„Šest koncertů v rámci cyklu Historických reflexí je výsledkem spolupráce historika Zdeňka Hazdry s plzeňským symfonickým tělesem.“

„Sólového partu se s technickým nadhledem, kultivovaným tónem a smyslem pro výrazové odstínění jednotlivých částí ujal Jakub Klögner.“ 

„Chuhei Iwasaki dirigoval Beethovenovu ‚Osudovou‘ s příznačným temperamentem dobře využívaje dynamických kontrastů.“

Zámek v proměnách času – tak se jmenoval závěrečný koncert Historických reflexí, mimořádné koncertní řady Plzeňské filharmonie. Uskutečnil se v sobotu 22. června v zámeckém parku v Křimicích u Plzně, sídle rodiny Lobkowiczů. Pod taktovkou šéfdirigenta Plzeňské filharmonie Chuheie Iwasakiho zazněla hudba Antonína Dvořáka, Alberta Franze Dopplera a Ludwiga van Beethovena.

Nejprve si připomeňme, co Historické reflexe jako mimořádná koncertní řada v loňském a letošním roce posluchačům na mnoha místech nabídly. V pořadí první Koncert pro Zelenou horu uvedl v obci Klášter u Nepomuku filmové evergreeny (19. sprna 2023). O osudech šlechty v časech ohrožení České republiky nacistickým Německem pojednal komponovaný pořad Ve znamení tří deklarací v hlavním sále Valdštejnského paláce v Praze (22. září 2023). Další komponovaný pořad s názvem Pocta Bedrníkovi aneb Za svobodu slova a myšlení v únoru letošního roku (7. února) zavedl plzeňské abonenty do Malé pevnosti v Terezíně, kde si přítomní připomněli odkaz skladatele Rudolfa Karla (1880–1945) a jeho přítele, účastníka protinacistického odboje a významné osobnosti Domažlicka, hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského alias „Bedrníka“. 23. dubna se Plzeňská filharmonie zúčastnila otevření Památníku holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku, 29. května pak následoval v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje Hold kardinálovi Josefu Beranovi (1888–1969), významnému plzeňskému rodákovi. 

Odpolední sobotní koncert v zámeckém parku v Křimicích (22. června) chtěl připomenout kulturní odkaz knížecího rodu Lobkowiczů i nelehké osudy jeho reprezentantů ve 20. století. Je všeobecně známo, že Lobkowiczové se do historie zapsali nejen jako vysocí státní úředníci, politici, diplomaté a důstojníci, ale také jako mecenáši umění. Např. Josef František Maxmilián z Lobkowicz podporoval Ludwiga van Beethovena, ten mu naopak dedikoval řadu svých skladeb včetně Symfonie, č. 5 c moll „Osudové“. 

Do Křimic se Lobkowiczové dostali v roce 1830. Do jejich života tvrdě zasáhli oba totalitní režimy. V době nacistické okupace byla na jejich statky uvalena nucená správa, o několik let později je znárodnili komunisté. Křimický zámek, dílo barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky a autora jeho empírové přestavby Františka Ignáce Prée, byl v letech 1951–1974 využíván jako učňovský internát plzeňské Škodovky, později jako depozitář a restaurátorská dílna Západočeského muzea v Plzni. Chátrající budova byla v roce 1994 v restituci znovu navrácena původním majitelům. V pořadí čtrnáctý vládnoucí kníže Jaroslav Lobkowicz (*1942, Plzeň), jenž je ve spojitosti s Plzeňskou filharmonií i patronem koncertní řady Historických reflexí, od té doby zámek postupně opravuje. Uvedl: „Každý den se podaří opravit určitá část a mám z toho radost. Když se takto bude pokračovat, tak mám na každý den po čtyřicet let zaručenou malou radost. To je přece krásná vyhlídka!“ 

V zámeckém parku se už po mnoho let odehrávají představení divadelního spolku Jezírko, zámecký interiér je rovněž jedno z míst poskytujících prostor pro koncerty podzimního festivalu Haydnovy hudební slavnosti. 

Přítomnost mnoha posluchačů v křimickém zámeckém parku o sobotním odpoledni se ze strany majitelů neobešla bez slavnostního uvítání. Ujal se ho syn knížete Jaroslava Lobkowicze Vladimír, který zdůraznil význam rozlehlého parku jako místa setkávání. Rovněž tak zmínil roli Lobkowiczů jako mecenášů umění. 

Koncert zahájil Slavnostní pochod, op. 54 Antonína Dvořáka. Z prostorových důvodů musela Plzeňská filharmonie volit na pódiu vklíněném mezi obě zámecká křídla menší nástrojové obsazení. Po Dvořákově kompozici navozující slavnostní atmosféru následovala v Plzni dosud málo uváděná Maďarská pastorální fantazie pro flétnu a orchestr, op. 26, lvovského rodáka Alberta Franze Dopplera (1821–1883), který se s mladším bratrem Karlem (1825–1900) výrazně uplatnil v hudebním životě někdejší rakousko-uherské monarchie. Oba bratři prosluli jako vynikající flétnisté, kapelníci, pedagogové a zruční skladatelé. Albert Franz Doppler, autor mnoha skladeb pro flétnu, měl v Budapešti vedle zakladatele maďarské národní hudby Ference Erkela zásadní podíl na vzniku prvního maďarského symfonického tělesa. Ve svých kompozicích často uplatňoval prvky polské, maďarské, ruské, ale i orientální hudby. Virtuózně pojatá fantazie pro flétnu výrazně využívá idiomy maďarského folklóru, počínaje zvuky pastýřských píšťal, v úvodu evokující melancholii maďarské puszty, přes taneční rytmy novouherského stylu až k efektním chromatickým pasážím, jimiž se vyznačovaly dobové virtuózní skladby určené sólovým nástrojům. Skladba původně psaná pro flétnu a klavír zazněla v autorově orchestraci. Sólového partu se s technickým nadhledem, kultivovaným tónem a smyslem pro výrazové odstínění jednotlivých částí ujal první flétnista Plzeňské filharmonie Jakub Klögner. 

Zařazení Beethovenovy Symfonie č. 5, c moll „Osudové“ do programu koncertu zjevně souviselo s výše zmíněnou skladatelovou dedikací Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkowicz. Zazněla v menším obsazení, než v jakém bychom ji zřejmě vyslechli v koncertním sále (tři violoncella, dva kontrabasy). To však nikterak neumenšilo její účinek. Chuhei Iwasaki ji dirigoval s jemu příznačným temperamentem dobře využívaje dynamických kontrastů.

Sobotní odpolední koncert byl před prázdninami důstojným rozloučením symfonického tělesa s jeho příznivci, kteří do Křimic vážili cestu z nedaleké Plzně, aby se v kouzelném prostředí zámeckého parku připojili k místním posluchačům.

Foto: Plzeňská filharmonie / Jan Kantor

Facebook X E-mail WhatsApp