„Tři obrovské vodojemy vznikly v Brně na Žlutém kopci v létech 1874, 1894 a 1917. Dva jsou cihlové a třetí betonový a všechny mají atmosféru obrovských chrámů.“

„Osm mužů v bílých pláštích přicházelo se světly za zpěvu žalmu od vstupního pavilonu už za tmy.“

„Před očima návštěvníků se rozevřel sugestivní prostor, rozlohou odpovídající několika obrovským chrámům za sebou, s mohutnými pilíři. Prostor byl osvětlován jen malými světýlky v podlaze.“

Brněnský prostor vodojemů hostil na Velký pátek 18. dubna třetí díl scénických Tenebrae. Dva programy Temných hodinek provedl v tajuplném prostoru Vladimír Maňas spolu s Ensemble Versus, tentokrát jen v mužském podání. V režii Kateřiny Křivánkové, s projekcí Anny Laborové, ve scénografii a kostýmech Terezy Jančové vznikl sugestivní program, který připomínal utrpení Krista na Golgotě.

Tři obrovské vodojemy vznikly v Brně na Žlutém kopci v létech 1874, 1894 a 1917. Dva jsou cihlové a třetí betonový a všechny mají atmosféru obrovských chrámů. Nebo také mohou představivost návštěvníka vrátit do dob předhistorických a evokovat nedávno objevené archeologické areály v tureckém Göbekli-Tepe či katakomby, které skrývaly první pronásledované křesťany. Záleží, co je komu blízké, ale o Velkém pátku to byla bezvýhradně křesťanská záležitost. Po dvou pořadech Tenebrae I 16. dubna ve Vodojemu č. 2 a Tenebrae II 17. dubna ve Vodojemu č. 1 (reflexe ZDE), připravil Vladimír Maňas spolu se svým Ensemble Versus na Velký pátek pořad s názvem Lux, dle liturgie olomoucké diecéze. Osm mužů v bílých pláštích přicházelo se světly za zpěvu žalmu od vstupního pavilonu už za tmy, neboť poslední pořad se konal až ve čtvrt na deset večer. Sporé osvětlení světýlek vedlo posluchače po schodech dolů do obrovské prostory Vodojemu č. 3. Před očima návštěvníků se rozevřel sugestivní prostor, rozlohou odpovídající několika obrovským chrámům za sebou, s mohutnými pilíři. Prostor byl osvětlován jen malými světýlky v podlaze, a posluchači se mohli volně přeskupovat podle nálady. Je překvapivé, že ze všech úhlů bylo krásně slyšet i ta nejjemnější piana, jen srozumitelnost textů byla poněkud diskutabilní. Nejprve stáli čtyři a čtyři muži proti sobě, pak se sešli uprostřed, kde vytvářeli různá seskupení, která vyvrcholila postavením malé pyramidy z hranolů, na jejímž vrcholu stál na závěr malý kmen dřeva, ozdobený květinou.  Zněly Antifony č. 12–17: „Kde bratří pospolu chválí Boha…“, pěvci zpívali příjemnými rovnými hlasy, dobře vyváženými. Dlouhou akustiku umně využili. Následoval Hymnus Crux fidelis (Kříž víry), a po něm Improperia – Lide můj, co jsem ti učinil? Nářek nad nevděkem lidí a vzývání Boha, Ecce lignum crucis (Ejhle dřevo kříže)… Dum fabricator mundi je část nejvíc spectakulární, líčení nebeské opony, která se roztrhla, aby pak nastalo velké zemětřesení, bylo dokonce provázeno velkým gongem, který se hrozivě nesl podzemím. Nářek nad skonem Ježíše opět připomenul zatmění slunce, které provázelo nebeské úkazy – Recessit pastor noster, aby následně přešla nálada do rezignace – Ecce quomodo moritur iustus (Ejhle, jak umírá spravedlivý). Závěrečné Sepulto Domino – Když byl pán pohřben, zapečetili hrob zaznělo v krásně sladěném harmonickém souzvuku, poklidném, barevném a plném. 

Po skončení zpěvů v klidném pianu, pomalu a postupně muži po jednom potichu opouštěli prostor, aby zanechali posluchače v němém úžasu. Nikdo se ani nepohnul, žádný potlesk, žádný rychlý úprk k východu. Lidé stáli v tichém rozjímání a ještě hodnou chvíli se nořili do nastalého ticha a nechali se objímat ohromujícím prostorem. Až po chvíli, když atmosféra postupně dozněla, se pomaličku a po jednom, posouvali k východu a bylo vidět, že tento nádherný prostor opouštějí jen neradi. Zcela se naplnila slova režisérky: „Páteční tenebrae s motivem ‚lux/světlo‘ uzavřelo triptych temných hodinek a scénicky se dotklo temnot lidské duše, strachu a utrpení, aby z nich nakonec vyvstala cesta k vykoupení. Ticho a temnota se postupně prolínají se světlem, které přinese naději a proměnu…“ Brněnské Vodojemy jsou největšími chrámy a zázraky architektury, a jejich návštěva každého musí ohromit, i když se zrovna nebudou konat žádné umělecké performance. Ale ony se jistě konat budou, neboť by bylo škoda tak krásný prostor nevyužít.

Foto: Marek Olbrzymek