku 1920 byly publikovány brněnskými Lidovými novinami. Koncertního nastudování s Českou filharmonií se ujal dirigent Jakub Hrůša.