PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Luciano Pavarotti, Plácido Domingo a José Carreras na jednom jevišti… Od pádu železné opony se jednalo o jeden z nejvýmluvnějších důkazů, že čas zázraků právě nadchází.“

„Oba mistři těžké váhy (nebojte se, nebudu to přirovnání dále rozvíjet) stáli před otázkou, jak své jméno spojit s jiným fenoménem, který by na značku The Three Tenors co nejlépe navázal.“

„Jednalo by se možná o docela roztomilý příběh soupeření dvou velkých tenorů, těžících z jednoho neopakovatelného koncertu, kdyby se dotyční nerozhodli, že neopakovat neopakovatelné by vlastně bylo nezodpovědné.“

Člověk má někdy tendenci posuzovat čas, který uplynul od určitého okamžiku, naprosto iracionálním způsobem. Příklad: to, co se stalo před naším narozením, je dávná historie. Co se stalo za našeho dětství, je sice také historie, ale zase ne tak vzdálená. A co se stalo za naší dospělosti, se přihodilo někdy včera, nejpozději předevčírem… Jenže ouha: ono „předevčírem“ se událo třeba už před třiceti lety a nějak podezřele rychle to uteklo.

„Jako mistrovská díla patří dnes Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček do zlatého fondu baletního žánru, stejně tak jako je hudba všech tří, zejména v orchestrálních suitách, mimořádně oblíbenou součástí symfonického repertoáru.“

„Petipa skladateli dodával přesně časově spočítané požadavky a pokyny. Staly se vodítkem pro průběh a směřování hudby, podrobně navázané na příběh i na veškerý pohyb. Některé tance se proměnily v orchestrální hity.“

„V Americe, kde nejspíš vznikla nejsilnější tradice zařazování díla jako ikonické součásti vánočního období, pochází skoro polovina tržeb baletních souborů z uvádění Louskáčka.“

Málokteré hudební dílo světového repertoáru patří tak neoddělitelně k vánočním svátkům jako Čajkovského Louskáček. Měl premiéru v prosinci 1892. Od té doby je stálicí klasického repertoáru baletních souborů po celém světě, titulem oblíbeným u dětských i dospělých diváků. Pohádka vypráví o dárcích pod stromečkem, o holčičce a jejím oživlém dřevěném panáčkovi, který se promění v prince. I kdyby šlo jen o sen, je to krásná představa, že?

„Přístupy všech pedagogů byly samozřejmě trochu rozdílné. Nakonec jsem si stejně musela vybrat to, co se mně líbí nejvíce.“

„Bylo mým velkým přáním u Sabine Meyer studovat, má zvláštní druh pozitivní energie, který okamžitě předává na ostatní lidi.“

„K hudbě Karla Husy mě přivedl pan profesor Jiří Hlaváč.“

Anna Paulová v září tohoto roku křtila své debutové CD se skladbami Karla Husy a Bohuslava Martinů. K natáčení si společně s šéfproducentem klasické hudby vydavatelství Supraphon Matoušem Vlčinským přizvala celou řadu interpretů,…

„Dívčí sbor a instrumentální ansámbl celý večer prokazoval nerozlučný soulad a propojení.“

„Na některých sólových výkonech byla znatelná mírná nervozita. Možná to zní překvapivě, ale bylo to ve výsledku příhodnější, než kdyby sólové pěvecké party zpíval někdo nadmíru suverénním a sebevědomým přístupem.“

„Provázání všech interpretačních aspektů zajistila bezvadná souhra a decentně tvarovaná dynamika, která nikdy nevkročila do území patosu či hry na efekt.“

Jak zní cesta světla? Odpověď nabídnul koncert z cyklu Hudební výlety, který pořádá Svatováclavský hudební festival. Unikátní loňská nahrávka Cesta světla skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka zazněla v živém provedení Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Dějištěm se 19. prosince stal Evangelický Kristův kostel v Ostravě, jehož akustické podmínky českým a moravským koledám spolu s výkony interpretů vtiskly pečeť výjimečného okamžiku.

„Galuppi byl nadaný melodik, se svými nápady si uměl pohrát. Na druhou stranu nějaká hlubší charakteristika chybí, celé dílo působí prostince, prvoplánově, posunuje se od jedné líbezné melodie k druhé.“

„Helsinki Baroque Orchestra hrál čistě a elegantně, vytěžil z hudby mnoho jemného kouzla, což se bohužel nedá říct o vokálním ztvárnění partů Adama a Evy.“

„O třídu lepší byla mezzosopranistka Sonja Runje, která v partu Anděla spravedlnosti předvedla barevný, znělý hlas a intonačně jistý výkon.“

Skladatel Baldassare Galuppi dnes nepatří ani k nejznámějším, ani nejhranějším italským autorům, v 18. století se však řadil k nejúspěšnějším. Vídeňské Theater an der Wien, jehož dramaturgie byla vždy vynalézavá, uvedlo 18. prosince koncertně Galuppiho oratorium La caduta di Adamo (Adamův pád). Nepamatuji se, že by někdy zaznělo u nás, proč si ho tedy neposlechnout?

„Dostávám otázku, zda se zkušenost s chorálem promítá do mého hraní. Já si toho nejsem příliš vědom, ale podle bratrova názoru ano. Snad se to může odrazit ve frázování a představě souvislé melodické linky.“

„Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v chorálu neexistuje pravidelná rytmická jednotka – doby, čtvrtky, osminky a podobně. Mávat nějaká taktová schémata nedává smysl.“

„Nejvíce fascinující je na gregoriánském chorálu právě čistota a průzračnost jednohlasé melodie, která je zcela samostatná a soběstačná.“

Kombinace nejvyšších met akademických s elitním aktivním muzikantstvím u jediného člověka není častá. Prof. PhDr. David Eben, Ph.D. ji však naplňuje. Jediný profesor Ústavu hudební vědy pražské Filozofické fakulty a zakladatel Scholy Gregoriany Pragensis,…

„Wojciech Rodek orchestr velice striktně vedl přesným a čitelným dirigentským gestem, což zajistilo (až na výjimky) dost přesnou souhru tělesa a intonační přesnost.

„Má smysl s tímto tělesem provádět hudbu, která je zaměřená na hudební fajnšmekry, když nezbývá energie/síly/schopnosti na dotažení těchto děl k detailnímu vypracování?“

„Bylo zřejmé, že Eva Garajová výraz nepředstírá, ale že jde skutečně o vnitřní, hluboký prožitek.“

Vánoční gala – Mladé hvězdy Visegrádu vánočně. Tak zněl název koncertu, který se jako součást festivalu České doteky hudby odehrál 19. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU. Program se sice vánoční atmosféře, na kterou láká titul hned dvojnásobně, výrazně nepřibližoval a místo slibovaných vycházejících hvězd byli obsazeni na hudební scéně již etablovaní umělci, slibovaný netradiční repertoár se však opravdu konal. Slovenskou mezzosopranistku Evu Garajovou a maďarskou harfistku Kláru Bábel na pódiu hudebně „podpořila“ Severočeská filharmonie Teplice pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka.

„Komunikaci mezi tolika účinkujícími dokázal udržet a vybalancovat dirigent Jakub Klecker, který si akci viditelně užíval.“

„Hlavní protagonista Jiří Pavlica byl motorem celého koncertu. Od počátku navodil přátelskou a důvěrnou atmosféru.“

„Večer byl prodchnutý radostí, pohodou a vědomím, že šťastný je ten, kdo dělá šťastnými ty druhé.“

Brněnský projekt Jiřího Pavlici je součástí narozeninového turné po mnoha různých českých městech. V každém městě využívají pro tuto příležitost vlastní hudební zdroje, v Brně došlo logicky ke spojení symfonického orchestru a sboru dětí a mládeže Kantiléna. Vyšel z toho svěží, půvabný a emotivní večer, který byl ve středu 20. prosince zasazený do prostoru sálu Bobycentra.

„Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů.“

„V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace.“

„Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí.“

V úterý 19. prosince večer patřila Dvořákova síň Rudolfina duchovním kompozicím dvou barokních velikánů. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedl mši Missa Corporis Domini Jana Dismase Zelenky a Magnificat in D Johanna Sebastiana Bacha. Dvě díla komponovaná pravděpodobně v rozmezí několika málo let, dvě díla rozdílné stavební sevřenosti sblížená interpretací.

„Mnozí posluchači se shodují, že koncerty tohoto cyklu nepatří mezi koncerty tradiční, tedy umí oslovit důmyslnou dramaturgií a skladbou interpretů.“

„V projevu Karolíny Cingrošové nebylo absolutně nic rušivého, interpretace byla velmi přirozená a jemně propracovaná.“

„Členové sboru zpívaly nenásilně, poněkud křehce, hudba působila místy jako z jiného světa.“

Festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté letos vstoupil do 32. ročníku na konci října koncertem v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Po listopadovém koncertu v sále Pražské konzervatoře se dostalo i na Vánoční setkání v Betlémské kapli, které se uskutečnilo v úterý 19. prosince. Program byl pestrý a příjemný na poslech i pro posluchače, kteří koncerty klasické hudby pravidelně nenavštěvují.

„S taktovkou v ruce Tomáš Brauner stále překypuje energií až mladickou a nečiní mu sebemenší problém nasadit závratné tempo.“

„Adam Plachetka ohromuje přirozeností, působí jako uvolněný živel plný lidskosti a přitom zároveň coby naprostý profesionál, jehož nikdo a nic nerozhodí.“

„Tenhle pěvec by snad byl schopen odzpívat všechny hlavní mužské party Figarovy svatby sám.“

Komorní filharmonie Pardubice se letos rozhodla nepořádat speciální vánoční koncert. Nebude hrát ani tradiční Rybovu Českou mši vánoční ani něco podobného loňskému překvapení, jakým se stalo pardubické nastudování Vánoční kantáty Leopolda Koželuha. Přesto hodnotný předvánoční zážitek svým posluchačům nabídla, když pozvala do zdejšího Domu hudby basbarytonistu Adama Plachetku, jehož recitál z operních děl Wolfganga Amadea Mozarta vyplnil druhou polovinu prosincových abonentních večerů v Sukově síni.

„Libretista, režisér a scénograf David Radok se dostal do nitra Pucciniho opery Gianni Schicchi skrz novou Kučerovu operu Don Buoso.“

„Z Orchestru Národního divadla cítím pozitivní energii.“

„Když jsem zodpovědný za hudební nastudování díla, ctím kompozici a chci být v interpretaci upřímný.“

Italský maestro Giancarlo Andretta, který se před dvěma lety stal členem proslulé Královské švédské hudební akademie ve Stockholmu, nastudoval letos hudebně v Praze opery Don Buoso Jana Kučery a Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho. V adventní době je dirigent opět v české metropoli – 21. prosince řídí inscenaci tvořenou oběma aktovkami, jejíž další reprízy se uskuteční pak až v červnu. U příležitosti prvního hostování v Národním divadle poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor.

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

„On kupodivu hraje na moderní nástroj z roku 2000 z dílny houslaře Petera Greinera, zatímco ona na nástroj Guadagniniho z roku 1776. Řeknete si: ‚Nesourodé spojení…‘ Naopak!“

„S mnohými posluchači jsem jen litoval, že už je konec.“

„Eva Ollikainen vedla s pozoruhodným uměleckým sebevědomím a každým gestem přesvědčovala o dokonalé znalosti partitury.“

Poslední letošní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina 18. prosince uspokojil svým průběhem snad všechny posluchače. Výborným počinem bylo pozvání skvělých hostujících umělců – jedenačtyřicetileté finské dirigentky Evy Ollikainen a dua sourozenců Tetzlaffových.

„Naše divadlo je ve velmi dobré kondici a jde jen o to, jak si povede dál a jakou bude mít podporu.“

„Mám z toho pocit, že představitelé tohoto města nestojí o zachování kvality ani kvantity kulturní nabídky pro svoje obyvatele, ani pro návštěvníky města.“

„Národní divadlo Brno se stává silným ambasadorem naší země a kultury.“

Martin Glaser je ředitelem Národního divadla v Brně od listopadu 2013 a nyní vstupuje do třetího funkčního období. Když se v roce 2013 o post ředitele v Brně ucházel, nemohl tušit, že ho čeká nejen konsolidace rozhádaných, personálně…

„Šest průzračných niterných skladeb zaznělo v podání Českého filharmonického sboru Brno, který si pohrával s něžnou dynamikou v pianu.“

„Další tři písně byly ukázkami hudby českých kantorů, kteří se největší měrou zasloužili o zpěvnost a muzikalitu českého národa.“

„Hudební složku obstaral orchestr Czech virtuosi, který spolupracuje s Českým filharmonickým sborem Brno již tradičně.“

Vánoční koncerty pravidelně ozvláštňují čas blížících se svátků. Třetí abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno na třetí adventní neděli 17. prosince v Besedním domě patřil vánočním skladbám starých mistrů. Vedle České mše vánoční Jakuba Jana Ryby zazněly pod taktovkou sbormistra Petra Fialy menší skladby českých kantorů, Adama Michny z Otradovic, Jana Michaličky a Jiřího Ignáce Linka. Nechyběla ani pastorela Tichá noc a závěrečné Narodil se Kristus Pán.