Na Dvořákově Vysoké účinkovali laureáti pěvecké soutěže v Karlových Varech
„Rozptyl stylů byl na koncertě pozoruhodný. Zahrnoval belcantové árie z děl Belliniho i Donizettiho, díla Mozarta a Beethovena, dál přes Pucciniho až po tvorbu Richarda Strausse a klavírní připomínku Bohuslava Martinů. Z české tvorby byl zastoupen dvěma pěveckými ukázkami Antonín Dvořák, jednou árií Bedřich Smetana.“
„První polovina koncertu se nesla v duchu Ludwiga van Beethovena. Zazněl písňový cyklus ‚Vzdálené milé‘ v podání barytonisty Radka Martince. Klavírista Tomáš Pindór večer uvedl Beethovenovou Sonátou D dur, což vytvořilo stylově sourodou plochu.“
„Písňové koncerty jsou dnes vzácností, jakousi lahůdkou pro minoritní publikum. Oba mladí pěvci – Radek Martinec a Marie Schmidtová – projevili vzácný cit pro interpretaci písňové tvorby. Na Vysoké bych ale očekával trochu větší míru koncentrace právě na rozsáhlou vokální tvorbu Antonína Dvořáka.“

Letošní ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram spěje k závěru své jarní části. Již tradičně jsou zváni také laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kteří vystupují přímo na Vysoké u Příbramě, v novorenesanční budově zámečku, který nechal postavit v roce 1878 Dvořákův švagr, hrabě Václav Kounic. 28. května 2023 dostali šanci mladí pěvci, sopranistka Marie Schmidtová a barytonista Radek Martinec za klavírního doprovodu Tomáše Pindóra. O atraktivitě koncertu talentovaných zpěváků svědčí zajímavá skutečnost, že byl vyprodán dlouho dopředu. Byl věnován památce Antonína Dvořáka III., který se velmi zajímal právě o koncerty mladých adeptů operního umění; na tyto koncerty se nejvíce těšil.
Vše řečené je pro mne logické a pochopitelné, operní mládí z respektované pěvecké soutěže v Karlových Varech nám signalizuje úroveň české opery per futurum. Samozřejmě, že sám zámeček Vysoká je atraktivním místem pro komorní charakter koncertů. Pro koncerty věnované zpěvu je toto půvabné místo jako stvořené. Možná bych jen očekával ve vokálním večeru na Vysoké větší míru dramaturgické koncentrace právě k dílu Antonína Dvořáka, který do české hudby přináší dosud nevídaně rozsáhlé a cenné písňové cykly, možnosti výběru z kantátových árií vedle řady atraktivních operních árií. V tomto směru byl večer 28. května pojatý dramaturgicky více velkoryse, spíše v duchu pragmatickém, dotyční si volili ukázky z repertoáru, který považují za sobě oborově blízký, takže rozptyl stylů byl poměrně velký. Zahrnoval belcantové árie z děl Belliniho i Donizettiho, díla Mozarta a Beethovena, dál přes Pucciniho až po tvorbu Richarda Strausse a klavírní připomínku Bohuslava Martinů. Z české tvorby byl zastoupen dvěma pěveckými ukázkami Antonín Dvořák, jednou árií Bedřich Smetana. První část koncertu se nesla v duchu Ludwiga van Beethovena, jeho písňového cyklu An die ferne Geliebte, op. 98, jenž byl vhodně anticipován první větou z Beethovenovy Sonáty č. 7 D dur, op. 10, no. 3.

Prokomponovaný cyklus písní Vzdálené milé (An die ferne Geliebte), je velmi oblíbený u barytonistů, ale i u tenoristů, pro svoji takřka ideálně zvolenou střední polohu šesti písní, které tvoří sourodý, dobře promyšlený a zároveň vzácně kontrastní celek. Cyklus rád prezentoval legendární barytonista Teodor Šrubař i Jindřich Jindrák, ovšem ti ještě v českém překladu, jak bylo všude obvyklé. Později jako by se Beethovenův cyklus z koncertních pódií někam zatoulal, ale může to býti i pouhým faktem, že obecněji komorní píseň z pódií vymizela, stala se vzácností, jakousi lahůdkou pro minoritní publikum. Proto jsem uvítal, že se po delší době cyklus Beethovenův objevil v pěkném, citlivém podání mladého barytonisty Radka Martince a za pozorného doprovodu klavíristy Tomáše Pindóra. Ten večer uvedl zmíněnou připomínkou první věty z Beethovenovy Sonáty D dur, což vytvořilo stylově sourodou plochu s cyklem písní téhož autora. Radek Martinec prokázal v interpretaci cyklu velký smysl pro styl i výstavbu cyklu, pro detaily, volil velmi komorní charakter tónu v dynamice projevu, plnozvučné forte si ponechal tektonicky skutečně až na samotný závěr cyklu. V dikci němčiny volí střídmost, konsonanty příliš nezdůrazňuje. Celek vyzněl velmi kompaktně, promyšleně ve volbě temp i dynamiky. Osobně bych spodní dynamickou hranici patrně tolik nepreferoval, ani v daném komorním prostředí, které se může jevit akusticky hodně přívětivé; po zaplnění sálu se akustika trochu změní. Mladý barytonista v průběhu večera předvedl sympatický stylový záběr od G. Donizettiho, V. Belliniho po B. Smetanu i A. Dvořáka, nadmíru přesvědčivě mu vyšel přídavek v podobě slavného duetu s Zerlinou z Mozartova Dona Giovanniho. Donizetti je zřejmě mladému pěvci s vyrovnaným, lyrickým barytonem příjemného témbru, velmi blízký. Zejména árie Malatesty z Dona Pasquala působila technicky i výrazově přesvědčivě, v druhé Donizettiho árii Alfonse z Favoritky dokázal demonstrovat výraznější propojení zvuku do hrudní rezonance, kdy hlas získával na překvapivé zvukové plnosti. Původně více tenorální charakter z písní v prvé části večera se měnil více ve prospěch sytosti tónu, temnější barytonové barvy, aniž by ztrácel na důležitém lehkém, měkkém nasazení všech poloh, ve správném pěveckém pocitu „shora“. Árii Vladislava ze třetího dějství Smetanova Dalibora přednesl mladý umělec již loni v rámci soutěže v Karlových Varech a technicky si dal záležet na všech detailech i nástrahách, které širokodechá Smetanova árie přináší. Díky této zajímavé dramaturgii jsem si uvědomil, že jsem právě tuto Vladislavovu árii na koncertním pódiu – od slavných jevištních představitelů této role – neslýchal. Volili si obvykle jinou ze čtyř, zřejmě na pódiu s klavírem atraktivnějších alternativ vděčného barytonového světa Smetanova, směřovaného autorem polohově pro dispozice barytonisty Josefa Lva.

Sopranistka Marie Schmidtová se představila v akustice sálu na Vysoké jako typicky lehký, lyrický soprán, zdánlivě subtilnějšího charakteru, nicméně přirozeně prostorově nosný, díky výborné koncentraci zvuku v masce. Upoutala pozornost diváků árií Bětušky z Dvořákovy opery Šelma sedlák, bylo zřejmé, že roli si již vyzkoušela jevištně, při uvedení díla v Plzni (2019). Z tohoto data plyne, že mladá zpěvačka již má za sebou několik let jevištní praxe, koncert tedy nepředstavuje pouhé adepty operního umění ve studentských letech. Všechny vstupy, včetně písňových v první části večera (F. Schubert a R. Strauss) vyzněly s technickou jistotou, na níž se zrcadlilo dobré pěvecké vedení, patrné z lehce tvořených středních poloh i vyšších tónů, stejně tak i v tolik důležitém způsobu frázování a členění frází. Přece jen ale jedna ukázka mne zaujala více než jiné – árie Liu z Pucciniho finálního díla Turandot. V árii se totiž vedle zmíněných technických atributů zračil větší ponor do výrazu, který dodával interpretaci na zajímavé interpretační přesvědčivosti, pro mne osobně předčila jiné zvolené ukázky z různých operních oborů a stylů. Možná by v Pucciniho Bohémě nebylo na škodu zvolit si árii Mimi, patrně by osobnostně „sedla“ k mladé sopranistce víc než volená Musetta, byť technicky předvedená bez problémů, s jistotou ve frázování i pevnou, koncentrovanou výškou.

Osobně se mi moc líbil „přídavkový“ půvabný duet z Mozartova Dona Giovanniho, jenž završil velice adekvátně příjemný vokální večer. Právě proto, že se zde nezůstávalo u technické stránky, jistě zásadně důležité, ale přesvědčoval již výraz zpívaných hudebních frází. Publikum tuto symbiózu okamžitě vycítí intuitivně a spontánně zareaguje.

Obdobně jako na prvomájovém koncertu tenoristy Aleše Brisceina v Příbrami, rovněž na Vysoké měl značný podíl na úspěchu večera klavírista Tomáš Pindór. Svým doprovodem snad telepaticky cítí jemné agogické i dynamické detaily a rovněž všechno ostatní podstatné. Zároveň obohacuje pěvecky laděný večer o zajímavé vstupy sólového nástroje, čímž se plní smysluplný požadavek kontrastu v průběhu koncertu. Již výše uvedený Beethoven, vytvářející uvolněný a stylový vstup do první poloviny večera publikum zaujal, podobně jako v Příbrami si nacházely vřelý ohlas u publika atraktivní klavírní kompozice B. Martinů Etuda in F i Hymnus F. Poulence. Zopakoval si i provedení vlastní Improvizace na téma Rusalky A. Dvořáka. V Příbrami jsem konstatoval, že by se tato improvizace hodila výborně přímo do prostředí Vysoké. To jsem ještě netušil, že se mi brzy moje přání splní… U publika vyvolala velmi příznivý ohlas.

Hudební festival Antonína Dvořáka, jeho již 54. ročník, si může připsat další zdařilý a příjemný koncertní večer v kouzelném, autentickém prostředí. Věřím, že si smysluplné koncerty mladých, nadějných operních talentů udrží své významné místo v dramaturgii dalších ročníků. Antonín Dvořák III., jemuž byl koncert věnován, by měl zajisté upřímnou radost.

Foto: HFAD
Příspěvky od Jiří Fuchs
- Poschnerův senzační Bludný Holanďan
- Madama Butterfly v rakouském Linci nezemře
- Pinocchio aneb Opera 21. století na scéně Jihočeského divadla
- Jan Hnyk byl ozdobou zahájení operní sezony na jihu Čech
- Finále festivalu Třeboňská nocturna přineslo posluchačsky atraktivní program
Více z této rubriky
- ‚Zvuky, které jste nikdy neslyšeli‘, zaplnily Vzlet
- Janáčkova filharmonie coby spolehlivá průvodkyně hudebním labyrintem
- Baroko jaksepatří. Mozart jen přihlížel…
- Potěšení z mladého Werthera
- Klasický zpěv ještě žije! Řemeslo, autorita a pokora Michaela Volleho
- Beethovenovský večer v Pardubicích coby skrytá prezentace hudebního labelu
- Zapomenutá díla, nezapomenutelný výsledek. Ensemble Damian oplakal Mozarta a hodoval v Holoprtech
- Rozhlasoví perkusionisté aneb Škoda rány, která padne vedle
- Oslava začátku jara v Národním divadle
- Faraonova kletba v Plzni velmi dobře baví