PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zakladatelský impuls Jiřího Bělohlávka je dodnes naprosto živý. Naši muzikanti nepřemýšlejí o tom, jak něco co nejjednodušeji nazkoušet, jak věci udělat jenom tak, aby byly…“

„Věřím, že Vltavská filharmonie přinese zlepšení. Že budeme moci plánovat s větším horizontem.“

„Aby Prague Philharmonia byla ve zdravé finanční kondici, tak by měl její roční rozpočet narůst ze současných šedesáti na sedmdesát až osmdesát milionů korun.“

Od podzimu je novým ředitelem orchestru Prague Philharmonia, do léta 2025 vedl tým připravující festivaly Pražské jaro. Pavel Trojan v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co je pro těleso do budoucna nejdůležitější, a dává nahlédnout do ekonomiky i do uměleckého a provozního plánování, včetně jednání s festivaly. Vrací se rovněž k odkazu Jiřího Bělohlávka, který v roce 1994 orchestr založil a řadu let pak umělecky vedl. Stranou však nenechává ani téma vánočních svátků. Jak říká, stromeček a dárky jsou jejich civilním rozměrem, ale druhý rozměr, duchovní, je u nich v rodině ten silnější.

„Jde o duchovní hudbu, plně patřící do tradic anglických sborových festivalů, ale neskrývající inspiraci prostorem anglikánského kostela.“

„Premiéra Fantazie na vánoční koledy se uskutečnila roku 1912 v Herefordu, premiéra kantáty Hodie v roce 1954 ve Worcesteru. Oba koncerty řídil sám autor. V prvním případě čtyřicetiletý, ve druhém dvaaosmdesátiletý.“    

„Skvělá hudba, neoddiskutovatelný posluchačský tip.“

Dvě vokálně-symfonické skladby na disku z roku 2007 oddělují čtyři desetiletí, ale spojuje je příklon jejich autora, anglického klasika první poloviny dvacátého století Ralpha Vaughana Williamse, k lidové hudbě. A také sváteční téma. Prvním dílem je dvanáctiminutová Fantasia on Christmas Carols z roku 1912, druhým hodinová vánoční kantáta Hodie z roku 1954. Obě dávají upřímně a hluboce nahlédnout do silné britské tradice sborového zpěvu a do hudebního rozměru anglikánské zbožnosti.

„Tajemství Aimardovy hry spočívá bezesporu v jeho práci s pedálem.“

„Čtyři seriální miniatury se pod Aimardovýma rukama proměnily v hudební laboratoř, kde se z přesně odměřených ingrediencí rodilo napětí i vtip.“

„Celkovou soudržnost díla podpořil také Popelkův odvážný ‚timing‘ – zatímco druhá věta doznívala v prostoru déle, mezi krajními větami nedal posluchačům příliš času se nadechnout.“

Do Prahy dorazil světoznámý francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, aby spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nalákal posluchače do Dvořákovy síně Rudolfina. Pondělní koncert 22. prosince nabídl kousek francouzského šarmu i českého temperamentu. Program byl laděn optimistickém duchu – zazněla kantáta Our Garden estonského skladatele Arvo Pärta, Ravelův Klavírní koncert G dur a Dvořákova Šestá symfonie D dur. Hudební večer tak působil jako příjemný kontrast k předvánočnímu shonu… Anebo snad přece jen byla přítomna trocha té sváteční atmosféry? Vždyť Václav Talich kdysi nazval tuto symfonii „vánoční“…

„Renomovaná operní pěvkyně Eva Benett prosvětlila prostor barvou, výrazem a intenzitou, aniž by překryla komorní orchestr.“

„V následující pastorele Ó, Jezulátko, rajské poupátko přistoupila k orchestru altistka Jana Horáková Levicová a její hlas se rovněž nesl chrámem útěšně a mile.“

„Následovala pastorela Mistře můj! Zejména poutavý byl jadrný, pevný a znělý bas Josefa Kovačiče.“

Mezi nesčetnými adventními koncerty letošního roku byl také koncert pořádaný spolkem Via ad Artem dne 21. prosince v kostele U Salvátora. Byl mimořádný tím, že uvedl hudbu bakovského skladatele a regenschoriho Jiřího Ignáce Linka, k jehož významnému výročí tří set let od narození věnoval spolek celoroční koncertní řadu. Na koncertě účinkovali sopranistka Eva Benett, altistka Jana Horáková Levicová, tenorista Čeněk Svoboda, basista Josef Kovačič, varhanice Kateřina Málková, Pěvecký sbor Boleslav a Pěvecký sbor L’Asenzio a NeoKlasik orchestr s dirigentem Václavem Dlaskem.

„Soutěž pro mě není porovnávání, ale příležitost znovu sdílet hudbu.“

„Různé typy repertoáru se navzájem osvěžují a často se stane, že jedna skladba nečekaně pomůže jiné.“

„Je-li interpretace výsledkem vnitřní nutnosti a nikoli snahy o efekt, pak je podle mě nejen možná, ale i žádoucí.“

Na pódiích doma i v zahraničí sklízí ovace, přesto jeho hudební cesta teprve začíná. Jan Schulmeister, dvacetiletý klavírista s mimořádným talentem, má za sebou desítky vítězství na českých i mezinárodních soutěžích, včetně třetího místa na Van Cliburn International Piano Competition, jedné z nejprestižnějších světových klavírních soutěží. Jak se připravuje na novoroční koncert s Moravskou filharmonií a proč je pro něj role interpreta „magická“? Nejen o tom jsme si povídali v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Nekoranec neohuroval efektom, dokázal ale podmaniť nižšou hlasitosťou a akousi hĺbkou a premysleným prejavom.“

„Kokareva je jednoznačne speváčkou, ktorá publiku dáva pocit, že pred nimi stojí výnimočný talent.“

„Účasť na kurzoch sa tak pre tri konzervatoristky pretavila do skvelej príležitosti, ktorú všetky veľmi dobre využili.“

Posledný tohtoročný koncert Spolku přátel hudebních talentů sa uskutočnil 22. decembra celkom tradične na Novomestskej radnici. V programe kombinovanom z diel operných (prevažne francúzskych) autorov a vianočných „hitov“ sa predstavili Petr Nekoranec, Maria Kokareva a tri hostky-konzervatoristky: Anna Holeňová, Sára Hejlová a Johana Klímová. Oporou bol všetkým klavirista Ahmad Hedar.

„Místo srovnávání s Bachovou hudbou by však asi bylo případnější porovnávat Zelenku s jeho drážďanskými kolegy a konkurenty.“

„Jeho hudba je vnímána jako na svou dobu nekonvenční, nápaditá v harmoniích,  dokonalá v umění kontrapunktu i v originalitě instrumentace a expresivní, silná ve výrazu emocí.“

„Zelenkovo kompoziční dílo se po jeho smrti stalo výlučným majetkem saského panovníka a nebyl k němu umožněn přístup. Bylo tak na více než sto let zapomenuto.“

Když se saský protestantský kurfiřt stal polským králem Augustem II. Silným a z nábožensko-politických důvodů řízených zřejmě z Vídně se roku 1697 přihlásil ke katolicismu, potřeboval proměnit a posílit hudební provoz u svého drážďanského dvora. K novým rekatolizačním úkolům povolal mimo jiné i řadu hudebníků, mezi nimiž byl na radu jezuitů roku 1710 také český kontrabasista a skladatel Jan Dismas Zelenka. Prožil v saské metropoli následujících pětatřicet let a zemřel tam před 180 roky, v noci z 22. na 23. prosince 1745.

„Brown se citlivě vžil do struktury korejské hudby a s dynamickou podporou vytvořil charakteristické obrázky.“

„Idyla Matthewa Busse slyne harmonickou vlídností a melodickým jasem s pěknou prezentací houslové melodie v horním rejstříku.“

„Flétnistka Katherine Bryan má vděčně psaný part bez exhibicí se zvláštním zřetelem k útěšnému, barevně obdařenému tónu.“

Čtvrtý díl cyklu nahrávek s názvem Symphonic Chronicles (Symfonické kroniky) vyšel letos u firmy Navona Records. Je to americká nezávislá nahrávací společnost klasické hudby, která byla založena v roce 2008 a patří produkční společnosti Parma Recordings. Společnost sídlí v New Hampshire a její tituly šíří společnost Naxos. Skladby šesti amerických autorů hrají na tomto titulu tři orchestry – londýnský, skotský a Moravská filharmonie – pod vedením tří dirigentů. Jsou to Miran Vaupotić, Pavel Šnajdr a Jiří Petrdlík.

„Zpívání opery na mikroporty přináší překvapivě velkou svobodu a možnost vyjádřit třeba niterné emoce i velmi ztišeným hlasem.“

„Dnes už barokní zpěváci většinou nejsou intenzivními čtenáři starých traktátů a theorbisté nemusí natahovat na svůj nástroj chirurgické nitě.“ 

„Na divadle mě nepřestává fascinovat, že vytváří jakousi paralelní realitu, další komplexní svět.“

Jaromír Nosek patři mezi naše přední basisty v oblasti staré hudby. Zpívá brilantně v renesančních ansámblech u nás i v zahraničí, je často poptáván do sólových rolí v koncertní hudbě doby baroka a stále častěji jej můžeme potkat i v opeře, zejména v mozartovských rolích, ale i v dílech soudobých. Známe se spolu již od studií a potkáváme se dodnes na koncertních pódiích. Při rozhovoru jsme se jako obvykle o některé věci přeli – tak už to u dlouholetých kolegů bývá… Nosek se umělecky podílí na posledním letošním koncertu řady Barokních podvečerů, který se v pořadatelství Collegia Marianum uskuteční předposlední den roku v kostele sv. Šimona a Judy.

„Koncert SOČRu nabízí stanice D dur tento týden výjimečně v přímém přenosu společně s Vltavou a večer je stylový. Petr Popelka bude dirigovat program s Dvořákovou Šestou symfonií…“

„Na dopoledne 26.12. od 8:00 je připraveno vánoční pásmo Radka Menouška Koho jste viděli, pastýři, řekněte?“

„Víkend nabídne zajímavý vhled do dílny České filharmonie po nástupu Jiřího Bělohlávka. Tomáš Černý sestavil záběry ze zkoušek na cyklus Dvořákových symfonií.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny od čtyř do osmi je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro ‚samou hudbu‘, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 22. do 28. prosince?

„Věřím ale, že Arnold Schönberg jako zkušený pedagog musel zaregistrovat tu ohromující invenci, s jakou Berg v orchestru pracuje.“

„Thieleman vedl pěvce spíše ke zpěvu, než k deklamaci.“

„První půlka se odehrávala v klaustrofobických komůrkách, do nichž jsme nahlíželi průstřihy v černé oponě.“

Sto let po premiéře Bergovy opery Wozzeck nabídla berlínská Státní opera Unter den Linden novou inscenaci. Představení pod taktovkou Christiana Thielemanna vyvolalo otázky, ale vedlo i k odpovědím.