„Ráda pracuji se sopranistkami. A Katka Kněžíková jako lektor je sázka na jistotu.“

„Stará hudba a opera se můžou krásně doplňovat. Líbilo by se mi kombinovat obojí.“

„Jsem moc ráda, že mi Václav Luks svěřil i tak těžkou úlohu, sólový part v Mesiáši.“

Donedávna Maličkayová, ale ač umělkyně, nebála se změny a vzala si jméno manžela. Tereza Zimková je nadějnou mladou sopranistkou, která už má za sebou nejednu pěknou pěveckou příležitost na jevišti i na pódiu. Přesto se dál vzdělává. A jak se svěřila v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, vždy ráda zajede na Letní hudební akademii v Kroměříži, kde jsme ji také zastihli po koncertě, o kterém si víc můžete přečíst v naší ReflexiPlus. Vrací se tam ráda, a i když letos není přímo účastníkem kurzů kvůli pracovním povinnostem, aspoň jednu lekci od Kateřiny Kněžíkové si prý nechce nechat ujít.

Už loni, tedy v roce 2019, jste získala cenu Akademie klasické hudby; dalo by se tedy skoro říct, že máte „splněno“.  Možná je tedy trochu překvapení, že jste tady na Letní hudební akademii Kroměříž i letos…

Ano, ale tento rok vlivem jiných pracovních povinností bohužel nejsem účastníkem kurzu. Ale zrovna to vyšlo, že mám aspoň hodinu s paní Kněžíkovou, což je vždycky příjemné. Jinak jsem se připravovala na koncerty, které jsem měla v těchto dnech, a teď už jsem měla být v Bratislavě, protože mě v pátek čeká koncert v rámci festivalu Viva musica!. Nakonec ale zkoušky přesunuli na později, takže jsem získala několik dní k dobru a můžu se sama ještě trochu vzdělat.

Takže jste je využila alespoň na jednu nebo dvě hodiny s Kateřinou Kněžíkovou…

Uvidíme, jak to vyjde. Zdejší kurzy jsou náročné, ale budu ráda, když si na mě udělá čas.

Co vám kurzy tady v Kroměříži na Letní hudební akademii dávají v porovnání s jinými podobnými kurzy, na které jezdíte? V čem je Kroměříž a spolupráce s Kateřinou pro Vás specifická?

Já jsem Katku poznala před třemi lety na kurzech v Litni a po několikerých doporučeních na ni jsem ji oslovila. A od té doby jsem u ní vždy velmi spokojená, ať už to bylo v Litni nebo tady v Kroměříži. Myslím si, že zdejší kurzy mají výbornou atmosféru. Je tu mnoho doprovodných programů a akcí včetně přednášek, koncerty mají pěknou úroveň a navíc je to blízko do Brna (směje se), takže to mám blízko. A Katka je sázka na jistotu.

Jak výuka probíhá? Říkáte, že je to náročné… čím? Tím, že je Kateřina jako lektorka přísná nebo náročná, jejími požadavky?

Neřekla bych, že je přísná. Je velmi důsledná a velmi profesionální v tom, co dělá, takže samozřejmě věci musejí být tak, jak si ona představuje. Ale myslím, že se vždy snaží ukázat nějaký svůj pohled na interpretaci, svůj pohled na věc. Nenutí do ničeho, ale ukazuje nové možnosti. Tím, že si prošla hlasovým vývojem i s ohledem na její mateřství, tak sama musela poznávat svoje hlasové možnosti. Takže se dokáže na individuální hlasové problémy dívat i z jiné stránky, v tom je to jiné. Navíc si myslím, že jsme si i dost podobné hlasově, takže vítám i nějaké její předzpívání. I když ona to nedělá ráda. Vždycky říká: Já to dělat nechci, nebudu ukazovat, nechci aby jste to dělali jako já… Ale když k tomu už dojde, tak je to vždy přínos. Mně se s ní spolupracuje výborně a navíc já ráda pracuji se sopranistkami. Tím, že jsem měla na JAMU v Brně profesorku Martu Beňačkovou, která je mezzosoprán, tak je mi blízké poslouchat nějakou mně blízkou barvu hlasu.

Co Vás vlastně přivedlo do České republiky? Konzervatoř jste studovala ještě v Bratislavě, ale vysokoškolská studia už byla v Brně. Je to spíš o osobní důvod, nebo třeba přístup profesorů k výuce zpěvu tady u nás v porovnání se Slovenskem?

Jedno s druhým (směje se). Já jsem se hlásila na vysokou školu i do Bratislavy, ale nenašla jsem tam profesora, který by mě vyhovoval. Necítila jsem tam možnost svého vývoje. A myslím si že Česká republika má lepší kulturní prostředí. Je tu víc divadel, víc možností a je to stále blízko do Bratislavy. Když jsem takhle uvažovala, tak jsem ještě nevěděla, jak se okolnosti vyvinou, že tu po škole zůstanu, protože jsem tu našla partnera, dnes už manžela. Navíc Brno mě učarovalo hned od prvního momentu a považuji ho za svůj domov.

Ve Vaší dosavadní profesní dráze najdeme jak operní role, tak koncertní party, které zpíváte se soubory staré hudby a s dalšími tělesy, třeba s Collegiem 1704. Co do budoucna, chcete se nějak profilovat? Anebo si chcete nechat obojí?

Myslím, že by byla ideální kombinace těchto dvou světů. To by se mi líbilo! A myslím, že se to umí i hezky doplňovat. To, co mně dávají koncerty, když zpívám barokní nebo renesanční hudbu, to se mi nedostává v divadle a opačně. V divadle, když je nějaká rozpohybovaná inscenace, tak se člověk tak říkajíc vyblbne, to se zase nepodaří na koncertech staré hudby. Takže mám ráda ten balanc a bylo by to fajn i z hlediska hlasu.

Hlas se Vám bude měnit s dalšími rolemi a příležitostmi, je vlastně vůbec možné kombinovat starou hudbu s operou v jakémkoliv momentě hlasového vývoje?

Určitě. Nebo… zatím mi to tak vyhovuje. Ale samozřejmě uvidíme, kam se mi bude hlas posouvat. Sama jsem zvědavá.

Takže myslíte, že se Vám s jednou dveře staré hudby nezavřou?

Já doufám, že ne. Stará hudba stále měla být hlasovou hygienou stejně jako klasicismus, Mozart nebo Haydn. Myslím, že je to očista pro hlas, takže bych si ji moc ráda zachovala.

Konec prázdnin už klepe na dveře, v září budete zpívat sólový part v Mesiáši Georga Friedricha Händela s Collegiem 1704 na jeho zahajovacím koncertu sezóny. Pěkná příležitost… A co Vás kromě ní ještě čeká?

Na Mesiáše se moc těším. Jsem velmi ráda, že jsem tu příležitost dostala…

A dokonce místo Hany Blažíkové, která nakonec musela ten koncert vlivem všech současných změn a jiných povinností odřeknout…

Je to tak. Jsem moc ráda, že mi Václav Luks svěřil i tak těžkou úlohu. A potom? V této sezónu mě, doufám, čeká ještě debut na prknech Slovenského národního divadla v Bratislavě, který se měl odehrát už minulou sezónu, ale kvůli koroně se posunul. Budu zpívat Barbarinu ve Figarově svatbě. Také pokračuju v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde se dohrává Salieriho Škola žárlivých. A z divadla je to zatím vše. Doufám, že něco ještě přibyde, to bych byla ráda.

Cítíte se vlastně pohodlněji na jevišti v operní roli, nebo při koncertě? Je vám něco z toho bližší?

Pro mě má největší význam takhle vyvážená kombinace, to, že mám možnost skloubit obojí. Ideální by bylo, kdyby se tyto možnosti v mém životě objevovaly vždy 50 na 50. Samozřejmě ta práce je úplně jiná a i zkušební proces zabere jiný čas, ale nedokážu říct že by mě něco bavilo víc. Také samozřejmě vždy záleží na titulu. Ale musím říct, že mám štěstí a poslední dobou jsem zpívala samé krásné věci. Nemusela jsem se do něčeho nutit. Vždycky to pro mě bylo příjemné a zároveň mě to někam posouvalo.

Teď čerstvě máte nové příjmení, Zimková, ale většina lidí Vás zná jako Terezu Maličkayovou. Nebudete tak trochu mást své příznivce? Nebyla škoda si příjmení změnit?

(Směje se.) Chvilku jsem uvažovala, to je pravda. Ale pak jsem si řekla, že v této době si to ještě můžu dovolit, že přeci jenom nejsem Kateřina Kněžíková (směje se). A jí úplně rozumím, že si svoje jméno, pod kterým už byla známá, nechala.

No… ale ona chvilku vystupovala jako Kateřina Plachetková a až pak se vrátila k příjmení Kněžíková. To by se Vám mohlo stát také (smějeme se obě)…

Myslím, že nové příjmení je kratší a jednodušší na vyslovování i psaní. A s tím dívčím jménem jsem měla spojené zatím vždy jen samé vtipné příhody, jak mi ho komolili v programech nebo třeba na poště. Užila jsem si s ním svoje a jsem celkem ráda, že jsem se ho zbavila (směje se)!

A z hlediska toho, kdybyste začala účinkovat víc v zahraničí, tak příjmení Zimková je srozumitelnější. Míříte vlastně do zahraničí? Čekají Vás a nějaká angažmá? Dlouho jste třeba zpívala v Bamberku…

Tam už to teď bohužel, aspoň zatím, není aktivní. To byla spolupráce přes německého dirigenta a sbormistra Rolfa Becka, který byl zakladatelem sboru v rámci Schleswig-Holstein Musik Festival. A díky tom jsme zpívali i s Bamberskými symfoniky a sborem. Ale to už teď aktuální není. Jen doufám, že nějaká spolupráce s Bamberkem ještě bude. A myslím, že pan Beck je k tomu nakloněn. A ohledně operních angažmá… Já jsem se na to ještě po čas studií velmi zaměřovala. Zkoušela jsem různá operní studia hlavně v Německu a ve Francii. Ale vždy mi to uniklo o chlup. Třeba ve Stuttgartu to vypadalo velmi nadějně, ale pak z toho sešlo a ve Štrasburku jsem nakonec byla druhá.

A do třetice všeho dobrého?

No myslím si, že už tomu můj věk úplně nepřeje (směje se). Takže spíš už nechám operní studia mladším a uvidíme, kam mě zavanou pracovní příležitosti. I když by to určitě bylo přínosné. Litovala jsem hlavně té práce ve Štrasburku.

A Letní hudební akademie Kroměříž 2021? Plánujete sem přijet i příští rok?

Ráda bych! Doufám, že to vyjde a že se to postkoronové období nerozběhne natolik, že se roztrhne pytel s koncerty. A i kdybych měla moc práce a na akademii nemohla, tak bych určitě dál ráda pracovala s Kateřinou Kněžíkovou aspoň na soukromé úrovni.

Foto: archiv LHAK, Vojtěch Kába, Fb Collegia 1704, NDM