PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Poslední dokončenou operu Bedřicha Smetany Čertova stěna uvedl soubor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně v pátek 6. a v sobotu 7. února na jevišti Janáčkova divadla v nové inscenaci po dlouhém půlstoletí – v režii Jiřího Heřmana, na scéně Dragana Stojčevského, v kostýmech Zuzany Štefunkové Rusínové a v choreografii Marka Svobodníka. U dirigentského pultu stál Robert Kružík, který je podepsán i pod hudebním nastudováním, hrál orchestr Janáčkovy opery. Sbor připravil sbormistr Martin Buchta. Výsledek je skvělý.

Český barytonista Daniel Kfelíř, absolvent HAMU, Vídeňské hudební univerzity a operního studia v Schönbrunnu, si už ve svém mladém věku vydobyl renomé a pracuje na většině klíčových scén u nás; pravidelně vystupuje na festivalech, jako jsou Janáček Brno či Smetanova Litomyšl a role jako Oněgin, Germont či Silvio mu zajistily pozornost kritiků i diváků. 12. února k nim přidá roli Faraona v ostravské inscenaci Rossiniho opery Mojžíš a Faraon. Jak se daří mladému pěvci a jaké má plány do budoucna? Nejen o tom je dnešní rozhovor.

Málokterý český umělec se ve světě prosadil s takovou samozřejmostí jako basbarytonista Adam Plachetka. Za dvě dekády ušel cestu z Pražské konzervatoře až na ta nejzářivější světová pódia. Plachetka však není jen interpretem velkých rolí, ale především ambasadorem české kultury, který s propojuje světové hudební metropole s domácí scénou. Nyní před ním leží nová velká výzva, kterou je Wotan v novém nastudování Wagnerova Zlata Rýna v Národním divadle. Nejen o ní je následující rozhovor.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl s dirigentem Tomášem Hanusem Symfonii č. 2 Gustava Mahlera zvanou „Vzkříšení“. Je to slavná a efektní kompozice skladatelova mládí a pro rozhlasový orchestr odvážné dramaturgické vykročení. Dirigent vedl provedení spolehlivě a v jasném tempovém plánu, o vrchol se postaral Český filharmonický sbor Brno i obě sólistky.

„Nikdy jsem neotevřel učebnici francouzštiny – učil jsem se přímo rolí a spoluprací s kolegy.“

„Obdivuju cizince, kteří zpívají Zápisník zmizelého, protože text je v nářečí, které je obtížné se naučit a deklamovat i pro naše zpěváky.“

„Povinností každého umělce je plánovat si volno.“

„Byl to záchvěv šílenství,“ popisuje Petr Nekoranec svůj listopadový záskok za Benjamina Bernheima ve Faustově prokletí v Théâtre des Champs-Élysées. Jak k tomu došlo a jaké další plány má náš přední tenorista u nás i ve Francii? A jaké plány má na Vánoce? To si přečtěte v rozhovoru, který Petr Nekoranec poskytnul krátce před svými vánočními koncerty v Svatoštěpánském dómu ve Vídni a na Novoměstské radnici v Praze. 

„Adam Plachetka do postavy vložil zdravú mieru komiky. Aj herecky, pomocou živej mimiky, ale aj vokálne.“

„V Stephansdome sa hlas Petra Nekoranca niesol veľmi prirodzene, ako by mu akustika išla v ústrety.“

„Hra Dalibora Karvaya znela bez prehnaného virtuózneho výrazu, no zároveň kultivovane a technicky prepracovaná.“

Pod taktovkou Petra Popelky sa vo viedenskom Stephansdome rozoznela hudba českých Vianoc. Spolu s Viedenskými symfonikmi a vynikajúcimi českými sólistami 11. decembra priniesli to najsviatočnejšie od Jana Dismasa Zelenky až po Karla Svobodu. Aj tradičné skladby, ktoré nepochybne mnohí poznajú, mali pridanú hodnotu hudobnej vážnosti a umeleckej hĺbky. Na záver sa Petr Popelka obrátil k publiku, ktoré si vďačne zaspievalo s ním.

„V Pärtově hudbě se spojuje středověká spiritualita s moderní citlivostí – jako by se mezi tóny odrážel tep lidského srdce i odvěká touha po míru.“

„Vstup sboru byl opatrný, pokorný, téměř jako by se zpěváci omlouvali, že si dovolují narušit křehkou intimitu hudby.“

„Kompaktní, pestrý a energický výkon sboru místy připomínal zvukový ohňostroj.“

Zahajovací koncert 91. sezóny Pražského filharmonického sboru se konal 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina. Za řízení Lukáše Vasilka zazněla hudba tří výrazných autorů 20. století – meditativní Summa a Salve Regina Arva Pärta, energické Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina a rytmicky avantgardní Svatba Igora Stravinského. Koncert zkombinoval sborový zpěv se zvukem orchestru, čtyř klavírů a bicího ansámblu. Dramaturgie přinesla okamžiky ticha, soustředění a meditace, ale i živelného uvolnění.

„Skladba Josefa Bohuslava Foerstera zazněla stejně jako před 80. léty, kdy Moravská filharmonie vznikla.“ 

„Interpretace písní se ujaly sopranistka Kateřina Kněžíková a mezzosopranistka Markéta Cukrová.“

„Zazněla naopak skladba zcela nová, kterou si filharmonie objednala u soudobé slovenské skladatelky Jany Kmiťové.“

Moravská filharmonie Olomouc vstoupila do 80. sezóny s pokorou i s novou nadějí. Pod taktovkou šéfdirigenta Zsolta Hamara zazněly skladby Josefa Bohuslava Foerstera, Wolfganga Amadea Mozarta, Gustava Mahlera a Antonína Dvořáka. Všichni měli vazbu na Olomouc a ve své době zde působili. Písně Gustava Mahlera přednesly Kateřina Kněžíková a Markéta Cukrová a koncert byl přímo přenášen Českým rozhlasem Vltava.

„Jan Martiník svým krásným basovým fondem maloval vokální paletou mnoha barev, zejména jemnějších a světlejších odstínů.“

„Pohříchu neexistuje jen jeden způsob, jak správně interpretovat písně!“

„Roman Hoza skvěle vystihl lyrickou prostotu Dvořákových písní a opět potvrdil svou pověst interpreta-chameleona…“

Poslední festivalový týden Dvořákovy Prahy završí závěrečný koncert letošní Dvořák Collection. 21. září od osmi hodin večer v Anežském klášteře vystoupili pěvci Kateřina Kněžíková, barytonista Roman Hoza a basista Jan Martiník s klavíristy Davidem Marečkem a Miroslavem Sekerou. Společně přednesli básně z Hálkovy sbírky Večerní písně zhudebněné Bedřichem Smetanou, Zdeňkem Fibichem a Antonínem Dvořákem a písňový cyklus Severní noci Jaroslava Křičky.

„Kateřina Kněžíková opět přesvědčila. Legato na omak hladké, rozličnost výrazových metod, témbr lahodný, vibrato tehdy, když chci, ne proto, že jinak to nejde.“

„Místy se chtělo křičet nadšením nad tou vší rafinovanou muzikalitou, péčí o pointu frází a detaily, které vědomě slouží celku.“

„Kdo nedorazil, nechť lituje.“

Dialog Vltavy se Seinou – tak bylo 14. září označeno komorní matiné v Anežském klášteře pod hlavičkou festivalu Dvořákova Praha. Náročný týden s uměním zde završila renomovaná česká sopranistka Kateřina Kněžíková, která na pódiu stanula společně s hráči Bennewitzova kvarteta, klavíristou Martinem Kasíkem a kontrabasistou Petrem Riesem. Pestrobarevnost hudebních myšlenek komponistů ze země galského kohouta se v ihned památném podání přítomných umělců ukázala jako balzám na duši Pražanů toho dne k mrzutosti sváděných škaredými mračny.

„Kateřinu Kněžíkovou mi charakterizuje ze všech nejlépe slovo profesionalita.“

„Z dirigenta Roberta Jindry vyzařuje jistota.“

„Projevy SOČRu nesly znaky rutiny, hluboce podceněný byl kontakt s publikem.“

Dvořákova Praha v pondělí 8. září načala programovou řadu nejstarostlivěji pečující o odkaz titulního skladatele. Její kurátorka, sopranistka Kateřina Kněžíková byla u toho, a to i interpretačně. Spolu s ní se v Rudolfinu představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou a byť koncertní večer ke svému závěru gradoval, hlubokou stopu v paměti festivalu nezanechá.

„Pod taktovkou hostujícího dirigenta Valentina Uryupina hráli hudebníci soustředěně a precizně.“

„Kateřinu Kněžíkovou předchází pověst vynikající pěvkyně.“

„Koncert A dur přednesl sám dirigent v roli sólisty. Pro orchestr to byla jistě zatěžkávající zkouška.“

Svatováclavský hudební festival letos podvaadvacáté otevírá brány kostelů pro krásné hudební zážitky. Od 2. září, kdy se v Ostravě rozezněl kostel Panny Marie Královny Válečným rekviem Benjamina Brittena, už bylo realizováno několik koncertů. Z nich vyniká ten, který se odehrál v pátek 5. září v kostele sv. Václava v Opavě. Pod názvem Mozart Gala excelovali sopranistka Kateřina Kněžíková a klarinetista Valentin Uryupin, který současně dirigoval Janáčkovu filharmonii Ostrava.