„Pianista se držel ve svém projevu jakoby zpátky, nesnažil se vyniknout“.

„Josef Suk se v instrumentaci rozepsal pro ‚velký orchestr‘.“

„Chuheiovo porozumění velmi expresivní hudební řeči Josefa Suka bylo příkladné“.

Vynikajícím provedením monumentální pětivěté symfonie Asrael Josefa Suka doplněné dílem plných barev Manuela de Fally zahájila Plzeňská filharmonie další ze svých koncertních řad, abonentní cyklus Platina. Orchestr v Měšťanské besedě 17. října řídil jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

Bylo příjemné, že po slavnostním zahájení sezóny minulý týden plném nutných proslovů nyní dostala slovo od začátku koncertu hudba. V první polovině byla uvedena lesklá kompozice pro klavír a orchestr Manuela de Fally Noci ve španělských zahradách. Dílo z roku 1914 dle podrobných programových poznámek Lenky Bočanové opěvuje autorovu rodnou zemi. Každá část představuje určitý obraz – části Na Generalife dominuje monumentální palác uprostřed zahrady. Šéfdirigent Chuhei Iwasaki zde zejména skvěle vystavěl vrchol v závěru. Orchestr hrál v autorem bohatě předepsané instrumentaci s harfou, celestou, anglickým rohem, tubou a pikolou od prvních taktů znamenitě. K provedení sólového partu byl přizván „rodilý mluvčí“, portugalský pianista Raúl da Costa. Svůj part přednesl zpaměti, což svědčilo nejen o vynikajícím nastudování, ale i osobním přístupu interpreta k dílu. Orchestr výborně vystihl charakter druhé části, Vzdáleného tance. Typický triolový rytmus uvedený nejprve ve výborné souhře obou fléten a pak v klarinetech náramně korespondoval s následujícím klavírním partem. Pianistovi se dařily i četné repetované tóny, často evokující spíše kytarovou sazbu, možná i díky přítomnému klavíru Steinway v sále. I závěrečná část V zahradách Sierry Cordóby posluchače nadchla. Uprostřed zazářilo sólo trubky, španělský kolorit se chvílemi podobal Albénizově hudební řeči, hudba držela skvěle v celku i přes vynikajícím způsobem vypracované detaily. Pianista se držel ve svém projevu jakoby zpátky, nesnažil se vyniknout a svým bezproblémově zvládnutým partem přispěl k celkovému přesvědčivému vyznění díla. Plzeňským posluchačům se odvděčil jednou z Canzon Dansas, jejímž autorem je Federico Mompou, rovněž Španěl.

Vrcholem koncertu bylo provedení asi hodinu trvající pětivěté Symfonie č. 2 c moll, op. 27 „Asrael“, kterou Josef Suk dokončil v Praze 4. října roku 1906, dva roky po smrti svého učitele Antonína Dvořáka a rok po smrti Otilky, Dvořákovy dcery a své ženy. Dle programových poznámek Lenky Bočanové je symfonie i tak členěna: První tři věty jsou vzpomínkou na Antonína Dvořáka, další dvě na Otilku. Josef Suk se v instrumentaci rozepsal pro „velký orchestr“, na pódiu zůstala hráčka pikoly, harfistka, připojil se basový klarinet, kontrafagot, dirigent využil i ad libitum přidaný pátý a šestý part lesního rohu. Rovněž přibyl třetí part trubky a trombónu a part tuby.

Díky streamovacím platformám si můžeme připomenout několik skvělých interpretací tohoto závažného smutečního díla. Jmenujme třeba sira Charlese Mackerrase s Českou filharmonií z roku 2011, Jiřího Bělohlávka s Českou filharmonií z roku 2014, Bělohlávkova žáka a v současnosti jednoho z nejvíce vytížených dirigentů vůbec Jakuba Hrůšu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu z roku 2020, který mimochodem dirigováním této symfonie v roce 2004 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Praze absolvoval svá studia na HAMU.

Bylo skvělé sledovat, s jakou pokorou se tohoto díla ujal další z mladé generace dirigentů, nynější šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki. Jeho porozumění velmi expresivní hudební řeči Josefa Suka bylo příkladné, ve svém nastudování dbal na dokonalou interpretaci všech nástrah díla, třeba velmi dlouhých držených tónů ve druhé části. Dlužno říci, že měl velkou oporu ve vynikajících hráčích orchestru, kteří se profesionálně zhostili svých exponovaných sól. V první řadě jmenujme primária orchestru Olgu Alicju Osmolińskou a první hráče fléten, klarinetů a hobojů Jakuba Klögnera, Jana Oblištila a Petru Hajžmanovou. Svého partu anglického rohu se také mistrně zhostila, a tak na sebe upozornila Yelyzaveta Sukhyna. Intonace jednotlivých skupin orchestru byla bezproblémová i v náročných celotónových postupech Suka nebo v přednesu často použitého intervalu zvětšené kvarty. Dirigent dbal také na srozumitelné vyznění polyfonní práce ve třetí části nebo na průzračné vyznění chorálu v závěru páté části. Jako celek vyzněla symfonie velmi kompaktně. Dirigent odcházel z pódia viditelně unaven, ale před tím vyzdvihl jednotlivé hráče a nástrojové skupiny a samozřejmě poděkoval za spolupráci celému orchestru.

Plzeňská filharmonie s úspěchem vkročila do další ze svých koncertních řad. V dalších osmi „platinových“ koncertech se dva z nich stanou zároveň reprezentativními – jeden v dubnu ukončí festival Smetanovské dny, jehož pořadatelem je také Plzeňská filharmonie a poslední uzavře celou koncertní sezónu orchestru.

Foto: Plzeňská filharmonie / Jan Kantor

Facebook X E-mail WhatsApp