PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sedmatřicetiletý dirigent Petr Popelka stačil během prvního roku svého angažmá u SOČRu několikrát předvést, jak brilantně dokáže s orchestrem pracovat a k jakým hráčským výkonům ho umí přimět.“

„Bezesporu talentovaná houslistka a skladatelka María Dueñas pojala celý part na svůj věk velmi oduševněle a sofistikovaně, alespoň soudě podle zvuku, který doléhal do čtvrté řady na balkoně.“

„Petr Popelka zůstal kdesi mezi Abbadovými interpretacemi a strhující show, kterou ve stejném sále nedávno u pultu České filharmonie předvedl Klaus Mäkelä.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu otevřel 97. koncertní sezonu přitažlivým programem a v plném lesku. V zaplněném Rudolfinu nabídl Korngoldův Houslový koncert a Mahlerovu První symfonii. Šéfdirigent Petr Popelka si přizval teprve dvacetiletou, ve světě oceňovanou houslistku Maríu Dueñas, pro kterou byl virtuózní part ideálním prostředkem, jak se poprvé předvést v Česku. Kdo však čekal mladistvé a emocionální provedení, ten se nedočkal.

„Program celého koncertu se dá rozdělit na dvě poloviny, ve kterých zněly pouze sólové varhanní kompozice, přičemž uprostřed se nacházel violoncellový vstup.“

„Již po prvních tónech slavnostní Ensalady od Sebastiána Aguilery de Heredia bylo jasné, že se jedná o vynikajícího hráče.“

„Zdejší malé barokní varhany dovedly pod rukama interpreta zcela uspokojivě zaplnit prostor kostela.“

První říjnovou neděli se v klášterním kostele Narození Páně v Opočně uskutečnil varhanní recitál na nedávno zrekonstruovaných varhanách králického mistra proložený třemi skladbami pro sólové violoncello. Příjemnou atmosféru vycházející z pozdního babího léta podtrhla i uspokojivá posluchačská návštěvnost. Varhaník Ireneusz Wyrwa hrál pouze skladby renesanční a barokní, violoncellistka Alena Šístková dokonce zařadila i jednu část z Ligetiho Sonáty.

„Projektoval jsem si vlastní představy do vnímání Bartošovy hry, anebo i on cítil apel naplnit přednášenou skladbu něčím navíc?“

„Uvažoval jsem, zda nějak zádumčivě podzimního melancholického tónu neznělo první půlí až příliš.“

„Jan Bartoš zajisté přesvědčil o svém prvotřídním umu a koncertnímu křídlu C. Bechstein D 282 zároveň s tím udělal tu nejlepší reklamu.“

Hybatelé rezonance je řada klavírních recitálů pořadatelské organizace C. Bechstein, výrobce klavírů a pianin. Šestou sérii řady zahájil 2. října v prostorách Anežského kláštera přední český interpret Jan Bartoš. Zajímavostí jeho vlastní dramaturgie zahrnující čtyři kompoziční celky byl klavírní cyklus Osm preludií Miloslava Kabeláče.

„Protože býval v kritikách nazýván jako „americký Beethoven“ a jeho hudba z Beethovena částečně vychází, zařadila festivalová dramaturgie Heinrichova díla vedle zásadních skladeb Ludwiga van Beethovena.“

„Posluchačům se představil skladatel a klavírista Peter Graham, který nejprve přiblížil průběh Heinrichova života a na vybraná témata skladeb zaimprovizoval.“

„Formu skladby pak orámoval návrat úvodního znění árie, která se v úplném závěru ztratila v tichu. Improvizace působila celistvě, nápaditě a barevně, nikde se neobjevil nekultivovaný nebo agresivní zvuk klavíru.“

Jako druhý z koncertů festivalu Moravský podzim byl zařazen klavírní recitál Anthony Philip Heinrich – americký Beethoven, který proběhl 2. října 2023 v komorní atmosféře čistých, funkcionalistických linií Vily Tugendhat v Brně. Tematická návaznost na zahajovací koncert festivalu v Janáčkově divadle o den dříve byla jasným dramaturgickým záměrem.

„Orchestr odváděl vůbec po celý koncert výbornou práci. Zdálo se, že s dirigentem má navázanou kvalitní a jasnou komunikaci, neboť zcela kopíroval jeho úmysly.“

„Již v úvodní sólové introdukci stihla prostřídat několik typů úhozů a tím pádem také dynamické škály.“

„Šťavnaté tahy smyčci vystřídaly dechy tiše vplynoucí do lehkého trylku klavíru za maximálního vnímání emotivní harmonie.“

Se začátkem října zahájil festival Moravský podzim svůj dvaapadesátý ročník. Letošní podtitul nese název Zvěstovatelé aneb Paralelní dějiny hudby. Dramaturgie má tak v plánu v rámci měsíce představit opomíjená díla velkých skladatelů a velká díla opomíjených skladatelů, jak potvrdil i zahajovací koncert. V Janáčkově divadle vystoupili za doprovodu Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese renomovaná klavíristka Polina Osetinskaja a Slovenský filharmonický sbor. V rámci light-designu se představil také vizuální interpret Cori O’Lan.

„Do pátého ročníku soutěže se přihlásil rekordní počet účastníků – 95 violistů z 32 zemí.“

„Je pravda, že tradice violových soutěží není bohužel u nás ani ve světě zatím tolik rozšířená jako těch pro jiné nástrojové skupiny. To může částečně vysvětlovat zatím malý zájem našich violistů o soutěžení v domovském hlavním městě.“

„Zajímavostí je, že pro všechny čtyři finalisty byla toto první zkušenost s orchestrem a nutno říct, že ji zvládli skutečně se ctí.“

Ve dnech od 28. září do 1. října se konal již pátý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala. V sále Pražské konzervatoře se po prvním nahrávkovém kole sešlo osmnáct mladých violistů z celého světa, aby již naživo poměřilo své schopnosti ve druhém a třetím kole soutěžního klání. Zakladatelkou a ředitelkou soutěže je renomovaná česká violistka Kristina Fialová, předsedou poroty byl profesor z Královské hudební akademie v Kodani Tim Frederiksen. Finálové kolo zaznělo stejně jako v loňském roce za doprovodu orchestru, tentokrát jím byla Plzeňská filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho.

„Hudba byla pevně v Muellerových rukou, mohla však dýchat.“

„Invence z díla prýští v takové míře, že posluchače nenechává odpočinout. Ten se nemusí nutit k pozornosti.“

„Dramatický náboj inherentně přítomný se dirigentu Muellerovi energickým gestem podařilo ještě zdůraznit.“

Orchestr s původním názvem Pražská komorní filharmonie, u jehož zrodu stál v roce 1994 již zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek, oslavil předčasně své třicáté narozeniny. Těleso s dnešním názvem PKF – Prague Philharmonia v úvodu jubilejní sezony hrálo bez externích sólistů díla 18. a 19. století; v centru večera stála hudební epocha klasicismu (s občasnými výlety do bystrých vod romantismu), vkusu tělesa patrně nejblíže. Provedení řídil rodák z Peru Christoph-Mathias Mueller.

„Díky Georgu Hörtnagelovi a díky jeho následovníkům v Norimberku běžně potkáte – bez pompy a bez nápadné propagace – pozoruhodné muzikanty.“

„Kam zmizela ta fascinující jemnokresba? Kde je ta dokonalá pečlivost, která občas posluchače až dráždila tím, že nezaslechl ani drobnou chybku?“

„A znovu zní totéž nokturno. Ovšem jak proměněno! Jestliže předtím šlo o dobrý obraz zručného malíře, teď máme před očima div, kdy se malíř snad ani nedotkne plátna, a přesto se pod čarovným štětcem objevují nejjemnější linie, dokonale přesné.“

27. září jsme v Norimberku zažili nevšední klavírní večer. Krystian Zimerman, na hudebním nebi hvězda první velikosti – loni získal prestižní japonské Praemium Imperiale, pokládané za uměleckou obdobu Nobelovy ceny –, tam podal koncert, jehož přitažlivý program prý ohlásil na svoje poměry s mimořádným předstihem (to znamená víc než dva týdny).

„Přivedl jej také do společnosti Ely Švabinské, první manželky Maxe Švabinského, která letní měsíce trávívala obklopena uměnímilovnou společností v půvabné chaloupce ve vesničce Kozlov.“

„Jako každý velký umělec reagoval Martinů svým uměním na každý kulturní nebo přírodou způsobený zážitek.“

„Cyklus klavírních skladeb Motýli a rajky je tedy reakcí na spatřené exponáty ve Švabinských domě.“

Nedávné výročí 150 let od narození významného českého malíře Maxe Švabinského (17. září) vybízí k připomenutí jeho osobnosti z nejrůznějších úhlů pohledu. Byly (a ještě budou) to jednak muzejní výstavy – právě končící výstava v Rajhradě u Brna nazvaná Básník obrazu – Max Švabinský a literární inspirace či společná výstava jihlavského muzea a zlínské galerie s názvem Univerzum Max Švabinský, která se ve Zlíně uskutečnila na jaře a do Jihlavy připutuje na konci listopadu. Dále pak různé semináře a konference – Fenomén Švabinský v České Třebové 16. června či Umělec a město v Kroměříži 13. a 14. září. Ty všechny představily umělce v rovině výtvarné. Drobným kamínkem v mozaice pohledů na osobnost Maxe Švabinského budiž i tento text, který se umělce samého sice týká jen okrajově, nicméně nabízí propojení světa jeho a světa hudebního, reprezentovaného klavírní skladbou Bohuslava Martinů.

„Byl to jeden z nejlepších sólistických výkonů, které jsem kdy slyšela, ne-li nejlepší. A jsem přesvědčena o tom, že se v případě Anny Paulové nejedná jen o nejlepší českou klarinetistku vycházející generace, ale o jednu z nejlepších klarinetistek vůbec.“

„‚Dirigentka‘, tedy koncertní mistryně, si profesionálně po celou dobu udržovala kontakt se sólistkou a celému tělesu se tak dařilo tvořit jednotně i navzdory rytmickým zhýralostem skladby.“

„Tím nechci hanit hru orchestru, tím chci pouze vyzdvihnout extrémně pozitivní vliv sólistky na něj.“

Konec září s sebou přinesl také závěrečný sedmnáctý koncert sedmnáctého ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Přípravy finálního programu se zhostil Pražský komorní orchestr (PKO), který doprovodil klarinetistku Annu Paulovou. Mimo mozartovský repertoár společně secvičili dílo současného českého skladatele a někdejšího koncertního mistra PKO Ondřeje Kukala. Celému večeru dominovala mladá umělkyně s výkonem bezesporu světové úrovně.

„Dětský sbor zpíval v čisté a průzračné ryze vokální hudbě s okouzlující technikou echa, které se neslo z balkonu v provedení čtyř sopranistek.“

„Mráček uchvacoval v Mozartovi dokonalou hrou v pavučinovém pianu, nejen ve výškách oscilující na hranici slyšitelnosti, samozřejmou brilantní technikou v prestu a širokým mámivým tónem na struně g.“

„Kaftan vedl rozšířený filharmonický komorní orchestr, za spolupráce perfektně připraveného sboru sbormistrem Lukášem Kozubíkem, s jistotou znalce hudby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.“

V pátek 29. září 2023 se ve Velkém sále paláce Žofín na Slovanském ostrově konal zahajovací koncert 89. sezóny Pražského filharmonického sboru za účasti tří koncertních těles pod vedením německého dirigenta Dirka Kaftana. Vedle velkého smíšeného sboru vystoupil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu a orchestr PKF – Prague Philharmonia.

„Koncert se konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země.“

„V nastupující části Tuba mirum stojí za zmínku náročné sólo pozounu mladého studenta konzervatoře v působivém duetu s hlubokým a temně zabarveným basem Jiřího Přibyla.“

„Se lkavou vroucností uvedly smyčce snad nejpůsobivější pasáž, Lacrimosa. Dle dochovaných pramenů právě tady, v jejím průběhu zapsal Mozart svou poslední notu.“

Na olomouckém Podzimním festivalu duchovní hudby zaznělo také Mozartovo Requiem v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Spojení dvou věhlasem opředených hudebních těles, vysoce profesionálního komorního orchestru Czech Virtuosi s uměleckým vedoucím Karlem Procházkou a jednoho z nejstarších našich pěveckých sborů, Akademického sboru Žerotín pod vedením Pavla Koňárka, v nastudování i odvedení celého díla dirigentem Jaromírem M. Krygelem slibovalo samo o sobě skvostný zážitek, při kterém nelze pominout ani kouzlo Kroměříže. Koncert se navíc konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země. Uskutečnil se také na den přesně ke stému výročí úmrtí Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, jak připomněl v krátkém úvodním projevu arcibiskup Graubner.