„Málokteré jeho dílo je v hudebním výrazu prodchnuto takovou mírou optimismu.“

„Martinů je důstojný dědic tradice, která vytvořila Smetanu a Dvořáka. Jeho hudba je česká v melodickém charakteru, mezinárodní a novoklasická v technice.“

„Čtvrtou symfonii nahrál Rafael Kubelík pro Československý rozhlas 10. června 1948. Českou filharmonii před emigrací na Západ dirigoval naposledy o měsíc později, 5. července.“

S koncem druhé světové války je spojeno několik významných kompozic. Prokofjevova Pátá symfonie, Šostakovičova Devátá, Hobojový koncert a Metamorfózy Richarda Strausse nebo Tři malé liturgie Boží přítomnosti Oliviera Messiaena. A patří sem také Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů, komponovaná v New Yorku v dubnu 1945 a dokončená pak v polovině června, tedy před osmdesáti lety, za letního pobytu na poloostrově Cape Cod ve státě Massachusetts.

Finále Čtvrté symfonie Bohuslava Martinů nese v partituře nápis South Orleans, 14th June, 1945. Označuje datum před osmi desetiletími, kdy na místě letního pobytu na Cape Cod jižně od Bostonu dokončil skladbu započatou v dubnu v New Yorku – skladbu, do které se v jarních týdnech nemohlo nepromítnout optimistické uvolnění spojené s končící válkou a tedy s očekáváním vytouženého míru a příznivé budoucnosti. Však se také o symfonii, ukotvené v tónině B dur, vedle šesté jeho nejhranější, hovořívá jako o radostné. Asi málokteré jeho dílo je v hudebním výrazu prodchnuto takovou mírou optimismu.

Symfonie vznikala v New Yorku ve skladatelově bytě na 58. ulici – první věta v dubnu 1945, druhá a třetí v květnu. Poslední větu dokončil pak v červnu u moře, kde ten rok trávili manželé Martinů pohodové týdny až do začátku října. Jeli tam na doporučení Nadii Boulangerové. Domek měli pronajatý od Nory Smith, která skladateli nabídla, aby doučoval jednu z jejích dcer, a ochotně mu také zprostředkovala přístup ke klavíru, který při komponování používal. Hotové dílo věnoval přátelům Helen a Williamu Zieglerovým z Norotonu, kteří je sponzorovali. 

Symfonii předznamenává výrazný třítónový vstupní motiv a rozmáchlé téma, s nimiž skladatel pracuje spontánně přirozenými postupy a dosahuje mladistvé temperamentní lapidárnosti. Taneční věta má půdorys dravého scherza s kontrastně lyrickou střední částí. Až extrémním kontrastem je však třetí věta, pomalu se pohybující Largo, složitě vrstvené, hluboce zamyšlené, reflexivní. Závěrečné Allegro pak skladbu korunuje skutečným elánem, roztančeně i majestátně. 

Symfonie začal Martinů komponovat až v Americe, kam po dramatickém útěku z Francie a po dlouhém čekání v Lisabonu připlul s manželkou přes Atlantik poslední březnový den roku 1941. První, psaná pro Boston a Sergeje Kusevického, vznikla v roce 1942, Druhá, nejidyličtější a nejkratší, měla premiéru ve svátek 28. října 1943 v Clevelandu. Pak ještě každý následující rok, vedle dalších skladeb, přibyly postupně tři další symfonie.

Podzim roku 1945 je spojen nejprve s opožděnou premiérou Třetí symfonie, díla z předchozího roku. Poprvé zazněla 12. října na koncertě Boston Symphony Orchestra řízeného Sergejem Kusevickým. 

Ve Filadelfii se pak uskutečnila 30. listopadu v sále Academy of Music premiéra jeho Čtvrté symfonie. Filadelfský orchestr řídil Eugen Ormandy. Olin Downes uvedl v New York Times: „Nemůžeme naslouchat této hudbě, vyzařující v posledních stránkách energii a sílu ducha, aniž bychom pomyslili na vzkříšení Československa a na svět lepších perspektiv.“ V New York Herald Tribune šel Virgil Thomson ještě dál: „Martinů je důstojný dědic tradice, která vytvořila Smetanu a Dvořáka. Jeho hudba je česká v melodickém charakteru, mezinárodní a novoklasická v technice.“ A tak Martinů mohl napsat do Evropy: „Ohromný úspěch, hráli ji třikrát, počtvrté ji budou hrát v New Yorku.“ 

V Americe začal komponovat celkově novou hudbu – epickou, plastickou, citově zbarvenou, přehlednou. V New Yorku, respektive na nejrůznějších místech letních pobytů na východním pobřeží, složil řadu svých nejlepších a nejzásadnějších děl. Symfonie pokrývají válečná léta i léta bezprostředně po ní. Z odstupu se jimi zařadil mezi nejvýznamnější symfoniky dvacátého století. V jeho symfonismu je přítomno zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí…

Světoběžníkem nebyl Bohuslav Martinů dobrovolně, ale úplně nedobrovolně se jím nestal. Do Paříže odešel v roce 1923 z vlastního rozhodnutí. Za hudbou, za podněty, s touhou po rozšíření obzorů, která se mu bohatě naplnila. Ale cesta do amerického válečného exilu byla vynucena okolnostmi. Prchal z Evropy před nacisty, protože se z Francie nevrátil do určeného data do Protektorátu. Že potom vkládal s koncem války naděje do přesídlení z Ameriky, na kterou si nemohl zvyknout, zpět do Evropy, snad i domů do Československa, bylo pochopitelné. Že se návrat domů uskutečnit tak snadno nemohl a nakonec opravdu neuskutečnil, je ovšem už jiná kapitola… Martinů se stal obětí rozdělení světa, na dlouhé roky nesmiřitelně rozpolceného na Východ a Západ.

Ve skladatelově vlasti zazněla Čtvrtá symfonie poprvé 18. října 1946 v podání České filharmonie pod vedením Rafaela Kubelíka. O půl roku později, na květnovém festivalu Pražské jaro 1947, zahráli filharmonici s Kubelíkem od Martinů poprvé Pátou symfonii, jedinou z jeho šesti, která neměla premiéru v Americe, ale v Československu. Čtvrtou symfonii pak Kubelík nahrál pro Československý rozhlas 10. června 1948. Českou filharmonii před emigrací na Západ dirigoval naposledy o měsíc později, 5. července… 

Poslední větu Čtvrté symfonie dokončil Martinů 14. června 1945 v blízkosti South Orleans na Cape Cod v malém domě u moře. Hned druhý den tam začal pracovat na další kompozici – na Flétnové sonátě, kterou zamýšlel pro George Laurenta, v letech 1918 až 1952 flétnistu Bostonského symfonického orchestru. 

……………

Věděli jste, že…

…Boston Symphony Orchestra premiéroval 1. prosince 1944 Koncert pro orchestr, nové dílo Bély Bartóka, který také pobýval za války v New Yorku, kam uprchl ze zfašizovaného Maďarska, a že skladbu u něj objednal dirigent Sergej Kusevickij, který ji po premiéře zopakoval v Bostonu ještě 29. a 30. prosince a pak ji uvedl 10. a 13. ledna 1945 v Carnegie Hall při newyorském hostování tělesa?

…premiérové uvedení Symfonie č. 5 Sergeje Prokofjeva pod autorovou taktovkou, uspořádané na Moskevské konzervatoři 13. února 1945, bylo na začátku zpožděno kvůli zaznívající vojenské salvě, která byla vzápětí zdůvodněna informací o překonání hranice na řece Visle Rudou armádou, postupující na Berlín?

…se současně od 13. do 15. února 1945 uskutečnilo spojenecké bombardování Drážďan, které mimo jiné zničilo i Saskou státní operu – Semperoper?

…Tři malé liturgie Boží přítomnosti Oliviera Messiaena, které měly premiéru 21. dubna 1945 v Paříži, rozpoutaly protichůdné reakce – blouznivé nadšení i urážky a ironii, ale že se intenzita emocí kolem díla připisovala nejen skladatelovu novátorství a jeho příklonu ke katolickému mysticismu, ale i konci okupace Francie Německem?

…premiéra Symfonie č. 9 Dmitrije Šostakoviče, uvedené 3. listopadu 1945 v Leningradu tamní filharmonií a Jevgenijem Mravinským, vzbudila nelibost oficiálních kruhů, protože měla být podle skladatelova avíza rozsáhlou skladbou pro orchestr, sólisty a sbor, oslavou sovětského vítězství nad nacistickým Německem? Že však výsledek byl zcela jiný – že symfonie překvapila krátkou stopáží a humorem místo heroismu a že se proto komunistický tisk řečnicky tázal, zda je pro velkého sovětského umělce ta správná doba na dovolenou, na odpočinek od současných problémů? 

…z roku 1945 jsou také Stravinského Symfonie ve třech větách a Ebony Concerto nebo Brittenova opera Peter Grimes?

…z předchozího roku 1944 je mimo jiné Osmá klavírní sonáta Sergeje Prokofjeva, Šostakovičovo Klavírní trio č. 2, Symfonie č. 1 zvaná Jeremiáš od Leonarda Bernsteina, uvedená tehdy Pittsburským symfonickým orchestrem, oratorium Dítě naší doby Michaela Tippetta a Symfonické metamorfózy na témata od Carla Marii von Webera z pera Paula Hindemitha, zahrané poprvé 20. ledna 1944 Newyorskou filharmonií s Arturem Rodzinskim?

…v USA našli za války vedle Martinů útočiště také Béla Bartók, jehož život se tam však předčasně uzavřel už na podzim roku 1945, dále Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Paul Hindemith, Sergej Rachmaninov, Erich Wolfgang Korngold, Darius Milhaud, Kurt Weill, Ernst Křenek či Alexander Zemlinsky? Že tam všichni potřebovali uspět a někteří z nich měli už z Evropy silnější pověst, že se však nakonec i Bohuslavu Martinů podařilo získat dobrou pozici?

Facebook X E-mail WhatsApp