„Hudba sefardů představuje jedinečný kulturní odkaz.“

„Interpretace souboru podchytila sílu, ale i bolest a vzpouru.“

„Interpretům se podařilo navázat spojení s posluchači, kteří mohli ocenit nejen hudební zběhlost, ale i kulturní a historický význam sefardských písní.“

Jeden z dalších koncertů řady Hudební výlety Svatováclavského hudebního festivalu, který se konal v prostorách Muzea Tatra v Kopřivnici, přinesl posluchačům výjimečný zážitek. Uskupení Plaisirs de Musique tvoří Eliška Tesařová (zpěv, perkuse), Marian Friedl (kontrabas, zpěv), Jan Čižmár (loutna, kytara, theorba), Marta Kratochvílová (flauto traverso) a Kamil Slezák (perkuse). Každý interpret má umělecky široký záběr, ale v podvečer 9. listopadu se společně sešli v programu zaměřeném na hudbu sefardských židů. Jak už podtitul koncertu Misterios del Amor napovídá, uvedené skladby pojilo téma lásky. 

Soubor Plaisirs de Musique předvedl neobyčejně kvalitní výkon. Zkušení instrumentalisté a zejména zpěvačka interpretovali skladby s velkou citlivostí a autenticky, Eliška Tesařová připojila k písním pár slov a vtáhla tak posluchače ještě hlouběji do děje. Hudba sefardů představuje jedinečný kulturní odkaz, každá píseň nesla svou vlastní atmosféru a příběh – od milostných balad přes náboženské zpěvy až po ukolébavky.

První píseň Me estas mirando byla vystavěna na tklivých melodiích, vokální výkon byl nesmírně jemný, působivě zdobený, a přesto plný intenzity, která jako by odrážela konflikt mezi touhou a ztrátou. Balada Adio querida byla jedním z nejsilnějších čísel večera, nabitá emocemi, které soubor dokázal dokonale přenést. Zpěv plynule procházel skrz něžné akordy loutny a zněl místy tak naléhavě, teskně a silně, jako by dokázal pohltit nejen posluchače, ale i okolní prostory a čas. Jinou atmosféru přinesla skladba La galána i la mar. Byla to píseň o vztahu k přírodě, k moři a o rozhodnutí. Aranžmá bylo ideálně vyváženo mezi rytmickými pohyby a klidnějšími, lyrickými pasážemi. Zajímavostí bylo využití perkusí, které přinesly jakoby „mořský nádech“. Celkově instrumentalisté vytvořili vzdušný a dynamický prostor pro zpěv a plynule přecházeli mezi výrazovými polohami. A la nana a la buba je kompozice, která dokáže pohltit jak svou melodií, tak textem či celkovou atmosférou. Ukolébavka nese tóny melancholie, intimity a uklidnění. Zpěv byl zde podán klidně, jak je u ukolébavek obvyklé, zároveň však vyzařoval jakýsi stesk, možná po domově, ale i naději, která je vyjádřena v působivém opakování melodických frází. Společná komunikace zpěvu s nástroji vykouzlila zasněné hudební i emocionální splynutí.

Příjemným odlehčením byla čistě instrumentální skladba Alta es luna. V této bychom mohli najít mnoho symboliky. Měsíc v sefardské kultuře často symbolizuje něco neuchopitelného, vzdáleného, ale zároveň přítomného. Rytmický pohyb skladby tak mohl připomínat cestu do různých koutů vlastního vnitřního světa. Zcela jinou náladu přinesla No hay más Flandes, která je plná živého náboje nejen hudebního, ale především historického a kulturního už jen z názvu, který bychom mohli přeložit jako: „Už nejsou žádné Flandry“. Interpretace souboru podchytila sílu, ale i bolest, vzpouru či vytrvalost. Především hlas Elišky Tesařové se proměnil k výbušné a ostré výpovědi plné dramatické intenzity a odhodlání. Flétna přispěla k emocionální naléhavosti a lyrickému pnutí.

V dalším kusu La cancó del lladre se představila Marta Kratochvílová na flétnu za doprovodu Jana Čižmáře. Katalánská lidová píseň by měla vyprávět o zloději a je ukázkou toho, jak jednoduchá instrumentace dokáže zapůsobil silně. V melodii flétny jsme mohli slyšet smířlivost až pokání, působila jasně a vzdušně, a ne těžkopádně. Byly znát jemné nuance i hluboký příběh v pozadí. La rosa enfloreze je nádherná lyrická píseň a příkladem typického sefardského spojení přírodní symboliky a osobní tragédie. Hudební doprovod byl velice citlivý a umožnil vyniknout každému slovu předneseného textu. Vokální přednes, který byl jistě technicky náročný, byl tak čirý a křehký, že znamenitě kontrastoval s místy temperamentním doprovodem. Další píseň Morenica je jednou ze známějších sefardských písní a odráží nejen fyzickou krásu, ale i emocionální hloubku. Zde nelze opomenout flétnu, která přinesla pocit klidu, lyriky, až zamilovanosti. Pokud bychom mohli za zmíněnou skladbou hledat ženu melancholickou, zasněnou, tajemnou se špetkou smutku, tak v další skladbě Morena me llaman vidíme ženu živou, expresivní a v celkové oslavě jejího bytí. Každý nástroj odrážel odlišný charakter těchto dvou čísel a přispěl k odpovídající náladě. Jako poslední skladba večera zazněla ukolébavka Durme, durme, jež smířlivě uzavřela koncert. Uskupení s ní jen potvrdilo schopnost vytvoření hlubokého zážitku.

Celý koncert byl výborně dramaturgicky sestaven, soubor procházel širokou škálou emocí od temné melancholie až po živá, rytmická vzplanutí, která vnášela lehkost a hravost. Aranžmá interpretovaných písní skvěle vyvažovala vokální a instrumentální složku.

Reakce publika byla nadšená, dostavil se dlouhý a zasloužený potlesk ve stoje. Interpretům se podařilo navázat spojení s posluchači, kteří mohli ocenit nejen hudební zběhlost, ale i kulturní a historický význam sefardských písní. Prostor Muzea Tatra se ukázal být výbornou volbou pro tento koncert. Kombinace historických automobilů a starobylé hudby vytvořila jedinečnou atmosféru a i akustika sálu se ukázala jako ideální – umožnila jemné nuance dobových nástrojů a procítěný zpěv.

Foto: Svatováclavský hudební festival

Facebook X E-mail WhatsApp