„Ke Carmen se vracím nesmírně rád – komentuje dílo Jiří Štrunc.“

„Dirigentova volba temp vynikajícím způsobem koresponduje s jednotlivými španělskými tanci.“

„Při premiéře v roli Carmen excelovala svým hlasem, který má úžasnou hloubku, dynamiku a barvu, sólistka Národního divadla Brno Václava Krejčí Housková.“

Třetí premiérou sezóny operní scény v Plzni je jedna z nejhranějších oper vůbec – Carmen. Španělské rytmy a melodie jsou uvedeny na Nové scéně v souladu s filozofií divadla, kdy jedna opera v roce zazní mimo historickou budovu Velkého divadla.

Přestože se Georges Bizet za svého života nedočkal většího úspěchu žádné ze svých oper, patří jeho poslední opera Carmen k často uváděným hitům všech divadel. Autor na opeře pracoval od roku 1873, premiéru měla 3. března 1875. Až provedení ve Vídni 23. října 1875, které sklidilo triumfální úspěch (o němž se však v té době již mrtvý Bizet nedověděl), podnítilo obrovskou vlnu dalších úspěšných uvedení po celém světě. V Plzni byla opera provedena poprvé již 30. prosince 1885. Od té doby se zde bez velkých přestávek uváděla mnohokrát. Poslední provedení nastudoval a dirigoval, stejně jako to současné, dirigent Jiří Štrunc v roce 2000. Dílo se tehdy uvádělo ve Velkém divadle do roku 2008 a dočkalo se 33 repríz.

Opera Carmen vychází z tehdejší módní vlny francouzských skladatelů k oblibě hispanismu a k exotickým námětům vůbec. Zachycuje realisticky prostředí španělské Sevilly. Na jevišti se ale objevují obyčejní lidé – dělnice z tabákové továrny, obchodníci, pašeráci, vojáci, zápasníci s býky, děti. Bizet sám chtěl, aby se v opeře nic nepředstíralo. Děj spočívá v krátkosti v tom, že obyčejná dělnice Carmen svede vojáka Dona Josého, zasnoubeného s Micaëlou. Ten se kvůli Carmen stává dezertérem, pašerákem a nakonec i vrahem, protože Carmen ze žárlivosti zabije.

Hudební nastudování bylo svěřeno, jak jsem již uvedl, Jiřímu Štruncovi. „Ke Carmen se vracím nesmírně rád. Je to opera, která nemá slabého místa. Vynikající příběh, skvělá hudba. Bizetova Carmen je vlastně hit za hitem a já nevěřím, že existuje někdo, kdo by tuto hudbu neznal,“ komentuje dílo Jiří Štrunc. Sebelepší hudba a její skvělá interpretace, jako tomu je při plzeňském nastudování, by ale nevyzněla bez druhé strany inscenace, kterou je režijní vedení ředitele Divadla J. K. Tyla Martina Otavy a celé řady dalších tvůrců. Kostýmy navrhla Dana Haklová, scénu Lukáš Kuchinka, světelný design Antonín Pfleger.

Každé dějství nabídne velmi funkční a působivou scénu. V prvním dějství vidíme ztvárnění města, zaujme motiv funkční kašny produkující v tišších pasážích až mírně rušivý kulisový zvuk. Vynikajícím režisérovým nápadem je tanec na dlouhém stole, který dominuje scéně krčmy ve druhém dějství. V dalších dějstvích scéně dominuje jakási brána. Kostýmy charakterizují jednotlivé postavy i barevně: děti a dělnice jsou oblečeny v nevinné bílé, samozřejmě nechybí červená pro výraz temperamentu. Jako kontrast zaujme neobvyklá modrá pro kostým venkovské dívky Micaëly. Ve čtvrtém dějství jsme svědky vynikajícího vstupu souboru Baletu DJKT. Choreografie přizvané Nelly Danko opravdu srší nápady, dokonale provedené jsou rovněž soubojové scény s meči nacvičené pod vedením Karla Basáka. Opera zní ve francouzském originále, posluchači tedy český a zároveň německý text sledují na bohužel nepříliš velkém čtecím zařízení.

Orchestr opery DJKT hraje od prvních tónů předehry soustředěně a v naprosté souhře. Přesvědčivě vyznívají veškerá sóla jednotlivých nástrojů (flétny, klarinety aj.). Dirigentova volba temp vynikajícím způsobem koresponduje s jednotlivými španělskými tanci. Překvapí i skutečnost, že při mírném přizvučení dění na jevišti (zahlédl jsem mikrofony na bocích jeviště) orchestr zní kompaktně, ale nikoli přehlušujícím způsobem. Při zachování naprosté srozumitelnosti zvuku jak orchestru, tak všech sólistů, operního a dětského sboru vyplynula jediná zvuková nesrovnalost, zřejmá u sólistů. Ti, když se obrátili při zpěvu jiným směrem, změnila se síla jejich projevu. Možná i proto vyzněly skvěle ansámbly statických, např. sedících sólistů, třeba tercety. Vynikajícím způsobem vyzněly veškeré sborové scény. Sbor opery pod vedením Jakuba Zichy i dětský sbor opery DJKT Kajetán pod vedením hlavní sbormistryně Anny Marie Lahodové byly hlasově výborně připraveny, ve spolupráci s režií se na jevišti pohybovaly přirozeně, v případě dětí nadšeně až živelně.

Plzeňské nastudování opery vsadilo na obsazení hlavních rolí nejen dlouholetými sólisty domácí scény, ale také přizvanými hosty. Při premiéře tak v roli Carmen excelovala svým hlasem, který má úžasnou hloubku, dynamiku a barvu, sólistka Národního divadla Brno Václava Krejčí Housková. Těšit se ale můžeme také na Ninu Grachevu z Ruska nebo plzeňskou Janu Foff Tetourovou. (Aktuální obsazení jednotlivých představení, která se budou opakovat 28. a 30. ledna a 13., 21. a 26. února 2020 najdeme na www.djkt.eu.)

Desátníka Dona Josého ztvárnil miláček plzeňského publika, rodilý Ital Paolo Lardizzone. Jeho hlas působí možná subjektivně plošším dojmem, nicméně jeho herecký projev byl fantastický. Jeho roli alternuje Kanaďan Philippe Castagner. Micaële propůjčila svůj hlas vynikající Ivana Veberová. Její hlas zněl ve všech polohách vyrovnaně. Nezklamal ani Csaba Kotlár jako představitel toreadora Escamilla, kterého alternuje Jiří Rajniš ml. Velmi příjemným překvapením byl svrchovaný výkon Jana Hnyka jako poručíka Zunigy, jeho bas zněl sametově a svým hereckým projevem byl tzv. „nad věcí“. Těšit se ale můžeme i na hlas sólisty plzeňské opery Jevhena Šokala, který roli alternuje. V rolích dvou cikánek se střídají Doubravka Součková s Radkou Sehnoutkovou coby Frasquita a Jana Piorecká s Ivanou Klimentovou jako Mercédes. Dalších, obsahem již menších rolí se zhostili sólisté plzeňské opery Tomáš Kořínek /nebo Amir Khan/ jako pašerák Le Remendado, Jakub Hliněnský /nebo Daniel Kfelíř/ jako další pašerák Le Dancaïre a Jakub Hliněnský /nebo Jiří Kubík/ jako desátník Moralès.

Autorem obsáhlého tištěného programu plného zajímavých informací je dramaturg opery Zbyněk Brabec. Do konce sezóny se v Plzni můžeme těšit ještě na premiéry oper Korunovace Poppey Claudia Monteverdiho 18. 4. a Lohengrina Richarda Wagnera 13. 6.

Foto: Martina Root