„Podstatou je skvělý nápad. Idea Tomáše Ondřeje Pilaře, jak přirozeně vtáhnout do říše artificiální hudby nejmladší myslitelné publikum.“

„V komediálně laděných interakcích s publikem doslova perlil herec Tomáš Žilinský.“

„Vrcholem zvoleného programu byly Smetanova Vltava a slavné Andante Haydnovy Symfonie G dur ‚S úderem kotlů‘ s interakcemi dětského publika.“

Za skutečnou senzaci na poli hudebně výchovné aktivity lze označit start operního souboru Jihočeského divadla do nové sezóny pod názvem Nevýchovný koncert. Premiéra zajímavého projektu byla uvedena 31. října v divadelním sále DK Metropol, netypicky dopoledne v deset hodin.

Publikum premiéry vytvořily děti předškolního a mladšího školního věku (nejčastěji druhá a třetí třída ZŠ). Za režií a skvělým nápadem stojí šéf Opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař. Hlavním aktérem programu je Orchestr opery Jihočeského divadla a šéfdirigent David Švec. V hereckých akcích vystupují spolu s režisérem i samostatně herec Tomáš Žilinský, Vít Válek, člen operního sboru a v závěru Michaela Freudenschussová. Podle režiséra Pilaře se jedná o interaktivní hudební zážitek s nečekanými zvraty, s humorem, neformálním aranžmá a hlavně snahou o „nevýchovnost“, přirozenost a interakci s publikem. Nejmladší představitelné publikum disponuje poskytnutými rytmickými nástroji při vchodu do sálu a živě spolupracuje s jevištěm. Tak živě a překvapivě spontánně, že jsem byl doslova nadšen, čeho pan režisér dokázal dosáhnout. Proto jsem použil hned v názvu substantivum senzace!

Toto pojednání o první premiéře nové sezóny v Českých Budějovicích nechce ani nemůže být recenzí, spíše reflexí či glosou. Nejedná se o koncert, jenž by měl kterýkoliv recenzent rozebírat po interpretační stránce, to není hlavní smysl této premiéry. Podstatou je zde skvělý nápad, idea režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře, jak přirozeně, nenápadně, ale o to více efektivně vtáhnout do říše artificiální hudby nejmladší myslitelné publikum. Protože jsem působil přes třicet let na katedrách hudební výchovy Pedagogické fakulty, vedl univerzitní sbor taktéž přes třicet let, byl jsem denně ve styku se studujícími, kteří budou ovlivňovat populaci od první po devátou třídu ZŠ, téma je mi velmi blízké. Opět se ukázalo tímto skvělým koncertem, že pozornost k nejmladším skupinám dětí je ohromně efektivní, vděčná, nachází v auditoriu báječnou rezonanci. Také se mi potvrdilo, že na prvním stupni by měli hudební výchovu vyučovat ti nejlepší učitelé, kterým nechybí patřičný zápal pro dobrou věc. Na fakultě jsem se často setkával s opakem – obor pro výuku na prvním stupni byl často podceňován – vůči stupni vyššímu. To je obrovská chyba. I toto mi koncert opět potvrdil, daný dětský věk je pro podchycení hudebního vnímání šťastný, vždyť část publika na koncertu byla dokonce v předškolním věku! Možná moje nadšení, jaké jsem dlouho nepocítil při veřejných hudebních akcích, pramení právě z konstatovaného faktu mnohaletého působení v oboru. A přiznám se bez skrupulí, že jsem právě proto šel na koncert s jistými obavami… Ano, rozuměl jsem dobře předem, oč v realizaci půjde. Zažil jsem řadu školních výchovných koncertů a operních produkcí z obou stran – z auditoria i z pódia. Se sborem jsem je sám uskutečňoval, také se snahou o neformálnost, s využitím komediálních poloh i volbou vstřícného programu. Obavy se velmi rychle rozptýlily, když jsem zaznamenal hned na počátku koncertu spontánní reakce nejmladšího publika, jaké si můžeme představit.

Koncert začal svižnou ouverturou k populární Bizetově Carmen. Poté již doslova „perlili“ v komediálních interakcích režisér T. O. Pilař spolu s talentovaným hercem Tomášem Žilinským (začíná právě působit ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti) v roli moderátora Skořápky, jinak údajně pro publikum uklízečem v divadle. Komunikace byla plynulá, přirozená, srozumitelná, však ji dětské publikum oceňovalo spontánním projevem! Děti dostaly na výběr mezi Dvořákovým Scherzem ze Čtvrté symfonie d moll a Allegrem slavné Osmé symfonie G dur, zvané Anglické, téhož autora. Zvolily populární finále Anglické symfonie. Jeho rytmický tep je velmi zaujal, mnohé děti kolem mne si ťukaly spontánně rytmus na dřívka a jiné rytmické nástroje, které dostaly v pytlíku při vstupu do sálu. Nástroje byly hojně v programu využity, jakoby se světově oceňovaná hudební metoda Carla Orffa, jeho slavný Schulwerk, stala inspirací. Ostatně mnozí z vyučujících didaktice hudební výchovy si ji hodně ve svých hodinách oblíbili, jak jsem často pozoroval v praxi výuky. Děti se nadchly Kankánem z populární operety Jacquesa Offenbacha, ale i pomalým tempem skladby Želvy – autor Camille Saint-Saëns. To již atmosféru spoluvytvářel spolu s Tomášem Žilinským příjemným humorem hýřící Vít Válek v roli Obřího roztoče… Do komunikace se zapojil přirozenou formou i pan dirigent David Švec. V zařazeném Imperiálním pochodu Johna Williamse jsem očekával od publika vestoje, s tyčkami v rukou, snad ještě více „akčnosti“, ale spíše překvapivá váhavost zde byla rezonancí na pevný rytmus hudby z pódia.

Vrcholem programu se stala Smetanova Vltava. Výborně přiblížena v jednotlivých motivech moderátory nejmladšímu myslitelnému publiku. Moderátor nechal hádat publikum ze tří alternativ, co by asi mohl motiv představovat… Děti zvolily vždy tu pravou variantu! Tady jsem byl moc pozitivně překvapen, vždyť slavnou symfonickou báseň slyšely zajisté poprvé v životě! Ostatně ptal jsem se dvou učitelek v mé blízkosti, zda na skladbu děti nepřipravovaly ve škole, že tak dobře umí odhadnout správnou alternativu. „Ne, nepřipravovaly, my jsme ani program dopředu neznaly,“ zněla odpověď. Při ukázce z Andante Symfonie G dur č. 94 Josefa Haydna „S úderem kotlů“ byl využit ba i papírový pytlík pro zmíněné rytmické nástroje. Téma Andante vyznívá tiše, jakoby v šepotu, po němž ale následuje nečekaný, ale hřmotný, fortový úder akordický, posílený tympánem. Je to docela prostý hudební vtip, spočívající na typickém kontrastu ticha a výkřiku. Právě podle tohoto úderu má symfonie svou přezdívku „S úderem kotlů“. A právě v místě úderu tympánu dostaly děti pokyn z pódia, aby nafouknutý pytlík výrazněji „bouchly“ – na pokyn pana dirigenta. Zvládly to moc dobře, jakoby mimoděk si možná uvědomily velký hudební kontrast v daném Haydnově tématu.

Finále nevýchovného koncertu vytvořila skladba Škroupova – Kde domov můj. Seznámit se neformálně s hymnou, orchestrem navíc krásně zahranou, byl v mozaice tryskajících nápadů jeden z oněch výtečných. S hymnou se bude setkávat v životě často každý z účastníků koncertu, ať již bude vyhledávat per futurum artificiální hudbu, či nikoliv.

Vstup do nové sezóny byl skvěle neformální, neškrobený, opravdu nevýchovně výchovný, chce se mi říci. Takhle by měla vypadat i hudební výchova na základních školách, že bychom ji nazvali raději hudební nevýchovou? Každopádně je to znamenitý počin, s nečekaně pozitivní odezvou u mladičkého publika. Podle informace pana šéfa Pilaře budou probíhat reprízy koncertu pro rodiny s dětmi, vždy v sedmnáct hodin. Zájem škol je prý již značný (byl nečekaně obrovský v produkci Malého Mozarta, padesát repríz!). To je velmi podstatná informace, že se snaha režiséra setkává se vstřícností strany, pro kterou je zamýšlena. Bravo! Tudy vede cesta k probouzení hudebního vnímání u nejmladších věkových skupin.

Orchestr opery Jihočeského divadla hrál pod taktovkou svého šéfdirigenta Davida Švece se zřetelným zájmem, houslové skupiny mne zaujaly měkkým, vytříbeným zvukem, dechová sekce, představená publiku samostatně, v rámci výkladu částí Smetanovy Vltavy, hrála s jistotou a sympatickou spontaneitou. Vždy, když se operní orchestr dostane na jeviště, zní celkově lépe v homogenitě zvuku, jeho nosnosti a barvě. Orchestřiště v Metropolu, co naplat, není po léta akusticky nikterak ideální.

Moderování koncertu bylo vtipné, v komediálnosti přesně znající potřebnou míru, věcné ve snaze o přirozenou výchovnost v proklamované nevýchovnosti… Byl jsem svědkem smysluplné akce, výtečně provedené, s laskavým a přirozeným humorem. Oceňuji ideu koncertu a především jeho realizaci. Moc přeji Nevýchovnému koncertu s jeho skrytě výchovným cílem co největší ohlas nejen u jeho publika! Užije si ale určitě každý, kdo se tohoto koncertu zúčastní, pokud bude mít trochu štěstí na publikum a reakce, jakých jsem byl svědkem na glosované premiéře.

Foto: Martina Root