„Před budovou stála velká zeměkoule a příchozí se dozvídali, že jejich filharmonie míří do Vesmíru.“

„Vasilij Sinajskij ke Stabat Mater přistoupil jako ke kterémukoli hudebnímu dílu, věcně, profesionálně, s přesnými gesty i tektonikou. Vytratila se z něho ale vroucnost a jemná agogika.“

„Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, pro který je Dvořákovo Stabat Mater stěžejní a srdeční záležitostí. Zpívali skladbu, kterou mají nastudovanou pod vedením svého sbormistra Petra Fialy.“

Pro poslední koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava před rekonstrukcí domovského Domu kultury vybrala dramaturgie Dvořákovo Stabat Mater. Toto vrcholné duchovní dílo zaznělo ve čtvrtek 19. května ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno a sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Jarmilou Balážovou, Richardem Samkem a Janem Šťávou pod taktovkou Vasilije Sinajského.

Janáčkova filharmonie Ostrava má své sídlo v Domě kultury, který je v dezolátním stavu a potřebuje nutně rekonstrukci. Vedení filharmonie, stejně jako představitelé města Ostravy i Moravskoslezského kraje se sjednotili v představě, že je to ideální příležitost, aby byl dům rozšířen a vznikl zde moderní a akusticky skvělý koncertní sál. A zdá se, že mají našlápnuto dobře a že je reálné tuto myšlenku uskutečnit. „Do té doby prožijeme několik krušných let v provizorních podmínkách. Ale s vizí krásného koncertního sálu půjde vše zvládnout bez větších problémů,“ sděloval publiku optimisticky ředitel filharmonie Jan Žemla.

Proto se poslední koncert filharmonie ve čtvrtek 19. května v současném koncertním sále konal za poněkud euforické nálady. Před budovou stála velká zeměkoule a příchozí se dozvídali, že jejich filharmonie míří do Vesmíru. Přechodnou destinací se totiž stane bývalé kino Vesmír, které právě prochází rekonstrukcí, aby zde byly pro činnost filharmonie dobré akustické podmínky.

Závěrečného koncertu se zhostil šéfdirigent Vasilij Sinajskij, který se po dlouhé nemoci opět postavil před orchestr. Na programu bylo ikonické dílo Antonína Dvořáka Stabat Mater, op. 58 pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Dílo, ke kterému má každý český posluchač i interpret niterný vztah a které slyšel ve svém životě už mnohokrát.

Dirigent se po koncertě vyznal, že dirigoval dílo poprvé. „Česká hudba je specifická, liší se i od jiných slovanských autorů. Já ji mám velmi rád, zejména hudbu Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, mým srdečním skladatelem je ovšem Josef Suk,“ svěřoval se návštěvníkům po koncertě. Vasilij Sinajskij je světově proslulým dirigentem a má na svém kontě interpretaci mnoha skladeb z ruského, německého a anglického repertoáru. Nicméně Dvořákova hudba je skutečně specifická. Musí se hrát především srdcem a duší. A Stabat Mater zejména, neboť je to dílo prodchnuté nejen zbožností, ale hlavně bolestí skladatele nad postupnou ztrátou všech tří malých dětí. Do deseti částí skladby na latinský text italského františkánského mnicha vložil emoce, které přetvořil na pozitivní sílu s ohromujícím závěrem.

Vasilij Sinajskij ke Stabat Mater přistoupil jako ke kterémukoli hudebnímu dílu, věcně, profesionálně, s přesnými gesty i tektonikou. Vytratila se z něho ale vroucnost a jemná agogika, chyběly dlouhé legatové plochy v pianech, postupně se vlnících v emočních záchvěvech, zvuk houslí postrádal svítivou špičku a jemné vibrato a dechové, zejména žesťové, sekce překrývaly pěvecké vstupy. Orchestr zprvu přesně plnil zadání, což způsobilo, že zněl ploše a stereotypně, ale v posledních částech už se jejich muzikantské cítění nedalo potlačit a dávali do projevu vroucnost a něhu, jako by chtěli publiku dokázat, že vědí, že právě tohle Dvořák potřebuje.

Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, pro který je Dvořákovo Stabat Mater stěžejní a srdeční záležitostí. Zpívali skladbu, kterou mají nastudovanou pod vedením svého sbormistra Petra Fialy už řadu let, prováděli ji na mnoha koncertech po celém světě, mají ji nahranou na CD, a tedy dokonale zažitou. Jejich projev se tedy od pojetí orchestru odlišoval, především v částech, které vyžadují niterná piana (už počáteční Stabat Mater dolorosa…), která bohužel orchestr překrýval. A byl to právě sbor, který se stal v polovině skladby (Tui nati vulnerati) vůdčí silou a dával skladbě výraz a který se suverénně prosazoval ve fugatových částech.

Sólových partů se zhostili mladí pěvci, kteří se skvěle doplňovali co do barvy hlasu i co do výrazu. Sopranistka Kateřina Kněžíková dávala do hlasu měkkost a sladkost, její jásavý, zvonivý a otevřený soprán hladil a laskal. Altového sóla se zhostila Jarmila Balážová, jejíž projev nejprve působil plaše a ostýchavě, ale v deváté části Inflammatus se zcela uvolnila a překvapila hutností a nosností hlasu se znělými plnými hloubkami. Tenorista Richard Samek zahájil skladbu pevným a znělým hlasem, který dostával postupně stále větší lesk. Basové sólo zpíval Jan Šťáva, který chvílemi tápal, ale jehož hlas získával postupně na stále větším objemu a hutnosti. Kvarteto pěvců bylo příjemně vyrovnané, zejména v barevnosti a nosnosti hlasů a ve vroucnosti, kterou všichni do projevu dávali. Protože ta je základní charakteristikou Dvořákova díla a nejvíc právě ve Stabat Mater, kterou skladatel psal jako osobní niternou zpověď.

Obecenstvo vycítilo, jaké úsilí vydávají interpreti, aby vyniklo poslání díla, a odměnili svoji filharmonii a všechny interprety vděčným a nadšeným potleskem. Koncerty v sále Domu kultury ovšem ještě nekončí, fanoušci krásné klasické hudby se zde budou ještě v červnu potkávat na akcích Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Příští sezóna už je ale uvítá ve Vesmíru. Přejme Janáčkově filharmonii, aby se v tom vesmíru neztratila a aby za plánované čtyři roky skutečně vstoupila na pevnou zemi v novém koncertním sále.

*******

Foto: Martin Straka