„Šéfdirigentem skotského orchestru je mladý, poněkud excentrický dirigent a klavírista Maxim Emelyanychev.“

„Sám sedl jako sólista ke klavíru, od kterého orchestr řídil, a po odehrání svého partu vždy odbíhal před orchestr, aby se zase vrátil k nástroji.“

„Další skladbou byla prskavka s názvem An Orkney Wedding, with Sunrise pro orchestr s dudáckým sólem.“

Festival Moravský podzim se rychle blíží a připomínkou a pozváním bylo netradiční vystoupení. 23. září se představil v brněnském Besedním domě Skotský komorní orchestr pod vedením dirigenta Maxima Emelyanycheva, který účinkoval i jako sólový klavírista. Magnetem koncertu byla sólová prezentace skotského dudáka Roberta Jordana v tradičním kroji. Zcela vyprodaný koncert byl přímo přenášen Českým rozhlasem. Večeru předcházel o den dříve Skotský večer na nádvoří Besedního domu, na kterém se návštěvníci mohli seznámit jak se skotskou hudbou a lidovými tanci, tak třeba s tradičními nápoji.

V úterý 23. září večer se na pódiu Besedního domu představil Scottish Chamber Orchestra z Edinburku, se kterým přijel do Brna dokonce i primátor jejich města. Před koncertem poděkoval přítomným za zájem o skotskou kulturu a pochvaloval si, jaké je u nás oproti Skotsku teplo. Skotský orchestr byl označen jako komorní, ale díky zmnoženému obsazení smyčců a doplnění o dechové i bicí nástroje, a především o sólový klavír, měli hudebníci co dělat, aby se vešli na pódium. Neubralo jim to ale nic na elánu a odhodlání předvést se v Brně v co nejlepším světle.

Šéfdirigentem skotského orchestru je mladý ruský, poněkud excentrický dirigent a klavírista Maxim Emelyanychev (*1988). Po studiích v Moskvě působí po celé Evropě a získal mnohá ocenění. Zaujal především svým energickým projevem a snahou o vycizelovaný zvuk orchestru. A to i tehdy, kdy sám sedl jako sólista ke klavíru, od kterého orchestr řídil, a po odehrání svého partu vždy odbíhal před orchestr, aby se zase vrátil k nástroji.

Koncert pro klavír č. 20 d moll Wolfganga Amadea Mozarta začíná 1. Allegro pomalým, ponurým tématem, hned další téma vpadá energicky ve forte. Klavír z prvního měkkého tématu postupně nabíral „na obrátkách“, vedl dialog s orchestrem, kdy se ozývala sóla jednotlivých nástrojů s přesnými nástupy. Orchestr přesně reagoval na dynamické efekty a kontrasty a klavír se lehce pohyboval v kadenci, až větu ukončili v klidu. 2. Romance přinesla sladké téma v klavíru a orchestr procítěně pokračoval a bylo vidět, že si s dirigentem plně rozumí. 3. Allegro assai zahájil energický vstup klavíru, podobné běhy a přesný dialog s orchestrem přesvědčily o jeho kvalitách a závěr ve fortissimu přesvědčil zase obecenstvo, aby nešetřilo potleskem. Sólista se nenechal pobízet a jako přídavek přednesl skladbu, kterou málokdo mohl identifikovat. Romanci pro violu a orchestr Maxe Brucha si totiž upravil klavírista sám a přednesl ji s něžností a niterně.

Další skladbou byla prskavka, skladba sira Petera Maxwella Daviese, anglického skladatele, dirigenta a klavíristy, s názvem An Orkney Wedding, with Sunrise pro orchestr s dudáckým sólem. Nejprve se orchestr předvedl ve fortissimu se svistem větru na Orknejích, po odsazení zněly postupně nástroje v sólech a pak v lidovém tanci. Postupně nástroje přes sebe zněly v disonancích v houpavém rytmu, jelo spřežení a trubka a trombon spolu s kastanětami vyústily v divoký lidový tanec. Ve ztichlé chvíli přinesl dramaturg Vítězslav Mikeš dvě sklenky vína pro dirigenta a prvního houslistu, který přednesl pomalé nostalgické sólo, které se rozvíjelo v postupném napětí, s pizzicaty ve smyčcích a s glissy v žestích, do expresivní hádky dvou stran a pak k usnutí. Poté vešel důstojně prostředními dveřmi do sálu dudák Robert Jordan ve skvostném, efektním kroji a svoji hrou dával najevo, kdo je tu skutečným pánem. Ostrý, ječivý, ale plný zvuk naplnil prostor a sólista kráčel důstojně až na pódium, za přiznávek orchestru. Přidaly se tympány a celý orchestr v síle podpořil důstojnost dudáckého výstupu. Neopakovatelný zážitek!

Po přestávce orchestr se představil provedením Symfonie č. 7 A dur, op.92 Ludwiga van Beethovena. 1. Poco sostenuto – vivace zahájili v nadšeném forte, následovalo jasné štěbetání dřev a poté hutná plocha ve fortissimu. 2. Allegretto zaujalo širokou plochou a výraznými kontrasty, 3. Presto – Assai meno presto (trio) bylo slavnostní i něžné, s efektními změnami nálad. 4. Allegro con brio dostalo svižnější tempo, flétnové sólo vystřídala expresivní část ukončená pevnými a znělými fanfárami, aby po krátkém zpomalení opět narostl zvuk orchestru v crescendu do finále.  

Ohlas publika si opět vyžádal přídavek a orchestr se rád ještě předvedl v efektní skladbě skotského saxofonisty a skladatele Jaye Capperaulda s názvem Whisky Mouth. Publikum ještě dlouho děkovalo za neobvyklý zážitek, než se pomalu rozešlo domů. S přesvědčením, že letošní Moravský podzim bude jistě unikátní záležitost.

Foto: Jan Prokopius / Moravský podzim

Facebook X E-mail WhatsApp