„Z tichého zpěvu s nástinem vášně a úpěnlivosti gradoval svou zpověď až do velkého zvukově proklamativního finále s mistrným ztišením k poslednímu tónu.“

„Hedarova hra procítěně vedla tempovými proměnami, nepostrádala poetiku a zvláště poutavě pracovala s dynamikou.“

„Hakobyan přidal dvě písně od Sergeje Rachmaninova.“

Arménský pěvec Navasard Hakobyan, laureát pěvecké soutěže Operalia Plácida Dominga, vystoupil ve středu 22. května ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice s operními áriemi od Belliniho, Donizettiho, Čajkovského, Korngolda, Tostiho, Gastaldona, Otera a Verta a Morena Torroby. Doprovázející pianista Ahmad Hedar přidal Chopinovu Baladu č. 1 a Smetanova Hulána z Českých tanců. Vystoupení pěvce oznámila Hudební agentura Nachtigall Artists a Spolek přátel hudebních talentů. Pěvec energického hlasu a zkušený kolega u klavíru publikum rozhodně potěšili. 

První pěveckou perlou recitálu Navasarda Hakobyana byla árie Ah, per sempre io te perdei … Bel sogno (Ach, ztratil jsem tě navždy… Hezký sen) Richarda Fortha z prvního jednání opery Puritani Vincenza Belliniho. Zjevně dobře vyškolený a znělý hlas prošel dramaticky expresivní pasáží do vřele nesené kadence. Ta zdobila, tentokráte navíc velkolepá, i závěr následující cavatiny seržanta Belcoreho Come paride vezzoso (Jako okouzlující Paris) od Gaetana Donizettiho. Další ukázku svého programu si Hakobyan vybral z opery Petra Iljiče Čajkovského. Byla to árie knížete Jelcina Ja vas ljublju ze druhého dějství opery Piková dáma. Z tichého zpěvu s nástinem vášně a úpěnlivosti gradoval svou zpověď až do velkého zvukově proklamativního finále s mistrným ztišením k poslednímu tónu. V podobném zaujetí zpíval Hakobyan árii Fritze Mein Sehnen, mein Wähnen (Moje touha, moje snění) z druhého dějství opery Mrtvé město Ericha Wolfganga Korngolda. 

První sérii árií oddělilo od následujících instrumentální intermezzo. Pianista Ahmad Hedar hrál Baladu č. 1 b moll, op. 23 Fryderyka Chopina. Hedarova hra procítěně vedla tempovými proměnami, nepostrádala poetiku a zvláště poutavě pracovala s dynamikou.

Arménský pěvec se vrátil na podium se dvěma romancemi od Francesca Paola Tostiho. Byly to Ideale a L´ultima cazone, tedy Ideál a Poslední píseň, které zpíval se zajímavým vystižením obsahu obou dějově odlišných, ale tematicky příbuzných písní. Jestliže v první z nich jsme cítili touhu po vzdálené a nepřítomné, dokonalé osobě, tak v druhé se poněkud vzdorně loučí s milou, která se vdává za jiného muže. Poté následovala nesmrtelná píseň italského komponisty jménem Stanislao Gastaldon s titulem Musica proibita (Zakázaná hudba). Zcela jasný výraz hrdosti, který Hakobyan vytvořil v jedné z nepopulárnějších italských písní, ke které si autor napsal text pod pseudonymem Flick-Flock, dal na srozuměnou pěvcovo vnímavé proniknutí do poetiky italské provenience. Píseň obdivovatele, ve které jí každý večer zpívá, že chce líbat její havraní vlasy, rty a vážné oči, matka své dceři zakáže zpívat. Následují program pak doznal jisté a nikoli poslední změny. Hakobyan přidal do programu dvě písně od Sergeje Rachmaninova. První z nich svým textem rozhodně konvenovala pěvci, který je v současné době vzdálen své vlasti. Text Nezpívej, krásko, přede mnou, ty písně smutné Gruzie, jež připomínají mi jiný život a vzdálený břeh, nepochybně mu evokovala jeho jižně od Gruzie ležící domovinu. Druhá písně ruského emigranta Rachmaninova, kterou Hakobyan přidal k první je šestou částí z cyklu 15 romancí Christos vokres. op. 26 (Kristus vstal z mrtvých).

Pro svou druhou instrumentální vsuvku si pianista Hedar vybral, ve shodě s letošním dvoustým výročím narození skladatele Bedřicha Smetany, jeho Hulána z Českých tanců, v níž se předvedl jako technicky zkušený a pohotový pianista se zvláštním nadáním vyhledávaného doprovazeče.

V další části programu svého recitál zazpíval Hakobyan dvě arménské lidové písně. Byly to Tsirɑni Tsɑr (Meruňkový strom) od Komitase Vardapeta a O rose (Ó růže) v úpravě Aleksandra Spendiaryana. Poté přidal romanci Germana Ya mis hores felices (Nyní moje šťastné hodiny) ze zarzuely La del Sotto del Parral a recitál zakončil standardem ve španělských koncertních textech, árií pro baryton ze zarzuely Maravilla od Federica Morena Torroby na libreto Antonia Quintera a Jesúse Maríi de Arozamena s názvem Amor, vida de mi vida (Láska, život mého života). Jasný, operetní charakter zarzuely a efektní přídavek tak zakončil recitál Navasarda Hakobyana, kterého jistě a efektně doprovázel pianista Ahmad Hedar.

Foto: Petr Dyrc

Facebook X E-mail WhatsApp