KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Svátky hudby v Praze. Václav Hudeček zahájil třiatřicátý ročník english

„Václav Hudeček, umělecký ředitel festivalu Svátky hudby v Praze, se poté ujal moderování a zahájil jeho 33. ročník v biograficky pojaté retrospektivě.“

„Lucie Kaňková zpívala s jistotou, výrazovou kulturou zdobenou nadějně ohebným hlasem zajímavého témbru a s přirozenou hereckou mimikou.“

„Finále patřilo Kühnovu dětskému sboru, který připravil jeho sbormistr Jiří Chvála.“

Slavnostní koncert zosnovaný k zahájení 33. sezóny hudebního festivalu Svátky hudby v Praze se konal v úterý 29. října ve Dvořákově síni Rudolfina. Umělecký ředitel slavností Václav Hudeček pozval na podium sopranistku Lucii Kaňkovou, tenoristu Aleše Brisceina, basistu Michala Onufera, Kühnův dětský sbor sbormistra Jiřího Chvály a také Plzeňskou filharmonii, která hrála pod dirigentem Tomášem Braunerem.

Plzeňská filharmonie s dirigentem Tomášem Braunerem zahájila slavnostní koncert předehrou k opeře Hubička Bedřicha Smetany, chtělo by se říci, v poučené interpretaci, tedy přesně tak, jak ji známe z tradičního, léty zažitého provozování na domácích scénách. Se slavnostním výrazem, s příjemným tanečním rytmem, s espritem a zadržovanou energií a v dobře padnoucím tempu. Dramaturgicky elegantně navozený vstup do hudebního večera, ostatně dvousté výročí narození Bedřicha Smetany se samo nabízelo, pokračoval sólovým vystoupením Václava Hudečka, který neomylně zvolil jednu z nejkrásnějších lyrických melodií pozdního romantismu, Romanci pro housle a orchestr f moll, op. 11 Antonína Dvořáka. Hudeček ji hraje na mnoha pódiích, ve Dvořákově síni Rudolfina zněla ve slavnostní večer obzvláště jímavě, třebaže orchestr sólový hlas chvílemi v dynamických poryvech adoptoval do pletiva orchestrálních hlasů. Jistota v technicky bravurních pasážích, bohatá barva zvuku a výrazová originalita stále ve hře české žijící legendy houslové hry zůstávají.

Václav Hudeček, umělecký ředitel festivalu Svátky hudby v Praze, se poté ujal moderování, zahájil 33. ročník festivalu a v úvodu přivítal starostku Prahy 1 Terezii Radiměřskou, poslance a senátory a další vzácné hosty. A samozřejmě poděkoval sponzorům. V další biograficky pojaté retrospektivní moderaci připomněl první ročník rozhlasové soutěže mladých hudebníků v roce 1966, která o rok později dostala název Concertino Praga. Vzpomněl také na koncertní návštěvy se svým otcem v Rudolfinu a nesmrtelnou epizodu po boku pedagoga a houslového virtuosa par excellence Davida Oistracha. A také houslovou virtuosku Lianu Isakadze, která byla rovněž chráněnkyní Davida Oistracha a kterou chtěl pozvat na tento slavnostní večer. Paní Isakadze ale v červnu letošního roku opustila tento svět.

Pod patronací Václava Hudečka vystupují na festivalu mladé talenty a mnohé už profesionálně činné prošly jeho houslovými kurzy. Podal si na podiu ruku s koncertní mistryní Plzeňské filharmonie, to je ten případ, a ukázal na další. Pozval na podium sopranistku Lucii Kaňkovou, vnučku skladatele Jindřicha Felda, také kdysi šéfredaktora Hlavní redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu v rozhodných letech její existence. Kaňková se uvedla árií Barče Hlásej, ptáčku, dobrý den (Skřivánčí písní) z opery Hubička Bedřicha Smetany. Zpívala s jistotou, výrazovou kulturou zdobenou nadějně ohebným hlasem zajímavého témbru a s přirozenou hereckou mimikou. Vítězka soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2016, která spustila řadu dalších prvních cen na mezinárodních soutěžích, se vrátila na podium po výstupu tenoristy Aleše Brisceina, který zpíval árii Jeníka Jak možná věřit z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany a po první árii basisty Michala Onufera. Ten se představil v árii Marbuela Je sic to trochu daleko z opery Čert a Káča Antonína Dvořáka. 

Zazněl také duet Jeníka a Mařenky Mařenko má z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Pěvecké hlasy byly obecně poněkud v nevýhodě, protože orchestr se tužil na společném podiu za osobami, oproti skryté variantě divadelní. Soprán se v dynamičtějších partiích enormně exponoval, stejně tak vedle zvučného dominantního tenoru, který byl ženskému zpěvu oporou. Kaňková zde zdatně hrála rozvaděnou Mařenku a citlivě provedla zraněnou dívku textem „Nuž tedy jdi a neobjev se mi před tváří více! … Naší už lásky konec je.“ a s náležitě civilním recitativem, že si vezme Vaška. Melodickou linii ve výměnách poloh vedla zručně a v duetu s tenorem zněly oba kontrastní hlasy přitažlivě. Brisceinovy náladové proměny od radostného přivítání k trucovitému trojitému „Ano“, vysmívání, přemlouvání a vyčítání byly mužně pravdivé. První část večera uzavřel duet Kecala a Jeníka Znám jednu dívku, ve kterém byl Brisceinovým partnerem znovu basista Michal Onufer.

Koncert pokračoval Skočnou z hudby k opeře Prodaná nevěsta, v níž Tomáš Brauner vedl nástrojové skupiny v nápadité prezentaci a hbitém tempu a efektně využil příležitost k nasazení cézury, která taneční hit v závěru rozdělila. Finále mělo účinnou razanci a zvedlo publikum k bouřlivým ovacím.

Další pěveckou částí programu byl duet Jeníka a Mařenky Věrné milování opět ze Smetanovy Prodané nevěsty. Dynamicky kontrastní vedení hlasů s oporou tenoru nalezlo své splynutí ve smírném závěru duetu. Poté následovala árie Karolíny Samostatně vládnu já z opery Dvě vdovy Bedřicha Smetany, ve které se Kaňková publiku zcela odevzdala, nejen smělou vokální kreací humorně traktované árie s pěknou koloraturou, ale i mimickým ztvárněním textu. Sólovým výstupem v árii Purkrabího Počkejte vy blázni z opery Jakobín Antonína Dvořáka se pak prezentoval Michal Onufer, další z plejády talentů, které Václav Hudeček v cyklu Svátků uvádí. Ach bože, božínku / Na podzim v ořeší / V té trýzni stálé, duet opět z Dvořákovy opery Jakobín, to byla další pěvecká část slavnostního zahajovacího koncertu 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze. Duet, spíše převážně líbeznou árii Terinky, v závěru dynamicky roznítil na podiu tenor Jiřího. 

To byl poslední duet Kaňkové a Brisceina, ve finále už následovaly jen tři árie a sbor z opery Rusalka Antonína Dvořáka. První z nich, árie Prince Vidino divná přesladká byla bravurní kreací Aleše Brisceina, dále se zaskvěla Lucie Kaňková v árii Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém a pěvec ještě mladého basu Michal Onufer přispěl k výběru toho nejlepšího z Rusalky árií Vodníka Celý svět nedá ti, nedá. Finále patřilo Kühnovu dětskému sboru, který připravil jeho sbormistr Jiří Chvála. V jeho provedení zazněla sborová scéna Květiny bílé po cestě, v níž dětské těleso podivuhodně zdárně suplovalo chorální sílu dospělých pěvců.

Dirigent elegantního projevu Tomáš Brauner vedl orchestr ve výstižném vyjádření charakteristik hudby, v dynamicky promyšleném plánu s expresivními momenty a nepochybně s dobře míněnou podporou pěveckým výkonům. Na závěr koncertu provedly všechny vokální a instrumentální síly legendární sbor Proč bychom se netěšili z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Což bylo opět tím pravým dramaturgickým, dlouho aplaudovaným trumfem slavnostního koncertu.

…………….

Foto: Radovan Šubín

Rafael Brom

Rafael Brom

Hudební publicista

Dlouholetý hudební redaktor stanice Český rozhlas Vltava, kde působil od počátku osmdesátých let přes třicet let. Byl od začátku i u vysílání stanice Český rozhlas D dur, kde dodnes přispívá k tvorbě programu. Dále publikoval v Týdeníku Rozhlas a v hudebních časopisech. Absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze s vidinou práce v oblasti organologie, rozhlasová praxe ale převážila nad badatelskými úmysly. Je mu blízká historie a stavba smyčcových hudebních nástrojů, vedle obligátního seznámení s hrou na klavír v rámci studií získal základy hry na violoncello a trubku. Otec hrával na pozoun a obeznámení s žesťovými nástroji mu vyneslo možnost strávit vojenskou službu jako hráč na lesní roh ve vojenském dechovém orchestru. Od poloviny devadesátých let se díky nabídkám mezinárodní rozhlasové výměny častěji setkával s hudbou vídeňské valčíkové rodiny Straussů, což vedlo roku 1999, jubilejním roce stého výročí úmrtí Johanna Strausse syna, k přímému kontaktu s vídeňskou straussovskou společností, archivem knihovny města Vídně a potomky rodiny. Léta připravoval rozhlasové pořady i články s touto tématikou. Deset let moderoval přímé přenosy Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků a moderoval i přenosy koncertů Rozhlasových symfoniků. Ze sportovních aktivit mu zůstala obliba sledování přenosů kolektivních sportů, tenisu a lehké atletiky. Příležitostně se vrací do přírody, má rád psy a obdivuje koně. Spolupráci s hudebním portálem KlasikaPlus.cz považuje za přirozené a přátelské pokračování své profese.



Příspěvky od Rafael Brom



Více z této rubriky