„Václav Hudeček je legendou, jeho hra není v ničem okázalá, je nesena vyrovnanou lidskostí.“

„Hernych na svých osmnáct let podal v podstatě obdivuhodný výkon, plný energie, jistoty a síly.“

„Prechal s naprostou samozřejmostí hudbu modeloval a frázoval, ovládl sál znělým tónem a velmi přesně vystihl základní výrazové nastavení díla a jeho pointy i průběh.“

Prostor věnovaný loňským laureátům spojila Letní hudební akademie Kroměříž s pozorností Václavu Hudečkovi, který na začátku léta oslavil sedmdesátiny. Zahrál si v neděli večer společně se dvěma nejmladšími objevy. A také převzal od Tomáše Netopila symbolické poděkování za péči, kterou už celé čtvrtstoletí věnuje na své luhačovické Akademii začínajícím houslovým talentům. Obě akce mají obdobné cíle. Však také nejsou výjimkou případy, že se z jedné plynule přejíždí na tu druhou, právě začínající.

Koncert ve Skleníku kroměřížské Květné zahrady byl zvýrazněnou doprovodnou akcí Letní hudební akademie. Ze Zlína přijela Filharmonie Bohuslava Martinů, dirigoval zakladatel a umělecký garant akademie Tomáš Netopil a hráli laureáti z roku 2021 – houslista David Hernych a violoncellista Tomáš Prechal. První z nich Brahmse, druhý Elgara. Václav Hudeček vystoupil s Dvořákem a v závěru večera se pak všichni tři sešli na pódiu jako sólisté Vivaldiho Koncertu d moll. Kdo do důsledku propojil obě východomoravské akademie, byl houslista Hernych: na té luhačovické byl totiž laureátem také, a to v roce 2020.

Rámec bohatému symfonickému koncertu daly tři z Dvořákových Legend, součást cyklu ne tak často hraného jako Slovanské tance, ale neméně hodnotného. Zazněly robustně, ale i s vyhmátnutím poetičtějších míst. Když hrál Václav Hudeček s orchestrem v druhé polovině večera Dvořákovu Romanci f moll, vynikla přece jen správně spíše líbezná stránka Dvořákova hudebního jazyka, ke které patří nejen místy až odzbrojující melodika, ale i příjemně volné tempo a střídmá dynamika. Václav Hudeček je legendou, jeho hra není v ničem okázalá, je nesena vyrovnanou lidskostí. Doprovod byl proto adekvátně klidný a pozorný.

David Hernych, student Jiřího Fišera na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy, se prezentoval jednou z nejproslulejších a hráčsky nejobtížnějších položek klasického repertoáru, Brahmsovým Houslovým koncertem. Konkrétně první větou, která poskytuje možnosti k vypracování kantilén i obsažných emocí, techniky i výrazu. Na svých osmnáct let podal v podstatě obdivuhodný výkon, plný energie, hráčské jistoty a osobnostní síly, v rozsáhlé kadenci nicméně ještě s rezervou ve schopnosti udržet nejvyšší pozornost publika.

Tomáš Prechal, vnuk českého emigranta Prchala, narozený před sedmnácti lety v Nizozemsku a hovořící obstojně česky, si vybral třetí a čtvrtou větu Violoncellového koncertu Edwarda Elgara. Poetickou pomalou část zahrál nádherně a finále pak skvěle, vyzrálým a klidným způsobem, s pozorností s přehledem dělenou mezi svůj part, dirigenta a orchestr. S naprostou samozřejmostí hudbu modeloval a frázoval, ovládl sál znělým tónem dosahujícím krásnými barvami od plnosti až k pianissimu a velmi přesně vystihl základní výrazové nastavení druhé poloviny díla a její pointy i průběh. Nesporný vrchol večera. Vůbec nepřekvapuje zpráva, že se Prechal dostal na Pařížskou konzervatoř, kde bude studovat už od podzimu… Zdá se, že by o něm ještě mohli být slyšet! Loňský rozhovor s mladým violoncellistou a také skladatelem, pořízený při jeho první účasti na Letní hudební akademii v Kroměříži, si připomeňte ZDE.

Vivaldiho Trojkoncert byl energickou tečkou, v tutti až vášnivě masivní, ve ztišené dynamice střední věty velmi citlivou. Samozřejmě že velké obsazení orchestru, i když s cembalem, nesměřovalo k typickému baroknímu zvuku, ale spíše k běžnému symfonismu, nicméně se dirigentovi dařilo dosáhnout v přizvukování sólovým nástrojům i opravdu jemné dynamiky. Václav Hudeček obdařil part prvních houslí dostatečnou virtuozitou i energičností, David Hernych ve výrazně menším partu druhých houslí rozhodně nezůstával pozadu a Tomáš Prechal rozšafně přizvukoval a v rychlých pasážích exceloval. Možná, že mohl Hudeček ustoupit do pozadí a nechat první housle Hernychovi, ale z hlediska jeho pozice jubilanta večera i dané řešení mělo logiku… 

Koncert měl pozitivní náboj a v přestávkách mezi hudbou milý společenský rámec, ke kterému patřilo i pár jubilantových slov a květiny pro Evu Hudečkovou sedící v první řadě auditoria. Václav Hudeček se usmíval a oba mladí interpreti svou hrou deklarovali, že o talenty není nouze a že věnovat se jim je od těch starších hodnotná investice.

*******

Foto: LHAK