„Silnou stránkou je režijní práce ředitele divadla Martina Otavy. Nastudování má obrovský spád a přitom je plné zajímavých a vtipných detailů.“

„Herci se na velkém jevišti Nové scény pohybují zcela svobodně, je jim skvěle rozumět.“

„Skvěle si na jevišti počínali mladí Jakub Hliněnský jako doktor Falke, advokát, a Jan Hnyk jako ředitel věznice.“

Když jsem si v době lockdownu 20. února předplatil v rámci projektu „První řada u vás doma“ jednorázové zhlédnutí nového nastudování operety Netopýr Johanna Strausse, věděl jsem, že premiéra Divadla J. K. Tyla v Plzni v režii Martina Otavy „naživo“ bude silným zážitkem. Opera sice zazněla před diváky už 30. května, nyní ale byla zařazena do slavnostního „Týdne odložených premiér“.

Jedna z nejhranějších operet Netopýr Johanna Strausse mladšího byla poprvé v Plzni uvedena 27. prosince 1879, o pět let později, než byla premiéra ve Vídni. Od té doby prakticky nikdy na delší dobu nezmizela z repertoáru divadla. Současného nastudování se po hudební stránce ujal šéf opery Jiří Petrdlík. Silnou stránkou je režijní práce ředitele divadla Martina Otavy. Nastudování má obrovský spád a přitom je plné zajímavých a vtipných detailů (mimo jiné herecká akce probíhající v hledišti při nutné přestavbě jeviště). Herci se na velkém jevišti Nové scény pohybují zcela svobodně, je jim skvěle rozumět. K tomu přispívá i mírné přizvučení mikroporty. Snad jedinou otázku bych měl k pravděpodobně záměrně zvukově zatemnělému přizvučení ženské představitelky mužské role Prince Orlovského… Opereta je členěna do tří dějství, kdy první se odehrává v Eisensteinově bytě, druhé je velkou slavností u prince Orlovského, kde vynikajícím způsobem spolupracuje soubor baletu DJKT v choreografii Martina Šintáka, a třetí se odehrává ve vězení. Zde bylo v relativně strohé scéně Lukáše Kuchinky (o to více vynikl kontrast bohaté scény paláce prince Orlovského) použito také obrovské množství vtipných nápadů režie.

Všichni představitelé hlavních rolí podali skvělý výkon. Obsazení je vedle režie druhou nejsilnější stránkou inscenace. Josef Moravec, v Plzni častý host, ztvárnil herecky i pěvecky svrchovaně roli Gabriela von Eisensteina. Výborně mu sekundovala rovněž jako host přizvaná Lucie Hájková v roli jeho ženy Rosalindy. Naprosto bezprostředně, pěvecky vynikajícím způsobem působila členka opery Radka Sehnoutková v roli komorné Adély. Její sestru Idu ztvárnila bezproblémově rovněž plzeňská Petra Šintáková. Posledními hostujícími členy byli Michal Bragagnolo, který zazářil jako Alfréd, a tenorista Roman Dušek, kterému byla svěřena role sluhy Ivana. Skvěle si na jevišti počínali mladí Jakub Hliněnský jako doktor Falke, advokát, a Jan Hnyk jako ředitel věznice. Prince Orlovského ztvárnila v plzeňské inscenaci žena – Jana Foff Tetourová. Svým hereckým projevem nadchl Jan Ježek jako žalářník a postavu notáře doktora Blinda ztvárnil Jiří Kubík.

Sbor opery DJKT byl výborně připraven pod vedením Jakuba Zicha. Všichni protagonisté byli nápaditě oblečeni do kostýmů, které s ohledem na dobu vzniku díla navrhla Dana Haklová.

Orchestr po úvodních mírných nepřesnostech v souhře při předehře podal spolehlivý výkon. Dirigent Jiří Petrdlík vystihl charakter četných citací vídeňských valčíků.

V tištěném programu, který zpracoval dramaturg opery Zbyněk Brabec, najdeme život a operní tvorbu Johanna Strausse v datech, podrobný popis dějin dynastie Straussů, přiblížení okolností vzniku díla, glosy Straussových současníků, vybrané významné nahrávky díla a – jak je zvykem – i kompletní libreto, životopisy většiny umělců a fotografie z nastudování. Zbyněk Brabec také v lektorském úvodu k představení vzpomínal na své začátky působení v plzeňské opeře, které byly spjaty právě s jeho rolí v operetě Netopýr.

Plzeňské nastudování se nevymyká tradičním pojetím díla. Je okořeněno spoustou jemného humoru. Divák cítí, že všichni aktéři si svoji roli užívají a dávají do jejího ztvárnění maximum.

Foto: Martina Root