„V Kalištích se naplnil dramaturgický záměr pořadatelů akcentovat v rámci letošního ročníku Mahlerovu písňovou tvorbu.“

„V intimní písni Liebst du um Schönheit se Bandžakův barytonový rejstřík mohl zeširoka rozeznít a velmi vnímavým pomocníkem mu v tom byl zkušený klavírista Anton Aslamas.“

„Dlouho neutichající aplaus po interpretačně, ale i posluchačsky náročném recitálu byl tím nejupřímnějším oceněním pro mladé umělce.“

V rodném domě v Kalištích u Humpolce vyvrcholila 7. července hlavní část jedenadvacátého ročníku festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. Tradičně se zde konal koncert u příležitosti 162. výročí skladatelova narození. Mahlerovskému písňovému recitálu v podání barytonisty Filipa Bandžaka za zkušené spolupráce klavíristy Antona Aslamase naslouchal i vzácný host, jeho excelence James K. Nasambi, velvyslanec Ghanské republiky.

V Kalištích se tak naplnil dramaturgický záměr pořadatelů akcentovat v rámci letošního ročníku Mahlerovu písňovou tvorbu, a to v podání mladé české pěvecké generace. Festival 18. května totiž v Jihlavě impozantně zahájil barytonista Jiří Rajniš výběrem písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh (informovali jsme ZDE), v rámci jihlavského recitálu laureátů karlovarské soutěže Antonína Dvořáka vystoupila sympaticky suverénní mezzosopranistka Dominika Škrabalová s výběrem z Rückert Lieder společně s barytonistou Filipem Bandžakem s cyklem Písní potulného tovaryše (ZDE).

Mahlerovy písně zazněly v podobě sólového recitálu Filipa Bandžaka do třetice i v rodných Kalištích. Barytonista zařadil nad rámec avizovaného programu i písně z cyklu označovaného jako Rückert Lieder na texty německého básníka Friedricha Rückerta, což možná úvodem lehce zmátlo neinformované posluchače. Pro pravidelné festivalové návštěvníky to ale nakonec bylo zajímavým srovnáním, protože v Jihlavě v květnu písně zazněly v obsazení pro mezzosoprán. Podstatnější než programové doplnění byla ale hudba, přátelská atmosféra a noblesní soustředění barytonisty.

Písně Gustava Mahlera zaznívají na českých koncertních pódiích čím dál častěji, i přesto, že jsou interpretačně náročnou výpravou do dynamického dialogu německého textu a hudby a vyžadují na vysoké úrovni zvládnutou hlasovou techniku. Tu Filip Bandžak bezesporu za svoji intenzivní kariéru získal, nicméně zpočátku byla na jeho přednesu ve snaze docílit co nejjemnějších dynamických nuancí a šeptaných pasáží znatelná hlasová nervozita, především ve vyšších polohách prvních dvou písní cyklu. Interpretačně zavazující (tudíž i hlasově svazující) mohla být snaha přenést na poučené mahlerovské posluchače pocit pokory a úcty v den skladatelova výročí, a navíc v jeho „rodném“ kraji. Už od třetí písně Ich bin der Welt abhanden gekommen se však Filip Bandžak stejně jako Mahler „ztratil světu“ a hlasová jistota byla zpět. Další písně se nesly ve znamení intonační čistoty, čitelné artikulace a jemných dynamických proměn hlasu. V intimní písni Liebst du um Schönheit se Bandžakův barytonový rejstřík mohl zeširoka rozeznít a velmi vnímavým pomocníkem mu v tom byl zkušený klavírista Anton Aslamas, který ponechával zpěvákovi velkorysý prostor na neuspěchaně hluboké nádechy. Závěrečná píseň Um Mitternacht byla pro Filipa Bandžaka jako stvořená – jeho zněle kultivovaný hlas postupně gradoval a pěvec dokázal vytěžit maximum ze své sympaticky noblesní výrazovosti.

Ve druhé polovině koncertu zazněl avizovaný Mahlerův pětidílný cyklus Písní o mrtvých dětech taktéž na texty Friedricha Rückerta z jeho stejnojmenné sbírky ze třicátých let 19. století, kterou básník napsal pod dojmem ztráty obou svých dětí. Interpretovat textový i hudební obsah tohoto díla je náročné nejen technicky, ale i emočně. Barytonista Filip Bandžak je však profesionálním umělcem s darem hluboké vnitřní senzitivity a klidu – bez afektu, přehnaných gest a mimiky dokáže souznít s citlivým obsahem a srozumitelně sledovat deklamační návaznost bez výslovnostních defektů.

Už v první písni Nun will die Sonnʼ so hell aufgehʼn (Slunce vzchází v zlatém dešti) zkušeně ovládal svůj pevně posazený, nadějeplný hlas bez nadbytečných vibratových efektů. Za poklidného doprovodu klavíristy Antona Aslamase dokázal Filip Bandžak po celou dobu intenzivně přenášet svoje upřímně citlivé rozpoložení a prožitky z nastudování tak náročného písňového cyklu plného hořkého smutku. Teskné momenty však nebyly patetické – nádherně smířlivě díky barvitým proměnám Bandžakova hlasu vyzněla píseň Oft denkʼ ich, sie sind nur ausgegangen (Často si myslím, že si jen vyšly ven). Do drásavé závěrečné písně In diesem Wetter, in diesem Braus (V takový nečas) se barytonista vrhl s dramatickou vervou podpořenou vířivě rozehraným klavírním partem v podání skvělého Antona Aslamase. Dlouho neutichající aplaus po interpretačně, ale i posluchačsky náročném recitálu byl tím nejupřímnějším oceněním pro mladé umělce. Publikum si vyžádalo několik přídavků a dočkalo se mimo jiné výběru z Dvořákových Cigánských melodií (Struna naladěna a Když mne stará matka) či sólového klavírního přídavku Antona Aslamase ve španělském rytmu.

Slavnostní narozeninové odpoledne v Kalištích však není koncem letošního festivalu. Tradiční podzimní epilog se uskuteční 18. října v gotické síni jihlavské radnice, kdy vystoupí houslový mistr Václav Hudeček společně se souborem Barocco sempre giovane – na programu bude Vivaldiho Čtvero ročních dob. Krátce na to, 21. října, zavítají do Jihlavy tradiční hosté z dolnorakouského partnerského festivalu Allegro Vivo pod vedením Vahida Khadem-Missagha.

Foto: Jan Černo