PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Šťastnou náhodou se podařilo norského umělce nahradit stejně starým bulharským virtuosem Victorem Teodosievem ze Sofie. Ten se představil publiku v úvodní skladbě, kterou byla brilantní Espana Vitalie Buyanovského.“

„Obsazení Orquestriny bylo poněkud neobvyklé, ale odvíjelo se od barokních zvyklostí.“

„Radek Baborák má dar sdělnosti a schopnost získat si posluchače milým humorem.“

Lednicko-valtický hudební festival, který se letos odehrával od 26. srpna do 7. října, je minulostí. Závěrečný koncert se konal v sobotu 7. října v jízdárně zámku v Lednici a účinkujícími byli Radek Baborák a jeho Orquestrina. Hráli skladby barokní i ty lehčího charakteru. Pro uskupení je všechny zaranžoval dirigent Baborák.

„Po drobné živelné introdukci zcela připraveně vplouvají ostatní hráči na ono divoké moře, aby se plavili spolu se sólistou, který jim však jasně svou milou komunikací dával najevo, že jsou na jedné lodi.“

„Pozoruhodné bylo rovněž, jakým způsobem si pohrával s rytmem, který působil tak spontánně, jako kdyby neexistoval a vycházel čistě ze slov umělce.“

„Basová sekce obezřetně vedla doprovodnou linku, bez níž by hudba nemohla tak ladně plynout, i kdyby na pódiu stáli sebelepší sólisté.“

Zámek Mikulov hostil v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 5. října soubor Barocco sempre giovane, po jehož boku vystoupila česká houslová legenda Václav Hudeček. Ten vzal pod svá křídla dva mladé nadějné umělce Marii Hasoňovou a Mattea Hagera. Do programu zařadili brilantní barokní koncerty. Nejen technikou, ale i procítěností a radostí z hudby oslnili tamní publikum natolik, že se jim v závěru koncertu odvděčilo bouřlivým potleskem a standing ovation.

„Něžné a procítěné piano s občasným vybočením do silnější dynamiky, která byla projevem emočního hnutí, vykouzlilo malý hudební klenot.“

„Vrcholem večera byla Lenora, kantáta pro hlas a klavír Václava Jana Tomáška, opět na text Gottfrieda Augusta Bürgera. Její uvedení bylo zajímavým protějškem k stejnojmenné celovečerní kantátě Antonína Rejchy.“

„Dobrým nápadem bylo prokládat jednotlivé části balady českým přednesem Taťjany Medvecké, při jejímž komorním projevu sílilo napětí a i posluchač bez programu byl vtahován stále více do děje.“

Dramaturgie 52. Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim je pestrá a zajímavá. V pátek 6. října zazněl v Besedním domě koncert, který sliboval být perlou. Sopranistka Martina Janková, recitace Taťjana Medvecká a v roli klavíristy Dennis Russell Davies, to byla jména, na nichž se koncert stavěl. Bohužel se publikum dostavilo jen v malém množství a byl to tedy koncert veskrze komorní.

„Matteův projev je suverénní, působí uvolněně a radostně. Nezná snad technické problémy, má velký cit pro frázování a změny v dynamice.“

„Marie Šumníková poutá pozornost svou technicky zvládnutou interpretací, pevným úhozem, nemá daleko k rozevlátosti a patřičné dramatičnosti.“

„Ztvárňuje-li Franck ve své skladbě celý manželský oblouk, pak se oběma hráčům podařilo vyjádřit zamilovanost, vzrušené peripetie vztahu, smíření i láskyplnou vyrovnanost.“

Další z příjemných setkání s mladými interprety připravila Hudební nadace Stadler-Trier. V prostorách Hrzánského paláce v Celetné ulici, kde nadace sídlí, se v úterý 3. října představili houslista Matteo Hager a klavíristka Marie Šumníková. Salonní koncert vyslechl i předseda správní rady Charles Spierer.

„V jednadvaceti sáhlo po Süsskindovi pražské Německé divadlo; zároveň koncertoval jako slibný a stále vyhledávanější klavírista.“

„Roku 1942 se stal v Londýně dirigentem zajímavé společnosti Carl Rosa Opera Company, kde měl v souboru k dispozici i hvězdné sólisty.“

„Následovaly Hansovy mnohaleté toulky napříč zeměkoulí; do Československa zavítal jen jednou, v rámci Pražského jara 1964.“

Dirigoval, hrál na klavír, skládal nebo vyučoval v Československu, Nizozemí, Velké Británii, v Severní i Jižní Americe. Poté, co z naší země odešel, se sem během zbývajících dvaačtyřiceti let života vrátil jen jednou, pouze nakrátko. A přece nám v mnoha ohledech, hudebním školením počínaje a válečným koncertováním konče, patřil. Natolik výrazně, že vzpomínka na něj není kuriozitou, ale nezbytností. Hans, či chcete-li Hanuš, nebo dokonce Jan, Walter Süsskind v sobě totiž navždy nesl étos pražského prostředí za první československé republiky, byť na svět přišel ještě za Rakouska-Uherska.

„Karita Mattila nabídla postavu čím dál nešťastnější, cynické, životem unavené operní divy vokálně svrchovaně zvládnutou.“

„Susanna Mälkki pojala Janáčkovu partituru tempově i výrazově značně lyrizujícím způsobem.“

„Čapkovo poselství je v inscenaci zastřeno, stejně jako emocionální nárazy Janáčkovy hudby.“

Inscenace Věci Makropulos v Opéra national de Paris, dirigovaná Susannou Mälkki, přesazuje Čapkovu a Janáčkovu hru o nesnesitelné tíze nesmrtelnosti z Čech do Kalifornie, z Prahy, kdysi dávno rudolfinské, do Hollywoodu. Režisér Krzysztof Warlikowski, podpořen scénografkou Małgorzatou Szczęśniak, tak činí pomocí postavy Marilyn Monroe. Škoda, že její jméno alespoň nenabízí stejné iniciály jako Ellian Mac Gregor, Eugenie Montez, Ekaterina Myškina nebo Elsa Müller, což jsou podoby, pod nimiž Elina Makropulos postupně prochází staletími. Takhle jeho nápad působí trochu lacině. V případě sopranistky Karity Mattily jiné iniciály nevadí. Hraje a zpívá Emilii Martu impozantně.

„Paprsek naděje svitl chátrajícímu objektu v roce 1963, kdy byl prohlášen za kulturní památku. Ale ke skutečnému znovuzrození zámku došlo až mnohem později, postupně až od roku 2013.“

„O posledním víkendu na přelomu září a října uvítal příjemný a zcela zaplněný zámecký sál další znamenitý komorní soubor – České filharmonické kvarteto.“

„Klíčovým autorem večera byl osobně přítomný skladatel Jaroslav Krček, který se ve své skladbě Maiestas Caroli představil také v roli dirigenta.“

Pokud nevíte, kde je zámek Dobrohoř, není to žádná mezera ve vzdělání a určitě nejste sami! Vždyť již dávno měl zcela zmizet z povědomí veřejnosti. Venkovský zámek – poměrně rozlehlá symetrická jednopatrová stavba – měl jako desítky podobných objektů v tomto státě chátrat tak dlouho, až bude nutné ho zlikvidovat. Od roku 1945 byl totiž ve správě Státního statku Nová Bystřice…

„Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll Johanna Sebastiana Bacha doslova užil.“

„Biblické písně jsou Janálovou srdeční záležitostí.“

„Hlas Poláčkové se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru.“

Druhým koncertem cyklu Chrámová koncertní řada v Plzni pokračovala tradice Plzeňské filharmonie se představit v jiném prostředí než obvyklém. Koncert byl věnován Plzeňskému Prazdroji u příležitosti výročí, kdy přesně před 181 lety byla 5. října uvařena první várka plzeňského piva.

„Je vždy vzrušující vidět díla optikou nového nástroje, nové akustiky a nového estetického prostředí.“

„Smyslem takových varhan není velikost a síla, ale barva a jemnost.“

„Spojené státy mají velmi zvláštní sbírku historických varhan, která sahá až do osmnáctého století.“

V neděli 8. října uzavře letošní program třetího ročníku festivalu Varhanní Vysočina americký sólista Nathan Laube. V kostele sv. Martina v Třebíči zahraje skladby ve spektru sahajícím od Georga Muffata po Petra Ebena. Festival vznikl v roce 2021 z iniciativy varhaníků Alfreda Habermanna a Lukáše Dvořáka, studentů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, kteří pocházejí z Vysočiny…

„Piotr Beczała pri interpretácii zdôraznil emóciu, prostú jednoduchosť a šikovne ich spojil so štylizovaným a salónne ušľachtilým koncertným rozmerom.“

„Tenorista ich predniesol s prirodzenou eleganciou, emocionálnym ponorom a s dokonalým štýlovým porozumením.“

„Skvelý dojem z koncertu pokazila smršť s dramaturgiou dokonale neladiacich prídavkov.“

Významný svetový tenorista, hosť popredných operných divadiel, Piotr Beczała sa v rámci 58. ročníka medzinárodného festivalu Bratislavské hudobné slávnosti predstavil 3. októbra 2023 v bratislavskej Redute komorným recitálom piesní a operných árií. Realizáciu koncertu prevzala Slovenská filharmónia ako organizátor festivalu od súkromnej agentúry Kapos.

„Záměrem je představit neprávem opomíjené skladby či skladatele. Koncert Kremeraty Balticy toto zadání skutečně splnil.“

„Onutė Gražinytė disponuje ohromnou dynamickou škálou a mistrovsky pracuje se zvukem, především v tichých pasážích, kdy se jí daří barevně odlišit polyfonickou strukturu téměř na hranici slyšitelnosti.“

„Kremerata Baltica do Brna přivezla skutečně objevný program, navíc ještě mistrovsky přednesený.“

Koncert souboru Kremerata Baltica v rámci festivalu Moravský podzim patřil k dramaturgicky i interpretačně mimořádným počinům. Smyčcový orchestr založený roku 1977 lotyšským houslistou Gideonem Kremerem se představil 4. října v brněnském Besedním domě spolu s mladou litevskou klavíristkou Onutė Gražinytė.

„V první polovině hojně navštíveného koncertu zaznělo Trio D dur Charlese de Bériota, známé jako Fantasie z opery Čarostřelec. Skladba má romantický kompoziční styl, pohrává si s prvky etud a nezapře skladatelův obdiv k Paganinimu.“

„V houslovém a violoncellovém partu si Jiří Jahoda s Miroslavem Zichou předávali romantickou melodii proloženou četnými pizzicaty, staccaty, spiccaty a dvojhmaty, které Bériotovým žákům upevňovaly virtuózní techniku a přitom okouzlovaly posluchače.“

„Dlouhotrvající potlesk si vyžádal přídavek, kterým byla Dívka s vlasy jako len od Clauda Debussyho, drobná skladba ryzího francouzského impresionismu, v níž mnozí posluchači poznali televizní znělku z někdejší Nedělní chvilky poezie.“

V neděli 1. října v brněnském Rubínu zahájilo Moravské klavírní trio čtrnáctý ročník svého abonentního cyklu Muzikobraní. Klavíristka Jana Ryšánková, violoncellista Miroslav Zicha a houslista Jiří Jahoda hrají v nezměněné sestavě již déle než pětadvacet let a tentokrát se zaměřili na klavírní tria francouzských skladatelů konce 19. a začátku 20. století. Zcela vyprodaný sál Rubínu v ten podvečer ovládl Charles de Bériot, Claude Debussy a Édouard Lalo.