„Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou.“

„Barbare Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně, s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu.“

„Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu.“

Po slavnostním zahájení v Rudolfinu pokračoval hudební festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté koncertem v sále Pražské konzervatoře dne 19. listopadu. Druhý koncert festivalu a první z cyklu uváděného pod titulem Můj vzor, s upřesněním setkání studentů s inspirujícími osobnostmi, přivítal toho večera gruzínskou klavíristku Barbaru Tataradze. Vedle ní měl v Haydnově dvojkoncertu pro housle a klavír sólo Václav Hudeček. Program naplnila dále díla Mozarta, Sibelia, Holsta a Janáčka. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře řídil Jan Talich, dirigent souboru od roku 2023.

Koncert zahájilo Divertimento pro smyčcové kvarteto, K 138 Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1772. Amadé tuto skladbu zkomponoval v rodném Salcburku ve věku patnácti let pro smyčcové kvarteto, divertimento je samozřejmě instrumentováno i pro smyčcový orchestr. Volba titulu znamenala pro dramaturgii koncertu potvrzení správného pedagogického cítění. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou. Vláčnost smyčců, nosná zejména v pomalé větě, byla účelně zužitkována a potěšila už v náležitých pasážích první věty. Charakteristické akcenty v nástupech vybraných frází byly výmluvné. Koncertní mistr mladého ansámblu Milan Kostelenec, vítěz letošní luhačovické Akademie Václava Hudečka, připravil náležitě zodpovědně zvláště skupinu prvních houslí k jejich zdárné charakteristické dominanci v první a druhé větě Divertimenta. Ve skupině prvních houslí měl k pomoci i Richarda Kollerta, nositele stříbra z loňské Akademie Václava Hudečka. Kostelenec a zvláště dirigent Talich, měli při všech reálných potížích při studiu programu, podobných jako při budování hradů z písku, dostatek důvěry v dobrý konec. Proměnlivost počtu hráčů na zkouškách orchestru konzervatoře je totiž ze studijních důvodů obvyklá.

Mozartovu ranou skladbu vystřídal v programu Koncert pro klavír, housle a smyčce F dur, Hob XVIII:6 Josepha Haydna. Klavírní part hrála Barbare Tataradze z Gruzie (předkoncertní rozhovor čtěte ZDE), která byla hostem Svátků hudby v Praze. Hudeček nehrál tento koncert poprvé, a dokonce je ke zhlédnutí záznam z Přerova z roku 2017, kde s Hudečkem hraje první sólový part cembalo, jak to Haydn původně napsal. Verze s klavírem zněla na podiu sálu Pražské konzervatoře výrazně moderněji. Zatímco v záznamu z Přerova hlas houslí cembalo upozadil, byl to tentokrát vyrovnaný duel klavíru s houslemi. Místy, při průzračném doprovodu smyčců, působil koncert spíše jako sonáta pro klavír a housle, byť Hudeček byl více na očích. Ostatně v době vzniku díla se dueta i dvojkoncerty psaly jako skladby pro klavír s doprovodem houslí. Barbara Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně a s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu. A s přehledem obstála jako inspirativní osobnost pro své kolegy v konzervatorním orchestru, který tvořili žáci druhého a třetího ročníku proslulého domácího hudebního ústavu. Což potvrdila v následujícím přídavku, který jí v roce 2021 posunul z prvního do druhého kola Mezinárodní klavírní soutěže Junior and Young Artists Gina Bachauer v Salt Lake City. Spolehlivě virtuózní provedení La campanelly, etudy č. 3 gis moll z Velkých etud podle Paganiniho Franze Liszta mělo působivý ohlas.

Po přestávce koncertu hrál Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha Romanci pro smyčcový orchestr, op. 42 Jeana Sibelia. A hned od úvodního nasazení s prvním charakteristickým poklesem melodie dokázali navodit nevzrušivě nostalgickou náladu nordické romantiky. Pestřejší hudební průběh měla následující Svatopavelská hudba pro smyčce, op. 29: č. 2 Gustava Holsta. Čtyři věty skladby byl hrány se zřetelným kontrastem v duchu daných temp. Minstrelská melodie a rytmus první věty Jig naznačovaly další dění suity, které vykrystalizovalo ve finále do anglické melodie Dargason ze 17. století. Krátká druhá věta Ostinato se poutavě vyvíjela z tichého zvuku do nedramatického vrcholu s návratem do piana a zakončení v působivém poklesu rychlé melodie v dolních smyčcích. Ozdobeno pizzicaty kontrabasů bylo Ostinato půvabné. Lyrický úvod třetí věty Intermezza předznamenalo pizzicato ve smyčcích, nad nímž se vyklenula jímavě nesená, byť emotivně nevzrušivá melodie v houslích. Sólo pro koncertního mistra Milana Kostelence. Melodii pak převzala sólová viola. Talich pak převedl orchestr k pěkně ústrojnému zvrásnění v tempu a dynamice, které Holst po krátkém návratu do lyrické části v partituře zopakoval a následně zdramatizoval demonstrativní melodií v celém orchestru. I zde se orchestr s působivými vrtochy hezky vyrovnal a Talich dovedl větu do smírného závěru až k nicotné dynamice uzavřené pizzicatem kontrabasů. Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu. Podle oxfordské encyklopedie znamená slovo trpaslík nebo víla. Melodie je to chytlavá a Holst ji do této suity přenesl a upravil ze čtvrté, stejnojmenné věty své Druhé svity pro dechový orchestr. Ta vznikla a dva roky dříve než Svatopavelská suita. A k Dargasonu přidal autor i motiv staroanglické melodie Zelené rukávy.

Podobně jako Holst ve své domovině věnoval se náš Leoš Janáček lidové hudbě. Své záznamy uspořádal do cyklu Moravská lidová poezie v písních. Výběr z cyklu pro zpěv s doprovodem klavíru – Pohřeb, Pérečko, Kolín a Muzikanti – upravil skladatel a violista Jiří Kabát pro smyčcový orchestr. A tento soubor uzavřel program druhého koncert 33. ročníku hudebního festivalu Svátky hudby v Praze v sále Pražské konzervatoře. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha pak přidal ještě jednou melodii moravské písně Kolíne, Kolíne. 

Foto: Radovan Šubín