„Dát dohromady náročný part pro čtyři lesní rohy nebylo jednoduché. Jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Hudba Josefa Suka je efektní a plná dramatického citu.“

„Díky sugestivním gestům Tomáše Netopila klenuté plochy hýřily barevností.“

Bratislavské hudební slavnosti jsou v plném proudu a Koncertní síň Slovenské filharmonie je každý večer plná hudbymilovných návštěvníků. V pátek 3. října zde hostili Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v čele s dirigentem Tomášem Netopilem. Lákadlem byl Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr Roberta Schumanna a závěrem zazněla Symfonie E dur Josefa Suka. Program neobvyklý, přesto posluchačsky atraktivní. 

Předehra Edmont, op. 84 Ludwiga van Beethovena je dílo známé a slavné, oslava hrdiny, který se stal symbolem boje za osvobození vlasti a stálo ho to život, je vděčným námětem pro romantickou hudbu. Zvlášť, když se díky jeho oběti osvobození Holandska podařilo. Dnes rezonuje téma opět, romantická hudba účinek příběhu posiluje. A provedení skladby bylo díky vynikající kondici orchestru a sugestivnímu vedení dirigenta Tomáše Netopila excelentní. Od počátku byl k mání hutný a kompaktní zvuk samozřejmě i díky skvělé akustice filharmonického sálu. Sólové nástroje, zejména dřevěné, se nesly čistě a v krásných souzvucích, housle byly měkké a hutné, jejich piana zářila. Okouzlující témbr přinesly především lesní rohy ve fortissimu. Závěrečné finále bouřilo a tisklo posluchače do sedadel. 

Druhou skladbou v pořadí byl Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr, op. 86, který napsal Robert Schumann v roce 1849. Efektní a technicky i na souhru náročná skladba vyžaduje čtyři skvělé sólové hudebníky, kteří se v průběhu skladby vzájemně podporují, prolínají, přebírají si témata, aby vzápětí zase hráli spolu v jednotném souladu. Obdivuhodné už proto, že každý z protagonistů pochází z jiné „stáje“ a jiného prostředí, přesto se dokázali obdivuhodně sehrát. Zuzana Rzounková je „domácí“ sólohornistkou vystupujícího orchestru FOK. Jan Vobořil je sólohornistou České filharmonie, Szabolcs Zemplény je Maďar a sólistou a pedagogem na univerzitách v Londýně, Budapešti, Berlíně a v Tokiu. Raimund Zell pochází z Rakouska a sólově koncertuje a žije ve Vídni a pedagogicky působí na univerzitě v Linci. Jsou to tedy všechno vytížení špičkoví umělci. Dát dohromady takto náročný part pro čtyři lesní rohy, které hrály, jako by vyrůstaly z jedné materie, jistě nebylo jednoduché. Jejich souhra byla obdivuhodná, barevně sladěná a dokonale se doplňovali. 1. Lebhaft zahájily pevné fanfáry všech čtyř ve fortissimu a pak už navazovaly lehké běhy, sólové vstupy byly suverénní a plně barevné. 2. Romanze. Ziemlich langsam je kontrastní věta, kterou zahájily dvě horny ve dvojhlasu a podpořily je vzápětí svou melodií smyčce. Akordický vstup celého kvarteta byl precizní a přešel opět do lahodné melodie smyčcové sekce. 3. Sehr lebhaft zahájily fanfárou trubky a následoval celý orchestr v rychlém tempu. Lesní rohy postupně nastupovaly virtuózní běhy, které ještě stačily kolorovat ozdobami. Následovalo mohutné sólo, pod kterým klusal rytmus smyčců. Sólisté si nadále předávali sólové vstupy, aby v závěru v crescendu vygradovaly spolu s orchestrem do efektního vyvrcholení. Publikum propadlo euforii a odměňovalo hráče mohutnými ovacemi, které vyústily v přídavek. Zcela z jiného soudku. Bylo to Libertango od Ástora Piazzolly upravené pro čtyři lesní rohy. Prskavka, která pohladila a potěšila. 

Po přestávce zazněla skladba nejzávažnější, Symfonie č. 1 E dur, op. 14 od Josefa Suka. Díky sugestivním gestům Tomáše Netopila nabídla široké, klenuté plochy s vroucí melodií, které hýřily barevností a hutnou harmonií. 1. Allegro, ma non troppo zahájila fanfára lesního rohu, smyčce navodily jas a lehkost, aby se rychle orchestr dostal do silné dynamiky. Slavnost trubek a pulsující rytmus přinesl radost a v diminuendu přešel do klidu v hloubce smyčců. Další kontrastní fortissimo podpořily trubky a tympány, aby následná melodie ve střídajících se vlnách akcelerovala do finále. 2. Adagio zahájily dřevěné nástroje v pianissimu a převzaly téma violy a violoncella. Niternou modlitbu přejímaly nástroje mezi sebou a postupně přešly do forte, přesto překvapivě plného citu a měkkého témbru. Další dynamické vlny se střídaly v kontrastech a něžně přešlo široké legato do forte, aby následně opět utichlo. 3. Allegro vivace přineslo energický taneční rytmus, který drsně přešel v pekelný tanec. Ten přerušila cituplná melodie violoncell, postupně nabírající na síle, až přerostla do vítězně znějícího pléna. 4. Allegro zahájil barvitý motiv ve violoncellech a housle přinesly taneční rytmus. Vášnivá melodie ve vysokých smyčcích se vznášela do výšek nad orchestrem, accelerando dramaticky stoupalo na síle, aby se zase ztišilo do piana. Střídání kontrastních ploch oživovalo téma a naplnilo ho vášnivým nábojem. Dirigent si užíval zvuk orchestru, který se vítězně vzpínal v prostoru a vrcholil plnými fanfárami žesťů, podpořenými tympány.

Hudba Josefa Suka byla pro mnohé posluchače překvapením a objevem; jeho hudba je efektní a plná dramatického citu. Orchestr si plně zasloužil nadšené ovace a publiku se nechtělo odejít. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK spolu s dirigentem Tomášem Netopilem zanechal nesmazatelnou stopu v historii festivalu.

Foto: A. Trizuljak