„Do auditoria Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami vpadl báječně vyladěný a zvukově mocný, orchestrální úvod se sborem O Fortuna.“

„Ušlechtile nastudované vedení orchestrálního a vokálního aparátu se sóly, kterým Marek Štilec provedl posluchače nekonečnými proměnami Orffovy hudby, rozhodně potvrdilo kvality ansámblů.“

„Sopranistka Lucie Silkenová neodolatelně zářila, hned jak přišla zpívat o lásce v Amor volat undique.“

Závěrečný koncert 56. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram proběhl 3. června. Na jeviště Divadla Antonína Dvořáka vstoupily Filharmonie Bohuslava Martinů, příbramské sbory Canzone a Canzonetta a sbor opery Severočeského divadla Ústí nad Labem k provedení veledíla Carmina Burana od Carla Orffa. Dirigoval Marek Štilec a úspěch byl velkolepý.

Slavnostní večer uvedla znělka v provedení souboru žesťových nástrojů Brass Five z balkonu divadla. Následoval proslov ředitelky festivalu paní Mgr. Albíny Dědičík Houškové v duetu s moderátorem Lukášem Typltem. Obligátní přivítání publika, starosty města Příbram, přítomného senátora Petra Štěpánka následovalo předání cen. Nejprve cena v oboru hudby, poté udělení Ceny města Příbram, která se uděluje za mimořádné pozitivní zásluhy o rozvoj města. Starosta města Příbram Mgr. Jan Konvalinka ji letos předal dvěma nositelům. Nejprve paní ředitelce Státního okresního archivu Příbram PhDr. Věře Smolová a následně herci Pavlu Novému. Vyhlášení vítěze 10. ročníku kompoziční soutěže Hudebního festivalu Antonína Dvořáka pro skladatele do čtyřiceti let, které předcházelo udělení Ceny města Příbram, vyneslo vavříny hudební skladatelce Kateřině Horké. (KlasikaPlus.cz informovala ZDE.) Získala ji za skladbu Anglické tóny z Ischie z rukou předsedkyně soutěžní poroty Sylvie Bodorové. Vítězka uvedla, že se inspirovala tvorbou anglického skladatele Williama Waltona, v souladu s podmínkou zadanou v anonymní soutěži. Konkrétně jeho violoncellovým koncertem, který slyšela při své cestě na italský ostrov Ischia, kde ve Forio d’Ischia skladatel zemřel. Manželka skladatele Waltona se podílela na vytvoření tamní botanické zahrady, ve které nechala zbudovat pro Williama koncertní síň. Dodnes je tam nabízen dokument o stavbě zahrady s hudbou anglického skladatele. Podle podmínek soutěže bude vítězná skladba uvedena na dalším ročníku festivalu v Příbrami. Kateřina Horká se zde úspěšně zúčastnila soutěže již podruhé, poprvé to bylo v roce 2022 se skladbou Smyčcový kvartet č. 2 „Islandská krajina“. Ve své tvorbě se nechává inspirovat také jazzem, jak tomu je ve skladbě Jazzové ozvěny z roku 2018, se kterou vstoupila do domácí skladatelské soutěže Přehlídka nové tvorby pro dechový symfonický orchestr. Nebo také komorní skladbou Dodeka i do kila pro klarinet a klavír, která měla premiéru v roce 2015 v níž propojila volnou dodekafonii a atonalitu s jazzovými prvky. (Skladba zazněla nedávno na koncertě, který KlasikaPlus.cz reflektovala ZDE.) Kateřina Horká se účastní soutěží již od dětských let. Kromě jiných byla finalistkou soutěže River City Brass Composition Prize v Pittsburghu, USA a stejný rok i Cory Brass Band Composition Prize v Cardiffu ve Velké Británii. Zúčastnila se Mezinárodní kompoziční soutěži sv. Kryštofa ve Vilniusu se skladbou Zimní melancholie pro orchestr v roce 2023, následující rok pro tuto soutěž už speciálně zkomponovala skladbu s názvem Vilniuské zvony.

Po oficialitách včetně a poděkování sponzorům zůstalo jeviště jen účinkujícím v kantátě Carmina burana od německého skladatele Carla Orffa. Skladatel ji vytvořil na motivy sbírky středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných, pijáckých a dalších básní a písní stejného názvu. Ze středověkého rukopisu, který byl objeven roku 1803 údajně v klášteře Buranum, vybral a zhudebnil Orff jen některé z více než dvou stovek původních textů milostných a pijáckých písní. Původní texty jsou psány v různých jazycích – staroněmecky, latinsky, starofrancouzsky a italsky. Kantáta je rozepsaná pro sólové hlasy, sbor, dětský sbor a orchestr. Má šest tematických celků, jimiž jsou také písně milostné, pijácké, o jaru, o štěstěně. Orffova Carmina burana měla premiéru 8. června 1937 ve Frankfurtská opera.

Do auditoria Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami vpadl báječně vyladěný a zvukově mocný, orchestrální úvod se sborem O Fortuna, který nikoho nenechal na pochybách, že půjde o mimořádný výkon. Tento prolog, který otevřel sled čtyřiadvaceti zhudebněných písní, se vrátil na závěr skladby v epilogu stejně působivě, ne-li povýšen o prožitky z průběhu kompozice. Ušlechtile nastudované vedení orchestrálního a vokálního aparátu se sóly, kterým Marek Štilec provedl posluchače nekonečnými proměnami Orffovy hudby, rozhodně potvrdilo kvality ansámblů. A tím také festivalu, jak jsem predikoval v reflexi zahajovacího koncertu 22. dubna, kde vystoupila Drážďanská filharmonie s exkluzívní houslovou virtuoskou Antje Weithaas. Filharmonie Bohuslava Martinů má výtečnou smyčcovou sekci a na pódiu kukátkového prostoru divadla nebylo slyšet rozdílu oproti klasickému koncertnímu sálu, jen byla pocitově komornější a blíže publiku. Pozornost ovšem upoutaly žesťové nástroje s báječnou tubou a zejména sekce bicích s koncertně noblesními tympány, z níž budil nadšení velký buben. Tempový a rytmický průběh skladby měl prvotřídní vyváženost a udržoval pozornost po celé její poměrně dlouhé trvání, ovšem se dvěma odlehčovacími pauzami mezi jednotlivým oddíly kompozice. Poctivost v nastudování jevily i příbramské sbory Canzone a dětský sbor Canzonetta, které založila a vede Mgr. Jaroslava Kunická Halamová. V součinnosti s profesionálně vystupujícím Sborem opery Severočeského divadla Ústí nad Labem byly domácí síly regulérní součástí provedení vokální složky kantáty.

Pěvecká sóla byla obsazena sopranistkou Lucií Silkenovou, tenorem Danielem Matouškem a ohlášeného barytonistu Filipa Bandžaka zastoupil Jiří Rajniš, jeden z nejvýraznějších a nejúspěšnějších českých operních pěvců mladé generace, působící zejména v zahraničí. V sezóně 2022/2023 debutoval na prestižní světové operní scéně, v milánské La Scale. Jeho povšechně úhledně znějící baryton byl ve forte spolehlivý a v častých horních hlasových polohách vydržel v nasazení. V nízké dynamické poloze zněl domácky vlídně. Svěží, emotivní a lehce náruživý tenor Matouškův byl spolehlivý v expresivitě výrazu v dojemném sólu Colim lacus colueram (Kdysi jsem uctíval jezero). Prima voce skromného sólistického aparátu v Carmina, sopranistka Lucie Silkenová, neodolatelně zářila hned jak přišla zpívat o lásce v Amor volat undique (Láska letí všude). Rozezpívala se v písni Stetit Puella (Stála dívka) a dokončila exhibici vzrušující koloraturou ve stratosférickém Dulcissime (Nejsladší). Pak už sbor opět zmohutněl v hymnickém Ave formosissima (Zdravá buď, nejkrásnější) a následném finálním sboru O Fortuna. Více než hodinové představení vrcholné hudební produkce náležitě zvýraznilo postavení Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram nejen ve městě se skladatelem spojené, ale v rámci celé republiky.

Pořadatelem hudebního svátku je nezisková organizace Dvořákovo Příbramsko, z.ú., v jejíž správní rady byl činný Antonín Dvořák III. (vnuk Antonína Dvořáka), po jehož úmrtí převzal v roce 2017 funkci svého otce Petr Dvořák. Týmu organizace náleží všechna chvála o péči a propagaci hudebního odkazu Antonína Dvořáka, jenž je jednou z nejvyšších kulturních devíz naší země.

foto: HFAD / Martin Andrle