„Petr Altrichter je zárukou nespoutaného, strhujícího pojetí.“

„Dvořák dokáže nadchnout jak naprostého laika, tak i hudebního znalce.“

„Česká hudba ve světě jistě zaujímá přední místo.“

Sté čtyřicáté výročí vzniku Dvořákovy kantáty Svatební košile oslaví 30. října koncert ve Smetanově síni Obecního domu. S orchestrem Prague Philharmonia a pěvci Českého filharmonického sboru Brno vystoupí pod taktovkou Petra Altrichtera také trio sólistů. Tenorové sólo je svěřeno Richardu Samkovi, který v programním kusu na motivy Erbenovy balady ztvární part Umrlce. Zpěvák v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zejména výrazně kvituje dosah letošního Roku české hudby.

Začneme z ostra! Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů, Suk. Můžete si vybrat jednoho. Kdo to bude?

Hned na začátku jste mě dostal do úzkých. Vybrat jen jednoho z takových jmen snad ani není možné. Dobrá tedy, zrovna dnes to bude Janáček.

Proč právě ten?

Naturel jeho tvorby je blízký tomu mému. Janáčkova hudba je plná zvratů a neuvěřitelné energie; atmosféry, jež vás absolutně pohltí. Osobně mám velmi rád postavu Alberta Gregora ve Věci Makropulos.

Rozhovor však stočíme k našemu tématu. Ve středu 30. října se ve Smetanově síni Obecního domu věnujete Dvořákově kantátě Svatební košile. Doprovodí vás orchestr Prague Philharmonia a diriguje Petr Altrichter. Co je z vašeho pohledu nejatraktivnějším atributem celé produkce. Na co byste čtenáře nalákal?

Už titul sám o sobě je určitě lákavý nejen proto, že je hudebně malebný a zkrátka jedinečný; spojení balady Karla Jaromíra Erbena ze slavné sbírky Kytice s nádhernou hudbou Antonína Dvořáka vytváří dílo naprosto výjimečné. Pan dirigent Petr Altrichter spolu s orchestrem Prague Philharmonia je další zárukou toho, že se máme na co těšit – zejména na jejich nespoutané, živé a strhující pojetí. 

Dvořákovo dílo letos slaví sto čtyřicet let od vzniku a vy ztvárníte jeho part Umrlce. Čím vám „imponuje“?

Nemůžu odpovědět jinak, než že Umrlec je jedna z mých nejoblíbenějších postav. Jistě, není to opera, tato kantáta ale dává možnost propojení interpreta s danou postavou a Umrlec je navíc postava velice dynamická. Interpret se stává součástí napínavého příběhu, který má i prvky hororu, což mi vlastně připadá osvěžující. (úsměv)

Zpíváte raději „záporňáky“, nebo „klaďase“?

Obecně mě přitahují hudebně dramatické aspekty jednotlivých děl. Co se týče charakteru postav, ideální by asi byl melancholický, výbušný, neformální, skromný superhrdina, který bohatým bere a chudým dává, takový moderní Jánošík. (úsměv) Jak už to v operách občas bývá, i ten největší záporák dokáže dojmout.

O svém devětašedesátém opusu se skladatel vyjádřil: „Myslím, že se neklamu, že dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí, ani Stabat nevyjímaje.“ Sólo ve Stabat Mater jste zpíval; obě díla tedy znáte. Co si myslíte o tomto Dvořákově výroku?

Při posuzování hodnoty díla hraje vždy důležitou roli, kde se právě člověk na své životní cestě nachází. Pro nás interprety a posluchače je důležité i momentální rozpoložení – síla zážitku u jednotlivých provedení bývá zajisté odlišná. Pokud toto Antonín Dvořák řekl, měl k tomu určitě důvod a kdo by měl dílu rozumět lépe než sám jeho autor. Obě skladby znám velice dobře a z mého pohledu jsou to jedny z nejkrásnějších děl světové hudební literatury. 

Půjde pro vás o debut v roli Umrlce?

Naštěstí se v tomto případě o debut nejedná. Letos v srpnu tomu bylo patnáct let, kdy jsem se se svým oblíbeným Umrlcem setkal poprvé. Mohl bych se rozpovídat, kde všude jsem toto dílo měl možnost interpretovat, ale je to rozhovor a ne životopis…

Svatební košile budete po koncertní produkci také natáčet. Ve kterém výkonu se obecně řečeno cítíte komfortněji – ve studiovém, nebo pódiovém?

Z pohledu času, který je k dispozici, se cítím komfortněji při natáčení, když vím, že je možné se k určité frázi vrátit, vylepšit ji. Režisér vám může dát podnět zkusit něco jinak, nově. Při natáčení všechno probíhá pomaleji a vy máte možnost si vše v klidu uvědomit a soustředit se pouze na výsek skladby. Ale co se týče komfortu z hlediska vlastní interpretace, určitě se lépe cítím na pódiu. Jinak to ani není možné.

Nejen zmíněná díla jsou stále hraná a nic nenasvědčuje tomu, že by popularita Dvořákových kompozic měla uvadat, i když uplynulo už sto dvacet let od jeho smrti. V čem podle vás tkví výjimečnost Dvořákova odkazu?

Dvořák vytvořil něco, co se podařilo jen málokomu v celé historii našeho národa. Oslovuje a ovlivňuje svou hudbou celý svět už skoro dvě století, dokáže nadchnout jak naprostého laika, tak i hudebního znalce. Jeho melodie si zpívají v dnešní době i malé děti a spektrum děl, které zkomponoval, je mimořádné.

Když předchozí otázku zobecním, v čem spatřujete největší hodnotu či hlavní smysl akce Rok české hudby?

Jisté je, že česká hudba zaujímá ve světě přední místo i přesto, že náš národ nepatří k těm největším. Na rčení „Co Čech to muzikant“ je mnoho pravdy a byla by obrovská škoda na tento náš dar zapomenout, aby se o něm posléze hovořilo jako o dávné minulosti. Díky Roku české hudby se realizovala řada důležitých projektů, které tento odkaz podpořily. Také povědomí a povinnost starat se a nadále rozvíjet naše kulturní dědictví se prohloubily. Dle mého názoru je kultura jeden ze základních stavebních kamenů úspěšné společnosti.