„Jitka Čechová pořad proložila třemi špičkovými díly pro sólový klavír.“

„Národnostně zaměřený návštěvník by možná zalitoval, že se zpívalo jenom německy a francouzsky, ale z uměleckého hlediska byl výběr bezchybný, zachovával pestrost i jednotící linku.“

„Martin Prokeš má komorní projev a je zřetelné, že vyrůstal na duchovní hudbě. Neopanovává prostor a neuslyšíme od něj velké drama, zato pečlivě promýšlí i detaily a jeho největší síla je v dlouhých ztišených soustředěných pasážích.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica dospěl do závěrečné třetiny. Na českolipském koncertu v sobotu 7. října dvě klíčové osobnosti pořadatelského týmu vystoupily v roli interpretů.

Lípa Musica si za jedno ze svých předsevzetí vytyčila objevovat v regionu dosud nezavedená koncertní místa. Několik jich uvedla do života především v menších obcích Libereckého a Ústeckého kraje, ale stejnou zásluhu má nakonec i v samotné České Lípě, kde festival před téměř čtvrtstoletím vznikl. Kupříkladu kostel Mistra Jana Husa, nevelká jednolodní stavba, kterou možná mnozí registrují jenom periferním zrakem cestou do parku, skrývá pro hudbu pozoruhodné přednosti. Má vhodnou akustiku a dovede vytvořit pěknou komorní atmosféru. Disponuje varhanami, které znalci označují za povedený nástroj. A co je hlavní: farářka Církve československé husitské Marie Truncová a její manžel, pastorační asistent Petr Trunec, jsou hudbě vřele nakloněni. Kostel samozřejmě nemá být primárně koncertní síní, ale hudba může jeho duchovní zaměření citelně obohatit, což se v České Lípě potvrzuje v hojné míře. Ve zmíněném kostelíku se poslední dobou koná většina koncertů Českolipského koncertního cyklu a ani „velký“ festival Lípa Musica na něj nezapomíná.

Nebývá běžné, aby ředitelé festivalů sami koncertovali. Tenorista Martin Prokeš se na „svém“ festivalu objevuje, většinou však spolu s dalšími pěvci (v dřívějších letech třeba jako člen souboru Schola Gregoriana Pragensis, ve kterém působil přes dvacet let, anebo loni jako člen Dua Kchun s barytonistou Markem Šulcem). Sólový večer, jaký jsme zažili nyní, byl výjimečný. To ještě podtrhla skutečnost, že pěvce na klavír doprovázela Jitka Čechová, která je letošní uměleckou garantkou Lípy Musicy. Od uměleckého garanta se koncertní vystoupení očekává, Jitka Čechová hrála například s pardubickou komorní filharmonií na Svatováclavském koncertu a 14. října ji čeká Recitál v srdci klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu. Nicméně zásadní rolí uměleckého garanta je nastavit naladění celého festivalu a obohatit ho o originální dramaturgický názor. Jitka Čechová k tomu přidala ještě pedagogické zkušenosti a v závěrečných dnech festivalu bude publikum moci sledovat výsledky její práce na dvou specifických koncertech: 2. listopadu vystoupí třináctiletá klavíristka Klára Gibišová, kterou k tomu umělecká garantka vybrala, a 3. listopadu koncertují žáci ZUŠ coby účastníci mistrovských kurzů Jitky Čechové ve společném projektu nazvaném Má to smysl!

Pěvecký večer v kostele Mistra Jana Husa byl nadepsán Esence romantismu. Pořadatelé chtěli připomenout komorní, až intimní atmosféru romantických koncertů poloviny 19. století v prostředí evropských salónů. Připravili k tomu průřez německým, rakouským a francouzským romantickým repertoárem, počínaje výběrem ze Zimní cesty Franze Schuberta (jeho Lípa samozřejmě nemohla na festivalu chybět) přes písňovou tvorbu Roberta Schumanna, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, ale také Clary Schumannové a Almy Mahlerové až po Alexandera von Zemlinského a v závěru Sept mélodies Ernesta Chaussona. Jitka Čechová pořad proložila třemi špičkovými díly pro sólový klavír: Schubertovým „zvonkovým“ Impromptu As dur, Brahmsovým Intermezzem a moll a – jako odraz romantismu – Debussyho Ostrovem radosti.

Národnostně zaměřený návštěvník by možná zalitoval, že se zpívalo jenom německy a francouzsky a že ani uznávaná smetanovská interpretka nezabrousila do českých luhů, ale z uměleckého hlediska byl výběr bezchybný, zachovával pestrost i jednotící linku. Jitka Čechová ostatně prozradila, že oba připravovali koncert v mimořádném předstihu.

Martin Prokeš má komorní projev a je zřetelné, že vyrůstal na duchovní hudbě. Neopanovává prostor a neuslyšíme od něj velké drama, zato pečlivě promýšlí i detaily a jeho největší síla je v dlouhých ztišených soustředěných pasážích, zde typicky v Mahlerově rückertovské písni Ztratil jsem se světu. Zpíval ovšem při plně otevřeném koncertním křídle, což znamenalo až nemilosrdné nároky.

Člověk si přitom uvědomil, že hrát na klavír v malém kostelíku by se téměř dalo pokládat za samostatnou hudební disciplínu. Současné klavíry jsou stavěny na ozvučení větších sálů a výrobce bychom asi nepřemluvili k výjimkám. Ostatně klavír v kostele je u nás vůbec vzácný jev a pokaždé znamená mnoho starostí (v tomto případě ovšem také ochotu firmy Petrof, která nástroj zapůjčila). V intimním prostoru klavírista musí měnit leccos ze svých zvyklostí, jenomže při současné praxi k tomu jen málokdy dostane příležitost.

Vystupující umělci se tedy – s ohledem na místo i na repertoár – ocitli doslova pod rentgenem, v nebývalé míře. Možná ještě o to víc, že koncert osobně navštívila pěvkyně Magdaléna Hajóssyová, u které Martin Prokeš kdysi studoval. Zároveň ale bylo znát, že tu mají „své“ publikum. Zejména komorní koncerty v České Lípě totiž nejsou snobské a návštěvníci velmi dobře vědí, za kým jdou. Při závěrečném děkování jsme s úsměvem zaznamenali, že jedna návštěvnice k předávaným květinám přidala i dort. Martin Prokeš rozhodně není anonymní ředitel a dá se čekat, že do potlesku se promítne i vděk za celou Lípu Musicu. To se stalo i tentokrát – a právem.

******

Foto: Lukáš Marhoul / Photography